Jiná žena

Pokud dobře počítám, jde o mou sedmnáctou "allenovku". Byly mezi nimi kousky výjimečně dobré, velmi dobré i průměrné, ale nikdy ne špatné a nezáživné. Označit Jinou ženu rovnou za špatný film bych si netroufl, na to má tradičně kvalitní herecké obsazení a tomu odpovídající herecké výkony a silné ústřední téma. Na druhou stranu se mi u Allena ještě nikdy nestalo, že by mě příběh nudil, ale bohužel tentokrát mě příběh stárnoucí ženy, která v padesáti letech prochází životní krizí, lituje svého potratu, bezdětnosti, rozhodnutí o milostném životě a rodinných vztazích, jednoduše nedokázal vtáhnout do děje. Woodyho Allena mám raději v jeho komediální a zejména tragikomické poloze, která mu sluší víc, protože ji jednoduše taky líp umí. Jiné ženě schází určitý komediální nadhled, který by oživil dialogy a dal filmu svižnější tempo. Celkový dojem: 45 %. (07.08.2008)

Allen poriadne pritvrdil. Žánrovo, tematicky aj spôsobom spracovania príbehu. A keby som nevidel pri poste režiséra napísané jeho meno, tak by som tento film k nemu určite nepriradil. Podobne ako pri 'Match Point'. Samozrejme pre vážnosť snímku nemohol obsadiť aj seba, takže netradične allenovka bez Allena. Ale ten humor sa tu žiadal. Pár scén naznačuje akýsi zvyšky tých typických komediálnych čŕt, ktoré si Woody jednoducho, aj keď možno len podvedome, nemohol odpustiť. To ale zhadzuje nastolenú tému. Príbeh aj keď je kratučký, trošku nudí. Neallenovskí herci sa do toho ale poriadne opreli, no výsledok je pre mňa priemerný. 65%. (04.03.2008)

Tíživé a osobní... U Allena se ovšem těžko dají směšovat oba tyto jevy samovolně a byť znějí osudově až běda, jsou vlastně velmi prosté. Tíživé jsou většinou Bergmanem načichlé (zde dvorní mistrův kameraman Stan Nykvist) příběhy na neosobním místě, kde se iluze vytrácí při melancholickém bloumání nespokojených osob. Je tu jeden podstatný rozdíl, zatímco z Bergmanových postav mám většinou pocit potlačovaných emocí, co pouze čekají na výbuch, u Allena se nic neskrývá, protagonisté jsou zkrátka unavení a tak ani na maskování ve společností nemají moc sil. Potud tíživost, s osobním vkladem je jiná práce. Osobní jsou podle mě také filmy, kde se WA vysmívá světu, pouze u depresivněji laděných se možná zdá být otevřenější (dle mého klam, niternost přece nesouvisí s depresí). Takže v zásadě typický Allen, jen humor vynechal... Film nenudí, ale fanoušci klasik asi budou děkovat za vstřícnou stopáž. Vše je daleko pozvolnější, s umírněným hudebním doprovodem a minimálním glosováním typicky allenovských situací. Ona „jiná žena“ mi pak připadá jako osoba u Allena typická, co si v jeho filmografii zasloužila vlastní spin-off, protože její chování a postavení je mi moc povědomé. Bylo poučné v jejím deníkovém vyprávění procházet a hledat příčiny všech těch skleslých obličejů (zásadní se mi jeví slovo sebeklam → užité opakovaně, vztahuje se k přehnaným očekáváním v životě a následné kocovině). Nejsem milovník duchovnem prostoupených postav, což symbolizuje Mia Farrow. Naopak se mi zamlouval flashback á la popis fotografie. Vzpomínky jsou v pohybu (víří v nás), i když jen na fotce... Těch nápadů by se našlo víc. Jen mě mrzí, že v tomto období Allen vnímal cokoliv pozitivního vlastně jen, pokud se vrátil do minulosti, třeba éry rádia.... (01.02.2012)

Woody Allen v pozícií, v akej ho nevidíme často. Komorne a jednoducho zobrazený príbeh chladnej povrchnej intelektuálky, ktorá skrz existenčne zameranú pacientku pochopí, aký bol jej život prázdny a bezcitný. Gena Rowlands hrá presvedčivo a ide o realisticky zachytenú drámu, ktorá mňa osobne dostala, pričom sa u Allena klasicky nedočkáme žiadnych sentimentálnych výlevov. Veľmi pekný príbeh o tom, koľko času máme na to, aby sme uzavreli jednu kapitolu, prevrátili list a začali znovu s čistým pocitom pokoja a šťastia. (24.08.2010)