Pouť

Přestože mám určitě blíž k Tomovi než Cheryl, líbila se mi víc její mnohými odmítaná Divočina. Možná jsem u Pouti, která už ze své podstaty by měla být více duchovní cestou, čekal něco víc osobního. Něco, co půjde víc do hloubky, ke skutečným pocitům, a nebude jen cestovatelskou atrakcí plnou žánrových suvenýrů. I když ona vlastně taková je i ta skutečná pouť do Santiaga. Určitě to není špatný film. Má řadu působivých momentů, několik silných obrazů i dialogů, ale klouže až příliš na povrchu a jeho atmosféru, alespoň pro mě, nabourává až moc halasná a křiklavá parta souputníků, která odvádí pozornost od hlavního tématu - Tomovy cesty. Té fyzické i duševní. Líbilo se mi to, a cestu jsem si užil, ale v podvědomí do mě něco šťouchá a našeptává mi, že to mohlo být lepší. Určitě si tuhle Pouť ještě jednou zopakuju a uvídím jestli to bude lepší, když už budu vědět co čekat a co ne. (23.04.2016)

Opravdových feel good filmů zase až tolik není, ale když se najde takový u kterého vypnete a melancholicky se na něj můžete dívat, tak vás zaplaví neskutečně příjemný pocit. Dá-li se to říci, tak subžánr těchto feel good filmů mám opravdu rád a jsem vděčný za každičký sebenenápadnější film jako je Pouť. Sledovat pouť postaršího zatrpklého američana za svého zesnulého syna byl pro mě spirituální a neskutečně příjemný zážitek. Více takových. (29.07.2014)

,,PANE AVERY, VÍTE PROČ PODSTUPUJETE TU CESTU?“ ... ,,PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE PRO DANIELA.“ ... ,,JDETE JÍ KVŮLI SOBĚ. POUZE KVŮLI SOBĚ“.... /// Tom je starej a unavenej. A teď do toho ještě tahle prekérka.... Film postavenej na atmosféře CESTY, KTERÁ MŮŽE ZMĚNIT ŽIVOT. A tak sleduju dědka, jak s popelem na zádech potkává Holanďana, Kanaďanku, toť zas Ir se vobjevil – a slova se mluví (a řeka teče – řekl by Číňan, kterýho tady ale nepotkáte....). Žádnej spěch, a tak můžu popřemejšlet i o sobě (hmm, takže film pro důchodce....) a protože to tak rozumně a pohodově plyne, dostávám taky chuť vyrazit. Cesta za sebepoznáním, pochopením a přátelstvím rozhodně není dokonalá (tak ti nevím Emílio...), ale svůj duchovní účel plní. Mám totiž tyhle příběhy, který jsou ,,napsány pro lidi“ rád hlavně kvůli síle v ,,intimních“ okamžicích. 4* jsou možná moc, ale copak vy netoužíte zjistit, co ve vás je? Aha, jasně. Tak Bueno camino! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu "Off the Road: A Modern-Day Walk Down the Pilgrim's Route Into Spain", kterou napsal Jack Hitt číst nebudu. 2.) Slíbil jsem klukovi, že ho do tý Muxie (9.2159681°W,43.1068658°N) vodnesu! 3.) Thx za titule ,,Kaucuk44“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.07.2012)

Taková instantní duchovní polévka. Stačí přilít vodu, a je to! Citově vyděračský film, plný klišé přioděných do rádoby neokázalých outdoor značkových hadrů, kombinovaný s propagačním zbožně-turistickým filmovým průvodcem. Když už je těch hezkých záběrů krajiny a zaběrů obličeje mužně trpícího hlavního hrdiny trochu příliš, vytvoří se nějaký konflikt, ať se něco děje. Jinak, dobrej vandr, tolik kilometrů a ani jeden puchejř. (05.08.2012)

Na začátku filmu jsem si říkala, že něco takového bych nikdy nemohla absolvovat. Na konci už jsem si tím tak jistá nebyla. Samotný film dokazuje, že se Estevez proměnil z vyhaslé hvězdy 80. let v docela zajímavého režiséra. Jedna z věcí, které bych vytkla, je nedostatečná hloubka postav. Každá má sice svůj cíl, který se po dobu poutě mění, ale já jsem si pořád připadala jen jako vnější pozorovatel a to by se u takového filmu asi stát nemělo. Nicméně za hudbu a velmi působivou a emotivní scénu v chrámu ty 4* přece jen dám. (25.04.2011)