Quo Vadis

Vždycky, když se řekne Nero, vybavím si úchylný výraz ve tváři Ustinova. Ten toho vyšinutého grázla zahrál tak perfektně, až je mi líto, že nedostal sošku. Člověk se občas pousměje, když vidí triky z padesátých let, ale věřím, že před půl stoletím to byla pecka a své úšklebky ráda potlačím. Jen ta Ligie byla na můj vkus příšliš... sladce jednoduchá? Má tam takové repliky, děj jak blázen, a ona se u toho tváří furt stejně.. Jinak není co dodat, Quo Vadis je prostě synonymem pro historický velkofilm. (17.01.2012)

Po výpravné stránce je tato adaptace literární předlohy vynikající. A herecké podání představitele císaře Nera jsem si užíval. Quo Vadis má s Ben Hurem jednu společnou vlastnost. A tím je snad až nadšený pohled na počátek křesťanství, obdiv nad statečně přijímanými ranami krutého osudu. Prostota a lidskost křesťanství je zde v ostrém kontrastu s rozmařilými, zkaženými a krutými představiteli nejmocnějšího státního útvaru tehdejší doby. Je typickým lidským rysem, že pozdější představitelé křesťanské církve s nebývalou odhodlaností a zarputilostí hromadili majetek a vedli stejně takový rozmařilý a dekadentně zkažený život, jako vrcholní zástupci mocné Římské říše. Z křesťanské církve se stala nejmocnější a nejbohatší obchodní organizace, která vždy šla za svým cílem hromadění majetku a moci. Svoji obchodní značku šířila s mečem v ruce, finančním zatížením nově nabytých území a pokryteckou morálkou přetvářky, podrobení a trestů. Jaké to odklonění od samotné lidskosti počátku křesťanské víry! Dav může vzbuzovat hrůzu, dav je pro umného rétora snadno manipulovatelnou zbraní, která ve vyšším zájmu splní jakýkoliv, i ohavný a nemorální, úkol. Pro mě je hlavní postavou filmu prostopášný římský císař Nero (skvělý Peter Ustinov), který miluje i nenávidí zároveň. Chce být největším umělcem všech dob, ke svému žabímu kuňkání a drnkání na kitharu potřebuje inspiraci, dohnanou až za samou hranici myslitelných možností. Život i majetek dává i bere, prostý lid v davu se baví, se zvrhlou rozkoší působí bolest a strach. Celá velikost i úpadek jsou skryty v jedné jediné osobě. Skutečnou hlavní postavou je úspěšný velitel římské armády Marcus Vinicius (Robert Taylor), který prodělává nejvýznamnější změnu. Z lehkomyslného a sebevědomého floutka, který si bere vše, co chce, se stává citlivý a obětavý ochránce slabých a utlačovaných. Hlavní ženskou postavou je Marcusova vyvolená, státní rukojmí a řecká princezna Lygia (Deborah Kerr), zapálená stoupenkyně křesťanství. Z dalších rolí: Marcusův strýc, stoik, cynický komentátor a Nerův oblíbenec Petronius (Leo Genn), pomstychtivá, majetnická, intrikánská a poživačná Nerova manželka Poppaea (zajímavá Patricia Laffan), laskavý a nadšený Ježíšův apoštol Petr (Finlay Currie), šiřitel křesťanství a první misionář Pavel z Tarsu (Abraham Sofaer), Petroniova otrokyně a oddaná milenka Eunice (Marina Berti), Lyginin neohrožený ochránce Ursus (Buddy Baer), Lygininy adoptivní a urození rodiče Plautius (Felix Aylmer) a Pomponia (Nora Swinburne), ambiciózní a všehoschopný pretoriánský velitel a Nerův kumpán Tigellinus (Ralph Truman), Nerův vychovatel Seneca (Nicholas Hannen), či Nerova odkopnutá milenka Acte (Rosalie Crutchley). Ano, je to monumentální velkofilm. A historická fakta mohou být zkreslena. Ale to nic nemění na tom, že jde o příjemně strávený čas s jedním z klenotů výpravných amerických snímků. (24.02.2016)

Hollywoodská predstava o živote v starovekom Ríme sa celkom vydarila. Román je vraj oveľa dlhší a obsažnejší, ale pre mňa boli aj tieto necelé tri hodiny až-až. Zaujali ma asi len dve postavy: pomätený cisár Nero a apoštol Peter, zvyšok vrátane všetkých ženských postáv bol akosi nevýrazný. Tento megaoscarový film pre mňa zostane len jednym z mnohých vo svojom žánri. (15.04.2017)

Ryzí víra v obsáhlém kostýmním dramatu ze starověkého Říma jehož róby a interiéry mě prostě uchvátily Zprvu komornější první část rozehrávající problematický vztah dvou rozdílných, leč milujících bytostí, která se poté převalí do nervydrásajícího úseku, nepostrádající akční a katastrofické scény z ohnivé pasti zvané Řím a ze zářivého písku ve spojení s lesklým mramorem obřího Kolosea. Výborné, zapamatování hodné postavy. (19.11.2014)

----- "Dokud budou peníze na zaplacení armády, Řím bude věčný." ----- Pravověrný velkofilm. Jeho přednostmi jsou jak velkolepá výprava, tak poctivé provedení i vynalézavá dramatická zkratka ... ve srovnání s knižní předlohou - aby se děj vměstnal do jednoho filmu a přitom dal vyniknout klíčovým momentům. Scény se zvířátky jsou pochopitelně přizpůsobeny tehdejším filmařským možnostem. Takže za 4,5* ... třebaže nejsem zastáncem křesťanského nastavování druhé tváře, které z dlouhodobé perspektivy nemůže být východiskem, neb lidé jsou od přírody vlci, nikoli beránci. (31.07.2023)