Quo Vadis

Opravdu k neuvěření, že takto poutavá adaptace vznikla už v r. 1951. Nelámu hůl nad polským novodobým zpracováním, Petronius je tam prostě lepší. Ve staré verzi "Křesťané hlásají lásku k bližnímu, ale když se kolem sebe podívám, toho za života schopen nebudu" (Petronius v blízkosti Nera a jeho kurvy manželky.) Toto zpracovánjí je tedy asi lepší, ale podívejme se na ty náklady, je to neporovnatelné, za hodně peněz tedy hodně muziky. Dějové linky těchto zpracování se v závěru liší. Motto zůstává: udeří-li tě někdo do tváře, nastav mu i druhou. Někdy na to ale není vhodná doba. To musí posoudit adresát té první rány. (11.02.2013)

Ryzí víra v obsáhlém kostýmním dramatu ze starověkého Říma jehož róby a interiéry mě prostě uchvátily Zprvu komornější první část rozehrávající problematický vztah dvou rozdílných, leč milujících bytostí, která se poté převalí do nervydrásajícího úseku, nepostrádající akční a katastrofické scény z ohnivé pasti zvané Řím a ze zářivého písku ve spojení s lesklým mramorem obřího Kolosea. Výborné, zapamatování hodné postavy. (19.11.2014)

Také výpravné a vydarené filmové veľdielo by si zaslúžilo podrobnejší komentár a výstižnejšie hodnotenie, ale tentoraz sa nebudem rozpisovať. Viac oceňujem jeho literárnu predlohu, ktorú som čítala nespočetne veľakrát. Žiaľ, ani jedno jej spracovanie, ktoré som mala možnosť vidieť sa nezhoduje s mojou fantáziou, ale to vôbec nič nemení na tom, že sa mi film v podstate veľmi páčil a s radosťou mu dávam maximum. (05.03.2011)

Řím v 1.století našeho letopočtu, 30 let po Kristově smrti. Vládne zde Nero, všemocný a šílený „božský syn“, který dal nedávno popravit svou matku i manželku a císařovnou udělal prostitutku Popeu. Do Říma se vrací Marcus Vinicius, velký vojevůdce, se svým vítězným vojskem po třech letech dobývání Británie. Nero však Viniciovi nepovolí vstup do města a ten je nucen přenocovat u starého vojevůdce Aula Flaucia. Tady se dozví o nové filozofii, založené na lásce a odpouštění a seznámí se s Ligií, Flauciovou chráněnkou. Snaží se všechny ohromit drsnými historkami z válečného pole, používá duchaplnost i moc, nikoho z přítomných, vyznávajících nové učení, však neosloví. Ligii ze všech nejméně, což ho velmi rozzlobí. Snaží se proto nové víře přijít na kloub, a to bez ohledu na nebezpečí, které mu při styku s křesťany hrozí. Křesťanství je v Římě totiž zakázané a rozvíjí se jen tajně. Po prvotních rozpacích cítí stále více lásky k Ligii, ale stále více ho také zajímají nové pravdy. Nero vojevůdci novou lásku povolí. Sám je však velmi nespokojen se vším, co ho obklopuje. Cítí se zneuznán, nepochopen, léto se blíží, město bude zase plné nesnesitelných pachů, nejlepší čas vytvořit dílo, před kterým by žasl celý svět a dokonce i historie. A pokud by se přitom zbavil i nepohodlných křesťanů, tím větší důvod, proč svůj šílený plán provést. (22.06.2010)

,,BOHUŽIAĽ CÉZAR, AKO VLÁDCA TEJTO RÍŠE MUSÍŠ MAŤ KOMU VLÁDNUŤ, TAKŽE OBYVATEĽSTVO JE NEZBYTNÉ ZLO." __ Budem porovnávať s knihou, avšak nijako prísne kriticky, nakoľko toto je najlepšia adaptácia fenomenálneho Sienkiewiczovho románu. Kedysi dávno, ako malý, som ešte pred Quo Vadis videl Spartakusa, no už tam ma Ustinov upútal natoľko, že v úlohe Nera som si nevedel predstaviť nikoho iného. Neskôr, pri prvom pozretí tohto filmu bolo moje nadšenie o to väčšie, že sa mi táto predstava splnila. Tu mi neostáva nič iné, než potvrdiť slová iných užívateľov, že Ustinov ako Nero je jednoducho božský a svoj pomyselný herecký vrchol si odbil hneď v začiatkoch svojej kariéry (nie že by už ďalej hral zle, Batiatus v ,,Spartakusovi" sa mu takmer vyrovná), no vyzdvihnúť treba tiež Jiřího Pragera, ktorý ho umne predaboval. Najlepšie napísanou postavou knihy je Petronius, tu ho však predbieha už spomínaný Nero, avšak ako náhle sú títo dvaja spolu, o znamenité herecké výkony a ,,zábavu" je postarané až natoľko, že by celý film mohol byť iba o ich vzájomných dialógoch. Pozornosť si tu zaslúži skutočnosť, ako veľmi emotívne na niekoľko strán opísal Sienkiewicz Petroniov skon, zato Nerovi venoval posledných pár riadkov, tu je ich smrť však natoľko sugestívne podaná, že nechýba veľa aby divák za oboch uronil slzu, jednajúc sa pritom o charakterovo rozdielne figúry. Úžasné je sledovať zdrvujúcu Petroniovu smrť, po ktorej nasleduje jeden z najvtipnejších Nerových výstupov u neho hraných na vážnu notu. Z ostatných hercov spomeniem Finlaya Currieho ako Sv. Petra, presláveného hlavne v úlohách múdrych starcov, takže i tu bol prirodzenou jasnou voľbou. Samozrejme, po 60 rokoch dnes už film na nikoho nemôže pôsobiť moderne, má však svoje prirodzené nezopakovateľné kúzlo a nebývalá veľkorysosť ako interiérov tak aj exteriérov vzbudí obdiv i teraz a aj napriek absencii výraznejších akčných scén na ploche takmer troch hodín prekvapivo neumára nudou. Poslednej vete v texte distribútora treba postaviť piedestál. Dokonale vystihuje celý film. (514. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (17.11.2011)