Zámek v Čechách

Po deseti letech strávených coby domácí dělnice Landsdorfová z paní hraběnky stále nevyprchala modrokrevná nadřazenost. Přesto ukáže i svou laskavou stránku. Podle některých (včetně mě) životní role Jiřiny Jiráskové. Tohle jí prostě sedlo. Úžasně hřejivé, lidské, i když místy poněkud sladkobolné a nostalgické. No a závěr? Úžasná tečka za životem... hraběnka Landsdorfová odchází s tím, že se jí podařilo navzdory nepřejícím okolnostem dostát svému slovu, které ostatním dala. Sliby se mají plnit; to je jedna z lidských zásad, které se vyplatí ctít až do konce. (27.04.2008)

Přiznám se bez mučení, že herectví Jiřiny Jiráskové mimo divadelní prkna není zrovna mým šálkem čaje, nicméně zde se po Sestřičkách dopustila opravdu velmi dobrého výkonu, a to se týká i téměř všech ostatních, zejména Karla Heřmánka. Na dobu vzniku jde o vysoce nadstandardní zpracování tématu, které většina ostatních režisérů v obdobných případech příliš nezvládala. Souhlasím s Tosimem, tohle si zasloužilo být natočeno jako opravdový biják. 85%. (30.03.2010)

Herecké galapředstavení naší paní herečky Jiřiny Jiráskové. Přestože účinkovala v celé plejádě vynikajících českých filmů, namátkou jmenujme kupříkladu dnes již kultovní "Sestřičky" nebo "Fany", tak snímek "Zámek v Čechách" ve mně zanechal skutečně silný dojem. Fascinovala mě především její nezdolná vůle se nepodřídit komunistické diktatuře a i v prakticky nelidských poměrech zůstat sama sebou. To se samozřejmě nedalo říci o ostatních aktérech filmu, kteří se dokázali novému režimu "přizpůsobit", a tudíž postoupit výš a profitovat z něj ve svůj vlastní prospěch. Silná byla pro mě zejména závěrečná vzpomínková scéna, která mi velmi silně připomíná dvoudílný snímek "Babička" v režii Antonína Moskalyka. Za mě rozhodně plný počet. (17.02.2016)

".....ale já si vás nevážím..." nikdy jsem nebyla nadšenou obdivovatelkou herectví Jiřiny Jiráskové, ale tahle role jí byla ušitá na tělo. Hraje zase pořád stejně, ale zde je to zcela na místě. Karel Heřmánek se svým civilním herectvím jí sekunduje více než dobře, jeho postava je ještě zajímavější než postava hraběnky.. Příběh je napsaný hubačovsky skvěle, lidé zde nejsou ani hodní ani zlí, ale jsou pokroucení dobou. Proto zde tak vyčnívá hraběnka, která se zlomit nenechala. Vybavil se mi Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů - " proč se pořád chováte tak slušně? Ze stejného důvodu jako vy ne. Je to dáno výchovou." (05.11.2014)

Paní Jiráskovou moc nemusím a úplně to u mně projela svou snahu se politicky angažovat (což navíc skončilo totálním krachem). Jestli bych měl ale jmenovat nějaký film s ní, který se mi nesmazatelně zapsal do duše, tak je to její hraběnka ze Zámku v Čechách (nikoliv Sestřičky). Pan Holý opravdu perfektně převedl na plátno tu obludnou dobu, kdy se z panských sídel často perel jinak stereotypního venkova dělaly chlévy JZD, sklady sena, kasárna či opravny traktorů atd... Kdy původní majitelé byli vyhnáni a jejichž dětem zůstaly většinou na meziválečné časy jen idylické vzpomínky na domov a na dobu, kdy slušnost a dobré vystupování byly standardem... Po ztrátě majetku, práv, často po dlouhém žalářování a nápravách v různých pracovních táborech pak tito často velice vzdělaní lidé končili jako manuálně pracující dělníci na těch nejspodnějších pozicích a dělnických profesí aby poznali jaké je to být dělník a ne vykořisťovatel... často museli při příjmech na hraně životního minima přihlížet podobně jako majetní sedláci rozkrádání či totální zkáze svých majetků, vlastněných často několik staletí a přihlížet nekompetentnímu a často zlému a mstivému jednání nových správců z řad lidu... Paní hraběnka si chce ty dávné časy připomenout a tak i přes zákaz pohlavárů a státní bezpečnosti jede své narozeniny oslavit na vyrabovaný zámek... Ať to bylo paní Jiráskovou a Karlem Heřmánkem, nebo tou látkou, která se mne velmi dotýká, nevím. Nemohu ale jinak a dávám 5 hvězd. * * * * * (09.09.2015)