Lepší svět

Rakovina, bomba, Afrika, umělé slzičky - zaručené ingredience jak získat Oscara. Lego jako vodítko. Nůž, jako povinná výbava dánského školáka. Za facku na dětském hřišti se na severu Evropy tvrdě platí. Dvanáctiletej šmejd jako soudce. Umělé oko. Oko za oko. Černoušci. Krásné obrazy. Obrazová fixace na ptactvo a mraky. Emoce prostřednictvím fotografií. Ty vogo, Vinterbergův Hon je sračka, ale z tohohle "realistického" dílka plného hrdých zasmušilých mužů, ošklivých žen a drsných děcek jsem se málem pozvracel. Dobro(intelekt)/ lékař vs zlo(hloupost)/ dělník. Hanebná vykonstruovanost, která Zuzce vyšla, jak u kritiků, tak diváků. Nechápu. ...a pokud neumřeli, rozdávají láskyplné pohledy a objetí dodnes. Vše odpuštěno (rozvod se nekoná, děcák se nekoná)...bože můj. Retardi se dojímají. 30% (21.09.2014)

Ze začátku to vypadalo, že dánská režisérka Susanne Bier chce natočit skandinávskou obdobu Klass, pak ale její Lepší svět začal pokrývat mnohem širší rámec a přede mnou se postupně odkrývalo opravdu neobyčejně vrstevnaté a působivé drama o rozpadu tradičního institutu manželství a jeho dopadu na potomky. Tentokráte nejde o sociální drama, je zjevné, že tenhle fenomén prostupuje napříč společností a nevyhýbá se ani vyšší střední třídě, tedy lidem, kteří s příkladnou protestanskou morálkou a správnými hodnotovými rámci mají zdánlivě vše a jejichž životy nemůže zdánlivě nic ohrozit. Přijde-li však zásah zvenčí (smrt, nevěra) či zevnitř (vyhoření, odcizení), má to katastrofální následky a devastuje to nejen nejen vztahy, ale i samy životy. Další významnou rovinou je motiv budování/existence ,,lepšího světa", o který se nepochybně generace rodičů ve své společenské třídě snaží, tedy místa, kde neexistuje Zlo. Z podstaty světa jde ovšem jen o chiméru, Zlo je integrální součástí světa okolo nás a ať už přichází nepozorovaně a netušeně (šikana, xenofobie, hulvátství...), nebo má podobu univerzálního zla (střet lékařů bez hranic s barbarstvím umožněným válečným běsněním), nelze ho ignorovat. Obvykle u filmů nebrečím, ale u tohoto jsem několik slz uronil... (04.03.2012)

Po delší době jsem byla u filmu napnuta od začátku až do konce. Kromě toho jsem ocenila velmi pěkné přírodní záběry, hezkou hudbu a kvalitní herecké výkony v čele s Christianem. Jeho zoufalství a stesk, projevený formou agrese a zatvrzelosti, byl v jeho obličeji stále vidět. Nejsem zatížena minulou tvorbou režisérky Bier, proto nemohu srovnávat. Mám ráda psychologická napínavá témata, dobře zahraná, což tento film splňuje. Nechápu názor, že jde o obyčejný příběh obyčejných lidí. Je snad běžné, že člověk pracuje jako lékař v Africe a řeší tam závažné problémy? Že chlapci zemře ve 12 letech matka a on potom odpaluje auta? Optimistický konec mi také vůbec nevadí, protože, jak tady již někdo napsal, zlo je všude okolo nás. Psychický stav Christiana, manželství rodičů Eliase, šikana ve škole a otázka pomsty jak v Dánsku, tak v Africe, zůstávají otevřené. Konec filmu dává pouze určitou naději. (05.03.2012)

Vlezdoprdelský kalkul nestydatě vykořisťující emoce přežvykujících držek před plátnem. Jedna velká, zavrženíhodná, slzopudná, citová ždímačka a hlavně ryzí definice výstavní festivalové děvky, jež zvládne pusou dvanáct macatých diváckých klacků a pravačkou dalších čtyřicet. Susanne Bier dávám košem hned po prvním rande, neboť žádný jiný film se mi ještě nesnažil tak mermomocně vecpat svou obludnou naolejovanou hlavu mezi půlky. Žádný jiný film mě ještě nenechal v tak polonasraném a zhnuseném rozpoložení vůči zemím severským a všem jejich servítek prostých domorodců s líbivě vychlastanou melodií hlasu. A nebýt dvou bravurně střižených protipólů pány Persbrandt a Thomsen, tak bych ty veškeré zbylé hvězdičky našťouchal režisérce do chřtánu a celou bych si ji nastrouhal do kebabu. (04.08.2013)

Dánská dramata začínají mít happy endy? Svět je nepochybně v prdeli. Bier kráčí podobnou cestou jako kolega dogmatik Vinterberg. Její drama o vině, násilí a odpuštění je výtvarně libé, vkusně a tak trochu literárně završené. Několik věcí se mi opravdu líbilo: typická režisérčina práce s krajinou, která slouží jako zrcadlo duševních stavů postav, výborně vymodelované i zahrané postavy, netuctové využití africké linie, která koresponduje a prohlubuje tu dánskou. Lepší svět obsahuje úctyhodnou porci tradičních severských námětů: smrt, pomstu, truchlení, sociopatické chování, a to v překvapivě koherentním skupenství, které svědčí o výtečných schopnostech Bierové a její dvorního scénáristy A. T. Jensen. Bohužel, ze završení tak odkopaný nejsem. Nemám nic proti ideálu bezpodmínečné lásky, ale nelze přehlédnout, že autorka v závěrku postavy spíše zneužívá a z filmu se vytrácí pnutí i plastičnost a o slovo se přihlásí dosud dřímající angažovanost. Navzdory tomu, že katarze je poněkud jalová a chtěná jde o další z řady důkazů, že Dánové umí zobrazit současný krizový stav Evropy bez křeče a ideologických frašek. (22.02.2011)