Bestie bez vlasti

Jedna banda opic zdruzena v organizacii s trojpismenkovym nazvom bojuje proti druhej bande opic zdruzenej v organizacii s trojpismenkovym nazvom. A cele to sledujeme z pohladu malej opice a teraz pozor, s menom, ktore tvoria tri pismena. Snad to mala byt nejaka sonda do zivota detskych vojakov v Afrike, ale do hlbky to prilis nejde a cely ten vyvoj hlavneho hrdinu je tak nemastny neslany, ze na mna v ziadnom ohlade nezapôsobil. Ani ma nesokoval a ani nedojal. Vlastne mi bol dost ukradnuty. Cely film nakoniec pôsobi dost stereotypne. Neustale sa striedaju epizodky v ktorych banda opic vystriela nejaku ubohu bandu civilistov bez poriadneho a napinaveho smerovania niekam az nasho hrdinu konecne oslobodia kladne opice a je koniec. Mohlo to byt nieco ako filmy z prostredia brazilskym slumov akym je napriklad film City of God. Napriek pôsobivej teme je bohuzial vysledok sterilna nuda. Takze som si znova potvrdl, ze Netflix produkuje filmy so sice netradicnou zaujmavou temou, ale potom co daju tvorcom peniaze, tak sa o filmy nestaraju a vysledok vyzera ako zlatanina, ktorej chybal poriadny dramaturg. 4/10. (11.08.2017)

Cituji jednoho novináře : „Jedná se o jednu z nejtemnějších stránek války, když se pro děti válka stane normou. Dospělí se zhroutí nebo zblázní, ale děti přežívají a rány nesou v sobě. Ještě se nenaučily ani mluvit a podle zvuku výstřelů poznají, kam granát letí. Týdny žijí ve sklepích a nevidí nic víc než ruiny domů a tragédii svých rodičů. Zvyknou si a pro děti se válka stává hlavním dějem jejich života, ale z té ponuré stránky.......... Zůstaly bez střechy nad hlavou a staly se z nich bezdomovci. Děti jsou to fyzicky a morálně zmrzačené. Nemají v sobě nenávist a disponují neuvěřitelnou odolností a schopností žít dál.“ Agu tam na jednom místě říká: "Znám lidský křik, pach lidských těl, znám, co dokáže hnědák a djamba v mé krvi. Jediné co umím, je boj. Jsem jen dítě, ale jsem jako stařec. Viděl jsem příšerné věci, dělal jsem příšerné věci. Ale v tomhle životě chci být šťastný..........." Není co dodat. (23.07.2017)

Bohužel, mě Beasts of No Nation až tolik neoslovilo. Nebudu dávat hvězdičky pouze za téma, které na tom bylo jediné to zajímavé. Do nikoho jsem se tam pořádně nevžila, nic to ve mně nezanechalo a už vůbec mi to neřeklo nic o prostředí z filmu. Mnohem radši bych v povídání ve filmu slyšela o co vlastně jde a která skupina je která, místo toho abych poslouchala pořád dokola ty samé city dítěte. (31.10.2016)

Takhle nějak jsem si vždy matně představoval nejpalčivější problémy Afriky cirkulující v bludném kruhu, kde bídu střídá krev. Po Rwandě je toto naprostý ponor do jádra věci, bez nádechu, ihned v Africe, kde divák prožívá život malého chlapce, který se stane zabijákem bez vlasti. Fukunaga provedl neskutečnou práci. (09.12.2017)

Viděno 2x -- Fukunaga se nesnaží šokovat/dojímat za hranu. Beasts není greengrassovsky akčně/adrenalinově syrový. Ani přehnaně odtažitý a chladný. Ale samozřejmě to není ani americký patetický dojáček. Má ze všeho něco, ale zároveň má vlastní tvář a vlastní cit. Fukunagovo filmové chameleonství a nerozpoznatelnost charakteristického stylu napříč žánry z něj dělá jednoho z nejzajímavějších režisérů současnosti a samozřejmě i budoucnosti. Těším se, čím mě dostane příště. (21.10.2015)