Něco jako komedie

Tak tohle se mi obzvláště líbilo. Herci i jejich postavy, zpracování - ten střih, vložky atd... napříkald, kdy nám vykládal,jak je jeho kamarád geniální a skvělý, tak mluvil skrz promítaný film na plátně atd... prostě tyto typy scén se mi nehorázně líbily a jejich zakombinování do celku. No a ten konec nevím proč, ale nějak me rozněžnil... bylo to tak upřímné a hezké prostě, že jsem si nemohla pomoct. A Emma Roberts tu měla konečně docela ucházející roli, takže taky fajn. (31.07.2013)

Bože těch prvních dvacet-třicet minut! Přesně jak když člověk s náznakem úsměvu čeká na vtip a okamžiky očekávání střídají okamžiky zklamání (tímto vyjadřuju dík, že nám cimrmani vymysleli tenhle geniální obrat). Hlavní postava taky ze začátku nepůsobí zrovna jako ten druh chudáčka/sympaťáka. Ale po skončení byl dojem spíš pozitivní. Konec docela naladí a pozvedne, postavy se časem stanou zábavnějšíma, opravdovějšíma a trocha toho vtipu se najde (pro mě scéna, jak si Egypťan na konci trsnul). Kdo chce vidět, jak asi vypadá umírněný projev Zacha Galifianakise, aniž by pronášel fekální proslovy nebo něco fekálního prováděl, má jedinečnou příležitost (jo, celkem milý překvapení). Doporučila bych to asi těm, co nechtěj vidět nic moc vážnýho, ale takovej klidovej film s pár fajn momentama. Na druhý zhlédnutí bych to ale neviděla. (29.01.2012)

Něco jako komedie rozhodně není něco jako komedie, tohle je prostě příběh, možná v jádru lehce dramatický, ale v zásadě to je příběh jednoho kluka, který trochu postrádá emoce (ten příběh). Vidět Galifianakise v roli ve které neaplikuje svůj lehce fekální humor je nezvyklé a skoro až nepřirozené. Jedná se o celkem příjemný film, který se špetkou emocí a humoru navíc mohl být jednou z nejlepších komedií roku. (07.02.2012)

Takový den otevřených dveří v blázinci i s delegátem (nepovedený klon Keanu Reevese), který nás krom svých bolístek, co trápí každého druhého adolescenta, seznamuje s chorobopisy spolunocležníků, vstřebává jejich životní moudra a balí neteř Julie Roberts - vše se záměrem oduševnělé osvěty, ale bohužel i s dávkou hypnotik... (05.08.2013)

Tak trochu vtipný příběh o poněkud hloupém, jinak velmi talentovaném chlapci s mírným sklonem ke zvracení a hlavně sebevraždě. Nakonec budeme mít z filmu dojem, že o jeho sebevražedné sklony ani tak nešlo, přesto se tvůrcům podařilo dát odpověď mnoha mladým lidem na toto svízelné téma. Celým filmem se pak táhne příběh odehrávající se v takzvaném blázinci, kde se chlapec nechal dobrovolně hospitalizovat a poznává několik zajímavých postav. Mezi nejzajímavější se ihned zařadí Zach Galifianakis, vynikající komik poslední doby, který mne upoutal především svým talk show Mezi dvěma kapradinami, kam si zve hvězdy Hollywoodu a rozhodně si nebere nějaké servítky. V tak trochu vtipném příběhu hrají velkou roli jakési imaginace mysli hlavního hrdiny, které patří k velice kladné stránce filmu. Jeho rodiče, ztělesňující typický pár, jemuž děti přerostly přes hlavu a své zájmy a pohodlí nadřadily nad ně, také vytváří silnou složku příběhu. Ovšem celou kostrou je pochopitelně láska, která je zde jakýmsi všelékem a navíc v prostředí, o kterém máte dojem, že několik dní zde vydá za několik týdnů předražené dovolené. It's Kind of a Funny Story je taková rodinná cenzurovaná verze Přeletu nad kukaččím hnízdem s happy endem, sympatickými pacienty a usměvavým personálem. (20.06.2011)