Krásný chlapec

Na tenhle film jsem se hodně těšila, hlavně proto, že vypráví příběh sebevraždy a vraždy- ale z naprosto opačného úhlu pohledu, než je to obvyklé. Hlavní postavou není ani oběť ani vrah, nýbrž jeho rodiče. Je to dobrý nápad, dívat se na věc jejich očima, protože mě to donutilo přemýšlet nad věcmi, nad kterými bych asi nepřemýšlela, kdyby byl příběh podán z pohledu útočníka. Ale taky je pravda, že ačkoli má film v sobě tolik bolesti a smutku, tak se tam prakticky nic neděje a ani to nejdůležitější téma se nakonec nepodaří zcela objasnit. Takže se člověk ani nedozví proč se to všechno stalo, nemůže odpovědět na otázku, kdo za to může, nemůže si udělat ani vzdálenou představu o tom klukovi, co zabil tolik lidí- protože to pro tvůrce asi nebyl klíčový problém. Zato, pokud si libujete v depresivních/ plačících/křičících scénách, tak si přijdete na své, protože to je prakticky jediná náplň filmu. (29.08.2012)

Jsou rodiče člověka, který se rozhodne začít střílet na nevinné lidi a pak zastřelí sám sebe, stejnými oběťmi jako rodiče lidí, kteří při tomto útoku zahynuli? To je hlavní otázka, nad kterou se toto psychologické drama zamýšlí a na kterou se pokud možno snaží dát divákovi odpověď. Film je to určitě zajímavý, alespoň mně tedy zajímavý přišel a dokázal mě zaujmout, navíc příběh je velmi věrohodný a rozhodně se tedy jedná o film, který stojí za to vidět. Jenže zajímavý příběh a kvalitní herecké výkony, které zde rozhodně jsou k vidění, bohužel ne vždy stači k nezapomenutelnému diváckému zážitku. Kvalitní film musí mít ještě něco navíc, což tenhle film nemá. Tenhle film si prostě jen odvypráví onen příběh, ale zpracování je velmi fádní, chvílemi jsem měl pocit, jako bych koukal na nějaký televizní film z produkce Lifetime a nikoliv na film určený pro kina. A právě tyhle mé pocity kazí můj celkový dojem z filmu, který je jinak zajímavý a nabízí zajímavé téma opřené o zajímavé herecké výkony. Zkrátka film nenabídl nic navíc, a to je ten důvod, proč v mých očích zůstává jen mírně nadprůměrným filmem, kterému nemohu udělit více než tři hvězdy. (08.07.2012)

Tak "dobrý" a hodnotný námět to byl. Jak ho ale dokázal Sahwn Ku odstřelit, to je panečku na pováženou. Nevím jestli to je mnou, mým cynismem, špatnou náladou, PMS či něčím jiným, ale dodívat se na Beautiful Boy mi dalo zabrat jako málo co v poslední době. To že by tenhle snímek mohl uspávat hady ani tak neřeším. Tohle téma je spíše na zobrazení reakce a pocitů rodiny. Vždyť na to jsem se taky těšil a očekával. To, by ale někdo nesměl stříhat tak nesystematicky, že dokáže narušit jakoukoli atmosféru, přerušit jakoukoli ucelenou - delší scénu, která dá vyniknout tomuhle námětu. Co z toho že Sheen a Bello hrajou skvěle, když dostanou vždy chvilku prostor a šup, už je tady úplně jiná situace, úplně jiné rozpoložení. No nevím. Ostatní to podle místního hodnocení zaujalo, já bych to zavedl jako medikament při insomnii. (02.02.2012)

Tématem neotřelé, originální a vlastně zřejmě stále znovu a znovu aktuální téma (podobně jako například nedávný a skvělý Boy A). Bohužel formou i obsahovým zpracováním síla tématu protéká autorům mezi prsty. Spojení "hereckého filmu" a takový tý drbající se kamery není úplně to pravé a herectví to spíš škodí, než aby mu to něco přidalo. Obsahový rámec pak ze všeho nejvíc připomene ty příručkoidní pravidla vyrovnávání se s čímkoliv obtížným - hněv - odmítnutí - rezignace - uvědomění si - ... . Teď jen čekat, jak svoji šanci využije Lynne Ramsay s tématicky příbuzným We Need to Talk About Kevin. (12.08.2011)

Pořád ten stejný problém dokola. Filmu de facto chybí předcházející dvě třetiny, vypráví příběh až od katastrofy a snaží se celou svou stopáž o katarzi. Nechci mluvit přímo o bezradné režii (či scénáři), ale to, že téměř žádná scéna nepřesahuje délku jedné minuty, je na pováženou. Sledujeme tak postavy v depresi od 10. minuty až dokonce v různých prostředích a emoce se pochopitelně nedostavují. Dochází zde opět k rozporu mezi tématem a zpracováním, tudíž se dá předpokládat, že ženy a rodiče dětí ve věku filmového syna budou zasaženi dostatečně. Slušně je zachycen rozdíl mezi otcem a matkou, kdy každý prožívá trauma trochu odlišným způsobem. Maria Bello je ve svých 44 letech stále neskutečně sexy, a to i tehdy, když jí z očí proudí vodopády slz. Nechci film zatracovat, ale některé pocity jsou zkrátka nepřenositelné a tohle téma bylo na tvůrce příliš velké sousto. (05.08.2011)