Dům

Kdyby se Miroslav Krobot nerozhodl, že se na stará kolena stane i hercem, nevznikl by film "Dům". Stojí na jeho minimalistickém herectví, kterému stačí v podstatě jeden jediný výraz. Jako kdyby byla ta role napsána přímo pro něj. Krobot zatím nepředvedl, kolik dimenzí herectví v něm je, ale on zatím nemusel. Se svými schopnostmi, z kterých neodhaluje vše, dokázal naprosto geniálně pobavit ve snímku "Účastníci zájezdu", stejně tak zvládl postavu "Aloise Nebela" anebo právě postavu otce Imricha ve filmu "Dům". Rozhodně se nemá za co stydět. Jeho otec/stavitel, který chce svým dcerám postavit dům, každé jeden, je typický člověk, kterému jde o dobro rodiny, a tak mu ani nevadí, že jí terorizuje. Hlavně, že bude po jeho. Imrich není úplně negativní postavou, ale jednoduše se nedokáže přenést přes své sny, své představy, kterým se musí každý podřídit. Vždyť jaká je to oběť dcerám stavět dům? Co lepšího by mohli chtít? Až pak bude rodina šťastná. Jen si neuvědomuje, že právě svým chováním je tím, kdo dělá rodinu nešťastnou, kdo od sebe všechny, až na věrnou manželku odhání. Scénář je skvělý, jeho samotné provedení, není zas až tak dechberoucí. Jak říkám, bez výkonu herců by zde byla prázdná místa, která nakonec stejně zůstávají- Jako kdyby režisérka a scénáristka prostě nechtěla některé problémy řešit, příliš je vysvětlovat a film prostě uzavřela s tím, že to dobře dopadlo. Ten konec je možná až příliš podbízivý, i když Miroslav Krobot vám dá věřit, že to opravdu myslí vážně. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/07/happy-feet-2-bobr-cislo-4-musketyri.html (23.02.2013)

Co říct... už od prvních minut, kdy začala hrát primitivní "hudba" ve stylu klavírního jednoprstového vymačkávání tónů s marnou snahou o dramatičnost jsem si říkal, něco je špatně... Neříkám, že začátek byl uplně strašnej, ale kvůli zbytečnému přhrávání tragických scén(zvlášťe Judit Bárdos, i když, ona je to zatím jen amatérská herečka, takže jako debut se to asi dá i odpustit, ona to zase divákovi vynahradí jinak) proto, abysme na diváka udělali co největší "dojem" pak začnete všude hledat sebemenší chyby. A kdo hledá, ten najde, že... Ani nebudu zmiňovat množství tradičních klišé, která v dramatech nesmí chybět(např. černá plachta přes nebožtíka - to mě opravdu vytočilo, už vidím, jak se někdo snaží člověku dávat umělé dýchání, masáž srdce a když přijedou zdravotníci se sanitkou, tak jen zkonstatujou smrt, hoděj plachtu a konec a o nic se ani nepokusej, ale což...). Ještě víc mě naštvala divákovi servírovaná "náhoda za náhodou", kdy uplně omylem tatínek najde dceřiny peníze, manželka při praní v kapse zatajovanou lékařskou zprávu, atd. atd... Navíc, když zmíním množství zbytečných scén(např. ta Eva+Jakub v kabinetě), říkal jsem si, jestli jsem nešel náhodou na nějaký jiný žánr... Všechno to pak ještě pohřbil, v drama opravdu netradiční, happy-end. Abych to ukončil, za herecký výkon Miroslava Krobota(on a jeho manželka byli asi jediní opravdu uvěřitelní herci) jedna hvězda, a za pár celkem i vtipných scén ta druhá. Spíš 30 než 40% (02.11.2011)

I když jde spíše o drama v poklidnějším rytmu, ukazuje vztahy, jaké jsou ve skutečnosti. Nikdo nedeklamuje, všechno, co se vysloví, tomu naprosto rozumím. A mnohem víc. Cením si herců, kteří dokáží hrát mimikou. Vážím si autorů, kteří si troufnou zařadit jako výrazový prostředek mlčení a nebojí se nasměrovat kameru do periférií. U nás je to Bohdan Sláma, na Slovensku Martin Šulík a Zuzana Liová. Po televizní prvotině Ticho, která se dočkala řady ocenění, přichází s celovečením autorských filmem. Netuším, zda je Zuzana geniální autorka nebo zda čerpala ze zahraničních zkušeností, ale film nepůsobí dojmem prvotiny. Charaktery postav nabízí velkou škálu možností, kterou autorka umírněně využívá. Vedení herců je volnější, ujako by každý hrál sám sebe. U samo obsazení je volba na jistotu. Nedokážu si v role otce představit lepšího morouse než je Miroslav Krobot. Výsledek působí velice přirozeným dojmem. Film o stavění vnějších zdí, místo těch vnitřních, které se měli bořit. (03.03.2015)

Prekvapivo dobrý slovenský film, v ktorom dialógy nehrajú až takú veľkú úlohu. Je to v prvom rade o pocitoch a ťažkom živote na vidieku. M.Krobot stvárnil prísneho otca dokonale a urval si prakticky celý film pre seba. V úlohe otca dvoch dcér, pre ktoré stavia domy, divák cíti pod prísnou maskou, dobrého otca. Otca, ktorý dopraje, pomôže, ale je príliš hrdý na to, aby sa zmieril so staršou dcérou, zaťom a vnúčatami a príliš hrdý na to, aby sa mladšej spýtal, čo od života chce. On je hlava rodiny, on velí... Jemný klavír dobre dopĺňa smutné a dojímavé momenty, ale inak je hudby vo filme prekvapivo málo, no v konečnom dôsledku, práve to vytvára pocit reálnosti. Priznávam, že po záverečných titulkoch som ľutoval, že Krobot nedostal ešte viac priestoru. Filmu k dokonalosti niečo chýba, ale úloha, akú Krobot dostal, sa hercovi naskytne párkrát za život. 70%. (03.01.2013)

Právem oceňovaný a uznávaný dokument. Výtečně vykreslené pocity, parádní cesta časem, při níž jsou patrné i sebemenší změny ve vzájemných vztazích i osobních postojích jednotlivých postav. Z filmu naléhá stísněnost a smutek, stejně jako z něj občas vytryskne nenápadná kapka naděje. I když všichni všechno myslí dobře, ještě to není zárukou štěstí, že? Jo a zase jsem se zamiloval... (27.10.2011)