Srbský film

Jeden z řady filmů, které pověst předchází na míle daleko, ale když se k nim divák konečně dostane, tak zjistí, že nic není tak horké, jak se na první trailer zdá. Ano, je to nechutně perverzní a zvrhlé daleko za hranou, ale zvracet a utíkat ze sálu může pouze naprostý filmový laik. Navíc první hodinu žádnou prasárnu ani neuvidíte. Nakonec se ještě ukáže, že jedinou trefou do černého je nenápadná scéna setkání Milošovy manželky s jeho bratrem, která toho o údajném úpadku společnosti řekne mnohem víc než následná exploatace. (01.09.2016)

Je těžký hodnotit tenhle film. Režisér Srdjan Spasojevic se soustředil diváka šokovat, nikoli ho znechutit, ale velmi mu to proklouzlo mezi prsty. Spasojevic je totální úchyl, ale pro mě tak trochu mistr v oboru, protože dokáže někdo vytvořit tenhle námět? Zatím se to povedlo jen Schumacherovi a jeho 8MM. *****SRBSKI FILM dokáže vnitřně zdrtit, ublížit, znepříjemnit a psychicky zdeptat. Všechno zlo nevidíme, ale cítíme. SRPSKI FILM je zdrcující noční můra, pořádně si rozmyslete jestli tento film chcete vidět. (29.01.2013)

Co je moc, to je moc! Už jsem viděl ledacos jako například lítaní hlav, ruce, nohy, střeva, krev a podobné věci. Ale toto opravdu ne! Horor je to parádní, protože je tak nechutný, že se nedivím odpadům které lidé dávají. Já odpad nedám, poněvadž mě tento film dostal do kolen, tím jak byl zpracován, hlavním hercem, co musel zažít a nechutností, co v sobě Srpski film má. Jen se divím, že to hlavní herec zahrál tak výborně, protože jen tak někdo by na to neměl žaludek zahrát takovou roli, ale zahrané je vše výborně! Čekal jsem amatérské zpracovaní, ale místo toho jsem byl mile překvapen. Po druhé se nepodívám, poněvadž nemám dva žaludky a nejsem tak silný člověk. Upřímně být v roli hlavního hrdiny na konci udělám to samé a nebo si ustřelím hlavu. Srpski film = brutalita, nechutnost, krutost, perverz a krev! 6/10 = 60% (15.01.2011)

Nemůže si hrát na „uměleckou formou ztvárněnou obžalobu zvráceností a zla ve filmech“ něco, co je samo čiré zlo, chabě maskované nějakými rádoby intelektuálními a pseudopolitickými žvásty. // nová část komentáře: Mě osobně by bylo ctí a potěšením zajít si s Faustkou u nás v Plzni třeba do Besedy na jakýkoli pořádný splatter, který by (jako mnou uznávaná specialistka) vybrala. Ze sálu bychom vyšli spokojení, ona třeba i unešená, a já bych jí gentlemansky z vlasů a z ramen ometal krvavé zbytky nejrůznějších vnitřností. Pak, při večeři nad špagetami a s pusou od kečupu, bychom detailně probírali, kde a jak konkrétně mohli tvůrci filmu ještě víc přitlačit na motorovou pilu... // Sice nejsem žádný znalec, ale pěkných pár pěkných brutálů už jsem si taky s gustem vychutnal. Jenže u těch jsem cítil, kromě omamné vůně hektolitrů krve, také ducha filmařiny, nadsázku, lásku k žánru... a režiséry i těch největších ujetin, které mi kdy sevřely žaludek, bych klidně požádal o autogram, kdybych autogramy sbíral... A nechci složitě řešit, kudy vede umělecká čára mezi reálným a kašírovaným snuff. Co jsem ze Srbského filmu cítil, to totiž vím naprosto přesně a zcela jistě: TOHLE NATOČIL ZLEJ ČLOVĚK. (05.01.2013)

Je bez diskuze, že Srpski film posouvá hranice viděného zase o kousek dál, ale já budu mezi horrorovými fandy patřit k menšině, která o takové posouvání opravdu nestojí. Vždy mi bude mnohem bližší pomalu se valící mlha na blatech, vrzající vchodové dveře starého sídla a vzdálené vytí vlkodlaků, než explicitní znásilňování novorozenců. Nadšená hodnocení chápu, ale odmítám je. Více netřeba dodávat. (25.07.2010)