Panství Downton

Celé tři série si drží Downton vysokou laťku, jediný problém mám s některými postavami, které už se naprosto vyčerpaly, ale scenáristé je prostě nedokážou opustit, a pokaždé, když se objeví na scéně, tak se modlím, aby zase rychle vypadly. Naštěstí jich je jen několik a je jim věnováno stále méně prostoru. Kde jsou sakra titulky k Vánočnímu speciálu? :) (08.01.2013)

Po první sérii obrovské nadšení. Skvěle vybarvený svět aristokratické Anglie na počátku velkých světových změn z pohledů těch nahoře, ale i těch tam někde dole v koutě. Ehm. Kromě tohoto ústředního tématu, který se nenápadně line celou sérií je tady ale hlavně několik silných příběhových linek jednotlivých postav, které celý seriál ženou dopředu a které mě tak pevně držely ve křesle. Těším se na druhou sérii jako na málo co. What's a "weekend"? (02.12.2012)

Seriál podobného ražení jako byla Sága rodu Forsytů, tudíž perfektní ve všech směrech. Tento má však navíc lehký humor, jehož největší nositelkou je zde samozřejmě Maggie Smith. A ačkoliv je tato dáma s promínutím stará jako Jeruzalém, její charisma je odzbrojující. Její mimiku by měli studovat všichni ti rádoby herci, kteří umí sotva mluvit. Zato stará veteránka Maggie dokáže pouhým pohybem tváře vyjádřit to, co jiní ani slovy neumí. Nemám žádné výhrady, je to natočené s lehkostí, vkusem, poctivě a hlavně se to nechce zavděčit všem. Navíc je to laskavé a intriky tu nejsou na prvním místě. Nedivím se, že se v Británii tento seriál stal v minulém roce nejúspěšnějším. Vražd už totiž bylo dost! (11.01.2012)

Miluju dobová dramata, miluju Anglii a miluju i její historii - takže se mi DA nemůže nelíbit. Pravdou ale je, že zpočátku cesta k zamilování si jej byla vcelku trnitá. Atmosféra je podmanivá, ale první díly nejsou až tak nadprůměrné a poslední epizody třetí série jsou chvílemi dosti nezáživné. Dovedu si představit, že kdyby se jednalo o další dítko BBC, bylo by to ještě o kus lepší a propracovanější. Služebnictvo mě ale nesmírně baví - konečně seriál, kde neběhají jen jako němí, ale mají své sny, mozek, city a ambice. A v čele s intriky Thomase a Mary je to hodně zábavná podívaná. Přestože mi tahle soap opera učarovala, jedná se o naivní pohádku; vztahy mezi panstvem a služebnictvem se i historikům zdají směšné a je pravda, že občas se načapu, jak nedůvěřivě vrtím hlavou, když se jeho milost až příliš zajímá o zájmy služebnictva. :) Jak jinak bychom ale mohli milovat lady Mary nebo Lorda Granthama, že ano. (25.04.2013)

Čítam tu niečo o sofistikovanom rozprávaní, ktoré využíva thrillerové prvky, čítam tu o dokonalej kostýmovej dráme, o distingvovanosti a inteligencii, vidím tu štvor- a päťhviezdičkové hodnotenia svojich obľúbených užívateľov a nestačím sa diviť. Ešte že mám naliaty svoj čaj... Pochopím, keď to povie taký JFL, tomu zmäkol mozog pri organizovaní festivalu brakových filmov, ale takýto všeobecný chválospev som nečakal. A možno som mimo ja. Istý čas som uvažoval či všetky tie telenovelovité postupy v podobe totálne prepiatych reakcií postáv, brakových zvratov (zafačovaný, vraj mŕtvy "kvázi-brat" sa po rokoch objaví na prahu domu a potom zmizne), manipulácií zlodušských rozmerov (komorníkova manželka a jej snaha zničiť manželovi život) a prekvapivých odhalení, nie sú myslené ako vtip. Ale zistil som, že nie. Zistil som, že to je vlastne len sofistikované rozprávanie, ktoré využíva thrillerové prvky. Za takýto eufemizmus by v politike priam vraždili. Dobre, milo ufrflaný konzervativizmus a ludizmus Maggie Smithovej mi bol extrémne sympatický, vlastne len kvôli nej som to vydržal pozerať do štvrtej série. Ona jediná so svojimi hodnotami vlastne stála v skutočnom konflikte a v opozícii voči prichádzajúcej dobe. Ale od Britov by som predsa len čakal trochu viac, najmä po skúsenostiach s Ivoryho adaptáciami Forsterových románov alebo s Návratom na Brideshead a Ságou rodu Forsytovcov. Dowton Abbey tu naozaj vychádza len ako hra na distingvovanosť, suchosť, inteligenciu a aristokratické hodnoty, pretože v jadre je to číro obchodnícka a okatá snaha zaujať diváka všetkými dostupnými a najmä vulgárnymi a šťavnatými prostriedkami. Ak by bola snímka zasadená do ružových záhrad alebo argentínskych plání, všetci by okamžite rozdávali odpady. Pokiaľ by niekto mal chuť na tematicky (zánik starého sveta šľachty a nástup sveta nového) a žánrovo (kostýmová melodráma) sčasti podobné diela, akurát bez "moderného" a "sofistikovaného" rozprávania, odporúčam mu Viscontiho Geparda a Ivoryho Súmrak dňa. Viem, nie sú to seriálové rodinné ságy, pracujú s inými naratívnymi postupmi, ale platí, že hovoria prakticky o tom istom a lepšie - pretože aj svojou formou sprítomňujú niečo z odchádzajúceho sveta a nerobia z toho len trápny, telenovelovitý spektákel. Nuž a potom je tu iný súčasný seriál, ktorý taktiež sleduje reakcie aristokracie na meniacu sa dobu, a to v spojení s rodinnými problémami - The Crown (a áno, aj v tomto prípade ide o trochu iný žáner). (02.09.2021)