Panství Downton

Dowton žeru od úvodní znělky po konečné titulky. Nejvíc na něm mám ale ráda práci s postavami a jejich postupný vývoj a někdy také dost nečekané zvraty. Jinak - O'Brienová je taková kráva, že to nemá obdoby a navíc celou dobu vypadá nejvíc jako Joe Pesci s kudrnkama, děs a hrůza! Mnohem víc mě ale později srali Batesovi a jejich svatouškovství a mučednictví a vůbec, všechno jich se týkající jsem nesnášela. Maggie Smith zaslouží za tuhle roli nějakou cenu, Elizabeth McGovern je neskutečně roztomilá, ne, za celou dobu jsem si neoblíbila Lady Mary a mou nejoblíbenější postavou byl pletichář Thomas - hajzl s citlivou duší. Zrovna u tohoto díla bych klidně brala další série, ale je pravda, že někdy je nejlepší tu utnout, než se to rozplizne a dostaví se zklamání. (10.05.2017)

Úvodem mi dovolte učinit jedno velké přiznání. "Dobovkám" se celý život vyhýbám jako čert kříži a patrně budu i nadále; k Downton Abbey jsem se dokopal čistě proto, abych aspoň načas přerušil své trápení při čekání na Winter's Tale, přesněji řečeno na Jessiku Brown Findlay. --- Downton Abbey mě ale nakonec zaměstnalo v mnoha dalších rovinách. Jmenovat by se dala lahodná hudba, hláškující patriotka Maggie Smith (what is it, weekend?), nadčasové klepy a zaujala i práce s "dějem mezi díly", která stojí za elegantním kličkováním kolem nepodstatných srdceryvných momentů (smrt Williamovy matky), ale i jiné potenciální vaty (Sybilin bál). --- Především se však sluší vypíchnout onu historickou současnost. Pozorný divák si totiž může vyzobat pěkné paralely ke generálnímu růstu nezaměstnanosti, prázdnotě života, rozmachu moderních technologií nebo činnosti České pošty (haha) ... jinak řečeno: Julian Fellowes zobrazuje věci, které známe až moc důvěrně, jen v jiném balení. Na každý pád autoři vyžadují naladit se před každým dílem na poněkud rozvláčnější notu, přenést se do jiného světa (což nenuceně napomáhá splynutí s dějem a postavami btw), neboť první série ani jednotlivé díly tolik negradují a taky sám závěrečný cliffhanger není ryze cliffhangerovský (ovšem o to slibnější dle mě). --- Samostatnou kapitolu tvoří postavy, které pro mě představují zároveň slabou i silnou stránku seriálu. Slabou proto, že jsou zpočátku malinko černobílé (což je, hádám, odkaz na nápis "Downton Abbey" v úvodních titulcích). Vytvářejí se skupinky koncentrovaného zla i dobra; a aby v tom nebyl guláš, tak kdo má být krávou, je zatraceně velkou krávou (O'Brien + její odporný účes jako bonus), a kdo má být zmetkem, je zatraceně velkým zmetkem (Thomas). V roli jakéhosi balancéra dlouho působí samotná Lady Mary, která je fakt bezchybně zahraná i napsaná, ale to se naštěstí postupem času více či méně mění. Charaktery se nakonec ukazují být relativně vývojeschopné a hlavně jsou bez výjimky perfektně ztvárněné - což je ta stabilní silná stránka. --- Favoriti a favoritky z 1. série: Anna (!!), Lady Mary, Mr. Carson, Lady Sybil (povinnost). 2. série: Anna, Lady Edith, Matthew, Lord Grantham. --- "I was only trying to help!" - "Oh! And Judas was only trying to help, I suppose, when he brought Roman soldiers to the garden!" (11.01.2014)

Rosamund Pilcher: Downton Edition. Tohle přirovnání je bohudík jen jedním aspektem tohoto seriálu z edvardovské éry. Postavy žijící na venkovském panství sice řeší problémy jak vystřižené z červené knihovny, ale výborný scénář, herecké výkony a dokonalá hudba povyšují celý seriál na vytříbené drama. Downton je ensámblový seriál v pravém slova smyslu, protože každý herec dostane svůj prostor a taky ho řádně využije. Seriál navíc věrně dokumentuje sociální poměry v tehdejší Anglii. Je možná škoda, že příběh neukončili 1. řadou. 2. řada totiž postrádá drajv té první. Hlavní premisou je tentokrát 1. sv. válka, což je filmově docela dost vyčerpané téma, které nenabízí nic nového. Nekonačná romance Mary a Matthewa je taky na facku. Downton Abbey ale musím nechat jedno, a to je, že si své diváky dokáže udržet, i já jsem totiž podlehla jeho kouzlu. (16.10.2011)

Pilotní díl mě sice nadchl výpravou a nevšedním pohledem vyprávění z pozice služebnictva. Ale následující díly byly všemi intrikářskými pletichami a) mezi služebnictvem, b) mezi sestrami Crowleyových a c) mezi služebnictvem a hraběcí rodinkou tak nudně rozvleklé a předvídatelné, že průměrný pohled zachraňuje špetka anglického humoru - především ze strany matky vdovy. (16.02.2012)

Místy až dickensiánsky naivní černobílý scénář, kde je postava buď tak hodná, až to bolí, nebo taková svině, že jí přejete, aby ji sračka po poli honila, zcela vynahrazují úžasné herecké výkony a báječná atmosféra staré dobré Anglie. Skvěle zobrazené rozdíly života v zámku a podzámčí, stejně jako nenápadný civilizační vývoj, který pozvolna uvolňuje zavedené tradice a způsobuje třenice mezi starou a novou generací. Dobře se na to kouká – když místy vypnete potřebu neustále analyzovat chování hlavních aktérů a snahu pochopit, jak někdo může být tak neskonale naivní, a přesto nadále existovat, tak se na to kouká ještě líp. (17.01.2012)