Modrý anděl

Příběh podle románu Heinricha Manna vypráví o rozpadu, o "postupném úpadku hodnot". V průběhu vyprávění je Rath degradován do role klauna, jenž pozbyl lidství, jako ozvuk skutečného klauna, který představuje jednoho z ironických dvojníků hrdiny odsouzeného k záhubě. Sternberg zdůrazňuje s exemplární a systematickou nemilosrdností vertikalitu prostorových vztahů filmu: Rath je vždy dole a dívá se vzhůru na obraz Loly (například když mu hází na hlavu své kalhotky), s výjimkou toho, když je - v parodii jeho autoritářských postojů - zařazen škodolibým divadelním ředitelem mezi božstvo na scéně. [7/10] (Universum Film A. G. - UFA) (Čb. /// Produkce: Erich Pommer /// Scénář: Carl Zuckmayer, Robert Liebmann, Karl Vollmöller podle románu Profesor Neřád Heinricha Manna /// Kamera: Günther Rittau, Hans Schneeberger /// Hudba: Frederick Hollander) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (18.02.2010)

Heinrich Mann byl tvrdý satirik až anarchistického ražení (německé školství mu muselo hodně ležet v žaludku), je tedy pochopitelné, že nacisty a ctihodnou německou buržoazii musela adaptace, která je patřičně německy drsná (žádná francouzská uhlazenost), pořádně štvát. Osobně mě nadchl démonický výkon Kurta Gerrona v třetí hlavní roli ředitele zábavné společnosti, která se usadila v Modrém andělu. Však se mu také nacisté odvděčili, když ho poslali do terezínského ghetta (kde vedl německý kabaret) a následně do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře. (20.08.2012)

Zpočátku vše vypadá jako klasický snímek ze školského prostředí jako naše Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše. Postupem času se však rozehrává drama profesora zamilovaného do dámy nevalné pověsti, která si říká Lola Lola. Během let se však pod jejím vlivem stává z profesora "Neřáda" kokrhající stařec. Naprosto fenomenální výkon Emila Janningse, který mne předtím zaujal již v Poslední štaci a Faustovi. (09.05.2009)

Že je poslední zhruba čtvrthodinka hodně silná, o tom se snad nedá pochybovat. Já bych se ale nebál zpochybnit kvalitu filmu jako takového. Je sice přelomové, že herci tu zde prakticky v začátcích kinematografie nedělají přehraná gesta a grimasy a uličky města a hra světel a stínů jsou udělané pěkně, ale neomlouvá to docela nudnou první hodinu, ve které se prakticky nic neděje. Takový ten velice laskavý a vkusný humor mě nebavil. Navíc, jak už tu psalo několik lidí, na herectví Marlene není nic zvláštního, zpívat také příliš neumí a i když je krásná, pořád to není třeba taková Audrey Hepburn. Resumé: Velice kvalitní a velice dobrý snímek, ale kdyby skončil o čtvrt hodiny dřív, nejspíš by po něm dnes nikdo neštěkl. Nebo aspoň já ne. (01.12.2009)

Nie som filmový kritik a preto nedokážem náležite oceniť obdivovanú hru svetiel a tieňov charakteristickú pre obdobie nemeckého filmového expresionizmu, nie som ani alfa samec, aby som kvalitu filmu posudzoval podľa dlhých a krásnych nôh Marleny Dietrich. A nedokážem sa na film pozerať očami divákov v tridsiatych rokoch minulého storočia. Mám oči a vkus vygenerované 60 rokmi sledovania filmov a tie mi hovoria, že tri hviezdičky lepšie charakterizujú môj celkový dojem z filmu, než predošlé, podľa dávnych spomienok udelené štyri. Pričom chápem nadšenie filmovej kritiky i väčšiny mojich obľúbených užívateľov, ale ani to ma neprinúti hodnotiť film inak, ako podľa svojho súčasného dojmu. V prvej, školskej časti, filmu som si všimol inšpirujúci vplyv filmu na Fričovu tvorbu. Dokonca ani Mazánek nechýbal. (03.03.2018)