Všemocný

Hi-tech vizuální zpracování. To bylo první, co mě napadlo, když kamera v první scéně letěla vzhůru po patrech proskleného mrakodrapu, a každá další minuta mě v tomto označení více utvrzovala. Tomuhle říkám nápaditý obraz a Cameronovi s Avatarem bych tenhle film omlátila o hlavu, aby viděl, že krásný a zajímavý vizuál lze dosáhnout i bez megalomanských kompozic. Překvapivě však kamerová stránka není jediné, co mě na Limitless upoutalo, ale je to i příběh. Už dlouho se mi u filmu nestalo, že bych si říkala, jak je ten děj odvíjející se mi před očima jiný od toho, co jsem kdy viděla. Možná tedy i toto bylo ovlivněno obrazem, který může klidně určovat nové standarty pro jednadvacáté století, ale je-li tomu tak, je mi to jedno, protože já Burgerovi během sledování věřila, že skutečně stvořil něco výjimečného. Hraběnka Bathory se tak pravděpodobně poprvé v dějinách filmu dočkala satisfakce potvrzením, že krev může mít skutečně zázračné zdravotní účinky, a použití bruslí nebo jehly jako zbraní mě velmi pobavilo. A stejně tak mě bavil celý film, až mi pak bylo líto, že scénář některé věci mírně nedomyslel. (Pokud má ona pilulka takové zázračné schopnosti, proč hlavní hrdina sám neobjeví kouzlo její výroby a neudělá si zásoby do konce života?) Závěr, který mi lehce připomněl Scorseseho Casino, také nebyl zrovna na místě a v očekávání něčeho výraznějšího, zapamatovatelnějšího, ale i více v souladu s příběhy jiných uživatelů oné drogy mě zklamal. I tak mi ale Limitless zůstane v hlavě jako sympatický, moderní film s velmi motivačními účinky, který mě teď, dvanáct hodin před uzávěrkou mé univerzitní eseje, snad donutí, abych ji konečně dopsala. | O osm hodin později: S mnohem menší dávkou entuziasmu esej dokončena. (24.03.2011)

Velice poutavý thriller, který kombinuje něco z Pí a Requiem za sen Darrena Aronofskyho, Trávníkáře Bretta Leonarda a ještě mnoha dalších (drogových) dramat, přesto je celková skládačka navýsost originální a působí překvapivě původně, při vědomí toho, že dnes se už prakticky nedá přijít s ničím revolučně novým. Režisér Neil Burger se drží pravidel žánru a staví svůj příběh kámen po kameni. Zajímavě je tu potlačen imperativ morálky, všem hrdinům jde především o uspokojování potřeb. Velmi originální je ovšem vizuální ztvárnění, především zrychlené kamerové jízdy megapolí, taková hi-tech kamerová intermezza, která nalezneme třeba hned v úvodních titulcích. Zajímavý byl též nápad a vizuální zpodobnění výpadků paměti alias ,,blikanců", za které by se nemusel stydět ani Tomáš Řepka... :-) (18.06.2011)

Nečekaně zábavný film, kterému dává velké plus šarm Bradleyho Coopera. A díky propracovanému příběhu toužíte po té zázračné pilulce taky, aby jste mohli překousnout ty abstineční vsuvky, které s váma zametou podobně jako s hlavním hrdinou. Krásně se tu hraje s vizuálnem a hudbou podobně jako u filmu A Single man a to dodává všem divákům nádech pozitivismu do života. Takže se nechte také unést pilulkou do barevného světa plného lásky, nápadům, radosti apod. (13.04.2011)

Scénář: Leslie Dixon .. Poutavý příběh o chemické akceleraci mozkového potenciálu s přitažlivým scénářem, který podporuje zdatná herecká sestava a snaživý režisér středního proudu. Ten boduje, mimo jiné, zajímavým vizuálním provedením, které přináší spoustu nápaditých kamerových vychytávek. Zkrátka vznikl nenápadný film bez velkých ambicí, který mne však - díky tématu - velmi bavilo sledovat, abych bez uzardění přehlídl některé nedostatky ve vývoji příběhu a jeho spíše žánrové vyústění. Kladné účinky dané látky tak silně převažují výše či jinde zmíněné nedostatky až vedlejší účinky a osmdesátku uděluji s tím, že držím palce chemikům, co tuhle látku jednou vyprodukují - třeba jako "suvenýr." 85%. (13.04.2011)

Jak už stihli zmínit jiní, je ironické, že film s takovým názvem dává divákovi převahu nad svým všemocným hrdinou - a neslouží mu to ke cti. Nejen že se tu naráží na určité scénáristické mantinely konvenčně (srozumitelně) vyprávěných příběhů, ale ničemu nepomáhá ani zvolená forma subjektivizace, která často dopředu vyzrazuje průběh nadcházejících akčních scén (a zbavuje je napětí) a spolu s nadužívaným Eddieho voiceoverem svědčí podle mého ze všeho nejvíc o neschopnosti poutavě vyprávět. Zdálo by se, že trávit čas v hlavě génia bude zábavný zážitek, ale tady je to spíš nuda. Jaký rozdíl, porovnáme-li Všemocného Coopera například s Jasonem Bournem, který je vždy o několik mílových kroků před svými protivníky i diváky a jehož neotřelá řešení krizových situací nás nepřestávají překvapovat, bavit a fascinovat. Ale budiž, v Burgerově filmu není akce na prvním místě, takže o co se tu vlastně hraje a co se tu sděluje? Každý by chtěl kouzelnou pilulku, která by obrátila jeho život vzhůru nohama (k lepšímu) za minimální dobu i náklady. Skutečná práce na sobě, vytrvalost a píle nejsou v módě možná víc než kdy jindy, poptávka po "rychlých řešeních" je velká. Tohle je v podstatě jeden z největších základních problémů dnešního kolabujícího kapitalismu, kdy se propast mezi tím, co si většina lidí může reálně dovolit a tím, co je nám v podobě lákavých symbolů vysokého sociálního statusu prezentované pomalu jako nezbytnost, čím dál víc rozšiřuje a vyvolává společenské napětí. Dá se říct, že pomyslný matrix tvořený levnými půjčkami a prchavým pocitem bohatství a štěstí, se právě v těchto chvílích hroutí a Všemocný bohužel nemá sílu expandovat mimo něj a místo osvobozující vize Nea nabízí nic než páně Smithův šťavnatý steak okořeněný sloganem "ignorance is bliss". Filmu lze přičíst k dobru, že alespoň vyjevuje jednu z nekorektních pravd o kapitálových trzích, tedy že je ovládají především emoce, ale zrovna v době, kdy největší světové indexy reagují skoky o několik procent i na drobné pověry a bezvýznamná prohlášení, se nedá mluvit o nějakém překvapivém nebo podvratném sdělení (skutečně odvážné by bylo říct, že dnes už na trzích obchoduje akorát FED, ECB a počítačové programy/algoritmy/stroje - TO je Matrix). V podstatě se tu uskutečňuje nereálný kapitalistický sen, jehož vystřízlivění přichází v podobě kariéry ve vysoké politice. Přitom jde stále o tu samou lež, která dnes konečně začíná reálně vyplavávat na povrch. Už víme, že "change we can believe in" je přelud, už víme, že "no, we can't". Obama je skleslý panák bez špetky vůdcovství a charismatu, Véčkaři v čele s Johnem jsou ještě neschopnější a zkorumpovanější než ti dinosauři, které se tak horlivě snažili nahradit. Začíná být jasné, že demokratické volby nic nezmění, že celý ten systém je nefunkční. Všemocný je zoufale neaktuální relikt kapitalistického realismu, snad i odraz jeho falešných přesvědčení a systémových chyb, ale určitě ne jeho kritická reflexe. (23.08.2011)