Soylent Green

Původní knížka od Harryho Harrisona je v pár ohledech odlišná, ale základní pocit přelidněného světa, kde je čím dál větší luxus mít vlastní bydlení, vodu a jídlo, ten tu zůstal. Kromě toho je Heston jako hlavní hrdina dost charismatický, aby ten film utahnul. Je tu hodně cítit vizuální estetika 60. a 70. let, která je vidět ve všech sci-fi, co se v té době natočily. To se projevuje třeba v tom, jak se i filmová honorace obléká jak Mao :) ale mně tohle už někdy od Planety opic vlastně docela baví. Fandům dystopií rozhodně doporučuju. (30.12.2018)

Soylent green Richarda Fleischera, ktorý ma tak potešil Fantastickou cestou, bol pre mňa mierným sklamaním. Heston tu nie je tak výrazný, ako v Planéte opíc a celková atmosféra futuristického veľkomesta nie je ani zďaleka tak depresívna, ako sa to podarilo o necelých desať rokov Scottovi. Zato naberače ľudí a ich zombie stav patria k pamätným scénam žánru. (01.06.2012)

Při sledování Soylent Green jsem si často pokládal otázku, jak si v takové šílenosti mohl zahrát Charlton Heston. To na tom byl tak špatně finančně? Je rok 2022, společnost je v troskách, příroda je zdevastovaná a sehnat čerstvé jídlo je učiněný zázrak. Trh s potravinami tak ovládá firma Soylent, vyrábějící umělé náhražky, o jejichž původu nikdo nic neví. V tom je detektiv Thorn zavolán k vraždě pohlavára, jenž ho dovede až k šokujícímu odhalení… Ona šokující pointa, kterou se distributoři tak chlubili, zase takové terno není, když ji odhadnete v půlce filmu. Vyobrazení přelidněného města, konkrétně 40-ti milionového New Yorku, je místy bláznivé, až dekadentní, určitě ale zábavné. Chvílemi jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. To když třeba byly proti demonstrantům nasazeny bagry, co ty nebrané nešťastníky rovnou vrhaly do náklaďáků s odpadem. Podobných bláznivých momentů je tu ještě několik. Na svou dobu to byl jistě zajímavý, i když trochu kontroverzní film, který za těch pár desítek let už dávno ztratil všechen svůj lesk. Dnes to bohužel není nic jiného než kýčovité béčko, s postapokalyptickou tématikou jeden z nejhorších snímků, ve kterém navíc Heston vůbec neměl co dělat.50% (05.08.2009)

Vemi dobrý příběh, který ukazuje lidstvo v momentě, kdy se tisícileté křesťanské morální hodnoty v podstatě již nedají uplatňovat. Pominu-li průhlednou pointu, nejvíc je to znát na hrdinově chování - muž zákona tu krade, jen aby měl co jíst, staří lidé dobrovolně odhází na euthanázii, aby nebyli na obtíž... Hodně mě bavil Edward G.Robinson ve své poslední filmové roli - scéna, kdy si s Hestonem uspořádají hostinu je vynikající . Stejně tak úvodní fotografická montáž mapující nárůst populace na zemi. Soylent green není zdaleka tak špatný, jak se obecně tvrdí. Je to dítě sedmdesátých let, se všemi neduhy tohoto období. A přitom je mnohem sofistikovanější a zajímavější než dodnes celkem populární Logan´s run. (06.09.2010)

Science fiction snímky 70. let mám rád. Zčásti proto, že nezobrazují budoucnost lidstva příliš pozitivně, a zčásti proto, že jsou zpravidla velmi originální. V Soylent Green je využita kritika společnosti, ničení životního prostředí (podobně jako v mém oblíbeném Tichém Běhu, který je ale mnohem silnější a akutnější) a hlavně přelidnění a s tím souvisejícími potížemi s potravou. Na zemi už dávno není normální jídlo a všichni jsou odkázáni na příděl skromného množství zelených sušenek pochybného původu. Do toho Charlton Heston vyšetřje vraždu a přichází na kloub záhadě Souylentu. Jediná věc, kterou bych filmu mohl vytknout, je ta, že má příliš moc nápadů a zanedbává některá primární fakta. Například, že by se lidé mohli chovat trochu divočeji, když nemají co do huby. Místo toho jen šlapou chodníky a čekají co bude. Je to ovšem opomenutelný fakt na pozadí filmu. Určitě zde najdeme mnohem více pozitiv něž negativ. V každém případě jde o velmi slušné scífko, které mne velmi potěšilo. (04.12.2011)