Vražedná hra

No udělat z klasického Cube modelu v podstatě čistou konverzačku se nakonec neukázalo být špatným nápadem. Ono sice pointu odhadnete poměrně brzo a i ty charaktery jsou jako prefabrikáty z továrny, ale ono to kupodivu celou dobu nenudí a jede to docela slušně. Což je v případě, kdy se ve filmu zase až tak moc neděje a celé to stojí jen na postavách a dialozích, docela co říct. Originální to není, ono je to vlastně až příliš prosté a jednoduché, ale i takové věci mohou fungovat. Třeba proto, že u toho můžete dávat hodně prostoru vlastním myšlenkám coby kdyby a spekulacím, což činí čistě průměrný film ještě trošku zajímavějším. (02.02.2014)

Kdo chce hrát čerta v krabici? Jedna místnost, sedm lidí, vyhrát však může jenom jeden. V místnosti bez oken umístěné kdesi v opuštěné průmyslové zóně se shází šest mladých herců, kteří byli pozváni na konkurz. Jako poslední se k nim přidává zpustle vypadající podivín, držící se stranou od skupiny. Pravidla konkurzu však jsou poněkud jiná, než-li se domnívali. Židličkovaná aneb hra z nejútlejších dětských let, kdy počet židlí je vždy o jednu méně, než-li osob ve skupině. Kdo v momentu skončení melodie zůstane stát, musí z kola ven. V tomto případě přichází nejenom o roli, ale i o svůj život. ● Film Vražedná hra má mnoho společného s nepřekonatelnou Kostkou a možná, že se tvůrci v lecčems nechali inspirovat. Skupina osob s rozdílným charakterem, který se v průběhu hry umocňuje či mění. Neznají se navzájem a zda-li mezi nimi existuje nějaké pojítko, netuší. Uniká jim i smysluplnost hry. Již na začátku je zjevné, že jako poslední vyjde ze dveří Lynn, pitomá a hysterická ženská. Ani dalším aktérům se však duchaplnosti příliš nedostalo. Namísto aby hledali, jak se vzepřít vlastnímu osudu, promarní veškerý čas hádkami a nikam-nevedoucím filozofováním. A právě zde je největší slabina filmu. Zatímco ve zmiňované Kostce musí skupina dále, nechce-li ztratit naději na nalezení únikové cesty, tvůrci hry chybí jakýkoliv stimul, kterým by donutil herce ke spolupráci. Oni však přesto krouží kolem židlí jako hloupé ovce, namísto aby je ignorovali či rozmlátili a více času věnovali prozkoumání svého okolí. Snahou filmu je poukázat na měnící se lidskou povahu v extrémních situacích, na to však hra trvá příliš krátce. Sebevědomý a nezastrašitelný Adam se v mlčící trosku mění během deseti minut. Cassandra myslí především sama na sebe, o pět minut později však již slibuje nehynoucí oddanost. ║21.12.2010║ (21.12.2010)

V obsahu tohoto filmu sa píše, citujem: "Nabízí také překvapivé a šokující rozuzlení". Prdlajs. Koniec nebol vôbec šokujúci ani prekvapivý, prekvapivý bol v tom, že som ho od začiatku očakával. A to ma prekvapilo :-) Najhoršie na tom je, že celý film dúfate a očakávate,že uvidíte čo sa kurva deje za tými dverami a že čoskoro spatríte aj "tú onú" hrôzostrašnú postavu kôli ktorej táto hra začala. Áno spatríte ju tak na 2 sekundy (akurát vtedy som sa nahol pre pohár limonády, takže som aj tak prd videl) a to je všetko. Je to škoda pretože príbeh bol celkom zaujímavý (herci aj keď béčkový zahrali solídne a atmosféra bola celkom dobrá) a zaslúžil by si oveľa nápaditejší koniec. 4/10 (10.04.2010)

Mám ráda, když je - téměř - ústředním 'objektem' hororového filmu dětská říkanka, hra, písnička apod. Proto jsem si vlastně pustila i tenhle snímek. Jenže, i přesto, že nápad byl opravdu zajímavý, tak postupem děje film ztrácel jakékoliv kouzlo. Rozuzlení se mi líbilo, i když bohužel muselo být většině diváků jasné už dávno před koncem. Přesto bylo milé. Trošku mi vadí, že od začátku, který je v minulosti, si jisté věci musíme domýšlet. Film určitě není děsivý, nechutný, napínavý ani nijak přitažlivý. Není to ovšem ani tak moc velká blbost, aby se na to nedalo koukat a až do konce nedoufat v nějaký nečekaný zvrat. (21.04.2010)

Rádoby originální, ale místo toho nudné, nezáživné a stupidní. Konec očekávaný, děj předvídatelný. Herci průměrní, nesympatičtí, mluvící rádoby dobré dialogy. Vrah je neviditelný, jeho počínání dost neobjasněné - tudíž další mezera, která akorát způsobí ještě větší nudu. Vraždy se dějí úplně skrytě, takže není ani čeho se bát - není důvod k nějakému neuronovému vypětí. Na konec se budete jen smát, protože nemá cenu litovat ztraceného času. (30.06.2010)