Vražedná hra

film jsem sledoval až do úplného konce s toužebným přáním a hlavně očekáváním, že se to konečně rozjede, ale bohužel jsem se toho moc nedočkal. Jediné co ve mně zůstalo je několik nezodpovězených otázek a divný pocit jak vlastně ohodnotit tenhle snímek. Svým způsobem je totiž tohle veledílo obyčejný amatérský poloodpad, který ve mně ovšem něco zanechal a pořád mi vrtá několik věcí hlavou. Nejraději bych mu dal od 0-40%, ale přikloním se spíš k tomu většímu číslu, protože už dlouho mě takhle film nedostal do svízelné situace. (18.04.2010)

V obsahu tohoto filmu sa píše, citujem: "Nabízí také překvapivé a šokující rozuzlení". Prdlajs. Koniec nebol vôbec šokujúci ani prekvapivý, prekvapivý bol v tom, že som ho od začiatku očakával. A to ma prekvapilo :-) Najhoršie na tom je, že celý film dúfate a očakávate,že uvidíte čo sa kurva deje za tými dverami a že čoskoro spatríte aj "tú onú" hrôzostrašnú postavu kôli ktorej táto hra začala. Áno spatríte ju tak na 2 sekundy (akurát vtedy som sa nahol pre pohár limonády, takže som aj tak prd videl) a to je všetko. Je to škoda pretože príbeh bol celkom zaujímavý (herci aj keď béčkový zahrali solídne a atmosféra bola celkom dobrá) a zaslúžil by si oveľa nápaditejší koniec. 4/10 (10.04.2010)

Filmy, kdy je parta náhodných lidí umístěna do neutěšených prostor, aby pomalu jedna postava po druhé umírala, mám velice rád. Zde ale hodnocení dramaticky snižují tupé herecké výkony a triviální zápletka. Atmosféra není hustá a to proto, že režisér ani na konci pořádně nedemonstruje vrahovu motivaci. Což film hodně shazuje. (30.07.2010)

Námět je docela zajímavý a prostředí ještě také ujde. Tím bohužel všechny klady tohoto díla končí. Postavy jsou všechny více méně nesympatické a jejich jednání je hloupé. I přes svoji krátkou stopáž, díky monotónnímu ději (nějaké ty keci, hudba, dveře a zase znovu), film začne poměrně brzo nudit a znovu už nezaujme. Avizované šokující rozuzlení je navíc průhledné jak mastný papír už zpočátku. 30% (24.11.2010)

Kdo chce hrát čerta v krabici? Jedna místnost, sedm lidí, vyhrát však může jenom jeden. V místnosti bez oken umístěné kdesi v opuštěné průmyslové zóně se shází šest mladých herců, kteří byli pozváni na konkurz. Jako poslední se k nim přidává zpustle vypadající podivín, držící se stranou od skupiny. Pravidla konkurzu však jsou poněkud jiná, než-li se domnívali. Židličkovaná aneb hra z nejútlejších dětských let, kdy počet židlí je vždy o jednu méně, než-li osob ve skupině. Kdo v momentu skončení melodie zůstane stát, musí z kola ven. V tomto případě přichází nejenom o roli, ale i o svůj život. ● Film Vražedná hra má mnoho společného s nepřekonatelnou Kostkou a možná, že se tvůrci v lecčems nechali inspirovat. Skupina osob s rozdílným charakterem, který se v průběhu hry umocňuje či mění. Neznají se navzájem a zda-li mezi nimi existuje nějaké pojítko, netuší. Uniká jim i smysluplnost hry. Již na začátku je zjevné, že jako poslední vyjde ze dveří Lynn, pitomá a hysterická ženská. Ani dalším aktérům se však duchaplnosti příliš nedostalo. Namísto aby hledali, jak se vzepřít vlastnímu osudu, promarní veškerý čas hádkami a nikam-nevedoucím filozofováním. A právě zde je největší slabina filmu. Zatímco ve zmiňované Kostce musí skupina dále, nechce-li ztratit naději na nalezení únikové cesty, tvůrci hry chybí jakýkoliv stimul, kterým by donutil herce ke spolupráci. Oni však přesto krouží kolem židlí jako hloupé ovce, namísto aby je ignorovali či rozmlátili a více času věnovali prozkoumání svého okolí. Snahou filmu je poukázat na měnící se lidskou povahu v extrémních situacích, na to však hra trvá příliš krátce. Sebevědomý a nezastrašitelný Adam se v mlčící trosku mění během deseti minut. Cassandra myslí především sama na sebe, o pět minut později však již slibuje nehynoucí oddanost. ║21.12.2010║ (21.12.2010)