Dcera nejlepšího kamaráda

Film o hledání štěstí, který v konečném důsledku obhajuje utilitaristickou vizi morálky Jeremyho Benthama a Johna Stuarta Milla. Taková nezávislá, více rozjasněná a méně "zkažená" verze Americké krásy, ve které hlavnímu hrdinovi trvá mnohem méně času, než se odhodlá jednat bez ohledu na to, co si o jeho činech budou myslet jiní. Na komedii málo vtipné, na drama málo emocionální. Jenže právě tím i zvláštně upřímné a realistické. Normálně bych napsala, že mě svou umírněností, svým optimismem a svým nadšením pro písně Deana Martina The Oranges chytlo za srdce natolik, že ho chci vidět v kině podruhé. Jenže já už na něm podruhé v kině byla. (13.12.2012)

Nechutný, patetický guilt trip, kde mi nebyl nikdo sympatický, natož zamindrákovaná vypravěčka, a ani tu empatii jsem nepocítila, (opět) natož k "nesobeckému, nebohému a bezúhonnému" zbytku filmového osazenstva, které údajně mělo vztahem House a Blair trpět. Připadá mi, že scénář psal zcela průhledně někdo, kdo se octl na opačné straně příběhu - na straně toho opuštěného. Někdo, kdo nedokázal pochopit a posléze stvořit na plátně pouto, co mělo mezi unaveným mužem a živelnou dívkou vzniknout. Člověk, jenž si musel svoje rozbolavělé ego pohladit a vymasturbovat nad nedobře groteskním koncem. Happily ever after očividně platí pouze pro zhrzenou manželku, půl stopáže mlčící a druhou pokoušející se zajet manžela, a pro důru vypravěčku s evidentními daddy issues (bé, někdo mi krade tatínka a navíc je to ta zlá holčička, která mě pro moji zapšklou, nudnou povahu před roky odkopla a kdysi vyhonila Frantovi, který se mi líbil!). No. Abych to shrnula, děj by mě navzdory neoriginalitě ještě tolik neiritoval, kdyby u všech rohatých alespoň jedna z postav nepřipomínala iracionálně jednajícího robota. (20.07.2013)

Těšila jsem se na zajímavou drámu o nepřijatelné nevěře (sahat na manželky nej kamarádů je e!e a na jejich dcery ještě větší). Tohle mi ovšem vůbec nesedlo. House coby uvadajícího strejda čeká bez většího vzrušení na impotenci a náhle polapen pachem mladé kundy ještě v posledním záchvěvu tuhnutí vstává z rakve a bije přes mříže. V téhle roli mu tedy sedl hlavně ten přívlastek uvadající. Jinak na mě působil neuvěřitelně sešle, bez charismatu a jiskry. V roli cynického zmrda se ten jeho škleb skvěle hodí, zde se celý film tvářil jak po špatně nadávkovaném prokainu, ale bohužel to postrádalo ten nutný sexappeal, abychom věřili, že se to mladé, sobecké, nevyzrálé mimino do něj opravdu zamilovalo. Celá ta romance působila vyumělkovaně. Na nervy mi lezly jak afektované manželky, tak Housova ufńukaná dcera, kterou vyhrabali někde v léčebně bulimiček. Jestli jsem měla soucitně poplakávat nad tím, že dospělý fakan odmítající konečně vypadnout z domu prožívá úděsné trauma nad záletem fotra manželce, které už stejně leze dokonale na nervy a prakticky už by o něj ani kolo neopřela, tak to sem asi bezcitná svině, ale nad tím má nárok bulet osmileté děcko, ne dospělá ženská. Zbytek je předvídatelný jak Husákův novoroční projev a taková ta ťuťu americká rodinná komediálnost mě moc nebere, takže pro mě jako dráma zklamání a jako komedie slabé. Doporučit lze především hodně nenáročným romantikům, děckám a pipkám. (30.03.2013)

Průměr. Hugh Laurie a Oliver Platt byli dva kamarádi, kterým to spolu ve filmu opravdu klapalo a jejich interakce byla asi to, co mě bavilo nejvíc. Zbytek byl strašně předvídatelnej, ale nejsem si jistý, jestli mi to vlastně vadilo - spíš mi to bylo tak nějak jedno. Podíval jsem se na to, párkrát jsem se zasmál, párkrát jsem si řekl "WTF?!", no a výsledné hodnocení je takových 55%. (05.07.2013)

Mé očekávání bylo veliké a má nedočkavost snad ještě větší. Bohužel film mě z menší části zklamal, čekala jsem, že vztah hlavních dvou postav bude rozehrán ve větší stopáži, že tvůrci půjdou více do hloubky. Takhle to na mě působilo někdy až moc povrchně. Ale i tak jsem vcelku spokojena, i když k dokonalosti má tento snímek ještě daleko. (20.02.2013)