Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Zas tak příšerné to nebylo, jakkoli volba paruk a úvodní dikce postav vážně zavánějí Mimikrami verze 2009 (svoje odvede i cameo Oldy "Mně už je všechno jedno!!!" Vlacha). Pak se to pročistí do takového neurážejícího průměru, kterému ale absolutně chybí jakákoli vyhraněnost a působivost – kulisy se účelně pletou pod nohy a jednotlivé peripetie řeší tak televizně, že to připomíná spíše papundeklové slátaniny typu Vyprávěj. Nikolaev jakoby úplně zapomněl na svůj syrový flák ... a bude hůř. Klub osamělých srdcí zapadá do zinscenované televizní poetiky, která zlou dobu chtě nechtě přibarvuje jakousi nepřirozenou měkkostí a křečovitostí v jednání. Oproti skutečným příběhům bigbítu je tohle hodně ředěný rumíček pro mládež. ()
Takových 50%. V podstatě takový klasický film "pro mladé" o prvních láskách a útrapách dospívání, zasazený do pro lidi zlé doby. Film byl o vzdoru mladého člověka proti systému a vlivu systému na jeho život. Když to trošku přeženu, tak by se dal příběh zasadit téměř do jakékoliv doby, protože mladí vždy proti něčemu vzdorují. Každopádně, film byl trošku podprůměr, co se děje týká, viz. výše zmíněno. Co ho ale zachránilo, byl závěr filmu, který měl obrovskou dynamiku, trošku i napětí, jak to vlastně skončí a hlavně, dal smysl a důraz tomu, o čem měl film být - a to o době, která byla. Nebýt toho závěru, hodnotil bych asi níže. Ale ten závěr film docela pozvedl a teprve v tu chvíli mi došlo, co co vlastně šlo a měl jsem dost nepříjemný pocit, jak to tenkrát chodilo. Škoda, že to přišlo tak pozdě. Howgh! ()
Pamatuju si, jak jsem v říjnu v časných ranních, resp. pozdních nočních hodinách pobíhal při natáčení scény vymetání pajzlu esenbáky po koncertu. Tehdy při natáčení to vypadalo, že by ta scéna mohla být i docela akční, ale jak jsem předpokládal, zase nic. Ani vidět v té scéně nakonec nejsem, takže mi těch 700 Kč za tuhle scénu a za to jak jsem na tom koncertě stál v první řadě a z cigárem nad hlavou se houpal do rytmu Plastiků přijde ze strany ČT jako 700 konejšivých pohlazení za těch 13 hodin co jsem tím natáčením strávil... ()
Další nemotorný pokus, jak oddalovat televizní diváky od aktuálních zločinů k dávno neaktuálním zločinům "komunismu", tentokrát z prostředí mániček 70. let. Nečekejme však žádný syrový dokumentaristický portrét undergroundové mládeže, jaký představil Nikolaev ve své pozoruhodné adaptaci Pelcova románu A bude hůř. Jak už zde někdo naznačil, způsob zachycení prostředí včetně využívání flagrantně směšných paruk skutečně připomíná Mimikry z Majora Zemana. Dokonce i slavný představitele feťáka s oblibou ve "včeličkách" je tu taky, tentokrát ovšem jako starý papaláš. Podobně směšně nepřirozeně překližkové jsou i ostatní dobové účesy, masky, kostýmy a kulisy. Mám podezření, že aby ČT ušetřila, nechala film natáčet právě v ateliérech postavených pro podobný retro-blábol Vyprávěj. Kdyby se alespoň v hudební dramaturgii snažili tvůrci být historicky přesní - na počátku 70. let by sotva nějaký bigbíťák mohl hrát Mišíkovu a Dědečkovu píseň 21 deka duše z pozdních 80. let. Jakýsi Říčař v hlavní roli je postavou natolik necharismatickou, až člověk musel s nostalgií vzpomínat na Lábuse a spol. v Mimikrech, kteří přes svou nechtěnou komičnost alespoň uměli nějak výrazněji hrát. No a ten Macháček, to nelze brát ani jako nechtěný vtip. ()
Děj filmu jako vystřižený ze škatulky typu "Vyprávěj" nijak nezklamal ale ani nenadchnul. Naprosto mě však zklamala práce maskérů. Paradoxně u představitele hlavní role jeho paruka máničky ani v jednom záběru nevypadala přirozeně. Nemohl jsem se vůbec soustředit. Myslím, že čeští maskéři by dokázali víc kdyby chtěli, než vrazit herci chemlon na hlavu ... ()
Reklama