Příběhy obyčejného šílenství

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)

Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda. (27.05.2010)

"Začalo to jako deviace a skončilo to jako láska." Opravdové šílenství je vzácná věc, ale toho obyčejného nabízí tato divadelní hra dostatek. Oživlá deka, mrkající umývadlo či myšlenka zabaletění alzheimerovy choroby jsou toho důkazem. Při pohledu z divadelního hlediště by hra pravděpodobně přinesla o trochu větší zážitek než stejnojmenný film v kinosále, ale při porovnání obojího na televizní obrazovce je pro mne těsným vítězem film. (28.11.2016)

Nemůže to být z pití? Já bych kvůli tomu nerad přestával. Jsme skuteční blázni nebo jen lidé, co si to o sobě myslí? Nakonec nám zůstává v podvědomí otázka, co z toho by bylo lepší. Příběhy obyčejného šílenství jsou trpkou notou absurdity, kdy láska se mění v šílenství a šílenství v lásku. Rozum zůstává stát nad tím, jak se z něho může stát úplně něco jiného. Jeden dělá něco, aby se bláznem stal, druhý se snaží z objetí šílenství vymanit, no a třetímu se nechce vymanit, protože je takto šťastný. Nebo je to všechno jinak? Existuje na tomto světě vůbec nějaký skutečný blázen? Ano i ne. Je to jedna lovestory, kde všichni touží po tom něčem, co má v sobě špetku něčeho nekalého. Vždyť víš, jak to myslím. (15.05.2019)

Geniálne spojenie autorskej originality a hereckého absolútna. V porovnaní s pre mňa zbytočnou filmovou verziou je tá divadelná oveľa mrazivejšia a úchylnejšia, čím reálnejšia, zároveň oveľa absurdnejšia a tým podstatne zábavnejšia. Označenie KULTové je úplne presné. Autentický divadelný zážitok (videl som 7X) je nenahraditeľný akokoľvek veľká uhlopriečka televíznej obrazovky dojem sprostredkováva, atmosféru totiž nie je možné preniesť z dosiek do TV stopercentne. P.S. Fakt, že Moucha, dokonalý vo svoje bizarnosti, nemá vo filme žiaden priestor, neberiem (vôbec) osobne! "ROLUJ " (01.05.2010)