Fantom Morrisvillu

Zpívající Manuel Waldemar Matuška a jeho Alelujá zakončené střelbou...co víc k tomu dodat. A vezmeme-li v úvahu ještě výkon Víta Olmera coby Alana Pinkertona, vycházejí nám z toho jasné čtyři hvězdičky. Ovšem vrcholná scéna je první vstup Františka Filipovského do podzemí...vzpomeňte na to ticho, z něhož se ozve jenom plesknutí facky :-) (30.12.2003)

Česká parodie na brak brakem není, leč motivů bylo přespříliš a většina jen tak nakousnutých. Některé gagy i role (zahradník zalévající v dešti, Fialová Květa, sluha a la Skopeček, sanatorium pro zlosyny atd.) však vypilované takřka k dokonalosti, ovšem Zeman není Lipský. Třeba zpěvohra se smrskla do několika docela unylých "matuškáren", samotný  fantom  neměl  ducha a snad ani nemusel být,  byť jako spoiler sir Hanibal byl  Oldřich Nový  samosebou neodolatelný.  Spokojenost ano, ale jen lehce nadprůměrná. (07.01.2022)

Suchý anglický humor v tom nejlepším českém provedení. Dalším kladem filmu je příjemná nostalgie let minulých, kde se v důležitých i vedlejších rolích objevují známí prvorepublikoví herci (Nový, Marvan, Gollová, Filipovský) a nekazí jim to ani herci tehdejší mladé generace (Fialová, Matuška, Olmer či půvabná Nováková - zde však nepochopitelně nadabovaná Klepáčovou). Celý film má svou nepopsatelnou atmosféru, kterou zapřičiňuje především prostředí hradu, sklepení, tajných chodeb a dále pak perfektní komorník Jan Skopeček (snad jeho životní role). Menší vadou na kráse jsou snad ty věčné Waldovy písničky, které se zde nějak nehodí. (09.12.2013)

Parodie, to je rodinné stříbro českého filmu, tedy toho předlistopadového. Míří přesně, trefuje vždy do černého, a kadence vtipů, gagů a hlášek bývá smrtící nejen pro bránici. Fantom je další dokonalou ukázkou. Zábavný, svižný, plný skvělých hlášek v provedení těch nejlepších. Ať už je to Nový, dvojka Olmer a Marvan nebo Fialová. Přestože při reprízách u sebe pozoruji určitou schovívavost projevující se přehlížením občasných technických i dějových nedostatků, stále se u nich bavím natolik dobře, že jsem k této své schovívavosti značně schovívavý. (10.06.2014)

"Vyloučíme-li všechny osoby, které zločin spáchat nemohly, dojdeme k závěru, že ho mohl spáchat kdokoli jiný." :-) Po bohužel marných pokusech vzkřísit Kristiána a několika trapných montérkových anabázích dostal Oldřich Nový zase příležitost zahrát si svou tradiční dvojroli vyjukaného malého človíčka a jeho alter ega z velkého světa, tentokrát z brakového románu. Úvodními titulky burácí Bizetův Pochod toreadorů, ale zbytek filmu už tak svižný není. Škoda, že se tolik šetřilo na výpravě a tricích. Scénář je napsaný chytře a vtipně, s evidentní láskou k románům Edgara Wallace, kde se to jen hemží tajnými chodbami, tajemnými zlosyny a nejasnou minulostí hrdinek. Jenže všechno to působí tak polystyrenově a improvizovaně, že žádoucí atmosféra tajemného šlechtického sídla se prostě nedostavuje a vy si každou vteřinou uvědomujete, že sledujete jen skupinku herců v laciných kulisách. Obávám se, že argument "laciný žánr=laciné kulisy" v tomto případě neobstojí. Ale stejně mám ten film rád pro neokázalou komiku Nového, Marvana, Filipovského a královny české parodie Květy Fialové ("Manueli! Ty živ?") 70% (28.12.2005)