Černobílý svět

Překvapivě hodně silný a emotivní film, který přitom tolik nesází na přílišné tlačení na pilu jak jsem se obával a žádné uplakané drama nás tak díkybohu nečeká. Místo toho jsme dostali chytře budované drama plné překvapivě mnoha zajímavých charakterů, z nichž každý má ve filmu své místo (jenom nápadník Emmy Stone je zde jaksi navíc). Herecky je to parádní a ani nevím jestli si víc chvály zaslouží Viola Davis, Octavia Spencer nebo Jessica Chastain. Střihačské nůžky by ale neuškodily, protože film je místy až přiliš utahaný. Navíc jsem čekal, že konec mě zasáhne víc, protože situace po vydání knížky nebyla přece jenom tolik vyhrocená, jak bych očekával. Ale i tak velká spokojenost. (03.01.2012)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)

To je zajímavý - někdy jsou české verze názvů filmů důvodem pro masivní headwall, někdy se distributorům podaří, zřejmě nechtěně, udeřit hlavičkou o hřebíček. Při pohledu na letošní nominační listinu bych se ale s dovolením filmem inspirovala ve vzkazu pánům akademikům: čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí... (22.03.2012)

tazko nieco vytknut tomuto filmu. Musela by som velmi dlho patrat a mozno by som sa ani nedopatrala. Ale ved ono to urcite za mna urobia tunajsi fundovani kritici :) Cesky nazov je naozaj vystihujuci, pretoze v tej dobe bolo na juhu USA naozaj vsetko cierno-biele. A bohuzial, obcas mam pocit, ze sa to nezmenilo ani doteraz, ale to je vedlajsie. Ked uz vas neuchvati tematika, tak brilantne herecke vykony su rozhodne nieco, kvoli comu sa film oplati vidiet. A moj osobny tip je, ze jedna z hlavnych osob bude nominovana na cenu akademie a mozno ju aj ziska... (17.11.2011)

Jednou to přijít muselo, a přišlo to s The Help. Prostě už mě unavují všechna ta jednoúčelová dramata, ždímající z diváků za pomocí slz herců a hrozitánsky dojemné hudby slané potoky. Tiché, rádobyvýmluvné a šokující scény, dojemné kamerové nálety... myslel jsem si, že to ještě nějaký rok zkousnu! Tento snímek zachraňuje poslední půlhodina, kdy znamenitě funguje zejména vtip a vážně myšlené dramatické vyústění, jinak je to vcelku průměrná story o dobrých a špatných lidech s několika působivými hereckými (Chastain, Howard!) výkony. (31.01.2012)