Margin Call
Margin Call
Deň pred krízou
Režie:
J.C. ChandorScénář:
J.C. ChandorKamera:
Frank G. DeMarcoHudba:
Nathan LarsonHrají:
Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Zachary Quinto, Penn Badgley, Simon Baker, Mary McDonnell, Demi Moore, Stanley Tucci, Aasif Mandvi, Ashley Williams (více)Obsahy(1)
Thriller ze světa velkých peněz vypráví příběh klíčových postav investiční firmy v průběhu jednoho z prvních dnů finanční krize, jež se rozpoutala roku 2008. Když nezkušený finanční analytik Peter Sullivan (Zachary Quinto) odhalí informace, které mohou jeho firmu poslat ke dnu, vyvolá tím řetězec rozhodnutí – finančních i morálních – a katapultuje životy všech zainteresovaných na pokraj katastrofy. Pomocí skvěle vykreslených lidských charakterů film Margin Call ukazuje, že nic není jen černé, nebo bílé. V dalších rolích fascinujícího debutu scenáristy a režiséra J. C. Chandora se představují Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Stanley Tucci a Demi Moore. Margin Call nabízí neúprosný a odvážně autentický pohled na finanční průmysl a jeho aktéry ve chvíli, kdy stojí před rozhodnutími, která utvářejí budoucnost celého světa. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (472)
,,JAKMILE SE TO ZVRTNE...BUDE TO... BUDE TO KURVA OBROVSKÉ“. ,,JAK OBROVSKÉ?“....... /// Když se historické indexy limitů volatility ocitnou mimo standardní VAR model, na kterým je založena činnost firmy hráčů s čísly na monitorech, orosí se čela několika miliardářů. (A teprve pak se zpotíte cestou na pracák vy...) Co se asi tak děje, když těmhle obchodníkům začne chcát do bot? ,,ZAPAMATUJTE SI TENTO DEN CHLAPCI!“ Parádní obsazení, skvělá (až neuvěřitelně napínavá) atmosféra okamžiků, kdy se obchodník s čísly (který nedávaj smysl) mění v obchodníka s pytlem sraček, plná srozumitelných (ač to tak nevypadá) dialogů. Vždyť o nic nejde. JSOU TO JEN PENÍZE. Kusy papíru s obrázkem. Pochopit, jak se to dokázalo všechno takhle posrat z toho asi nedokážu, ale jako výbornej doplněk k dokumentu ,,Finanční krize“ můžu doporučit. Zvlášť, když na tomhle zmatku se bude dát vydělat dost peněz. Tak zase příště... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Lékařská péče mýho psa mě stojí litr (babek) denně. 2.) Finanční krize? Neznám. 3.) Končím ve firmě a přemejšlím, o jaký si mám říct odstupný. 4.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Další z důkazů, že ty (nej)lepší scénáře píše život sám. Tohle skutečně není O. Stone a jeho „megalomansko-živelné“ Wall street, tohle je debutující J. C. Chandor a jeho komorní, mimimalistické, (až na vyjímky) emocí zbavené, drama „jedné noci“- s pracovním názvem „o nás bez nás“, s příjemným nadhledem a (osvěžujícím) patřičným odstupem podané, dobře napsanými dialogy a přesným hereckým obsazením. Srozumitelné, s přesnou mírou dávkování informací-nikoliv polopatické ani přehnaně odborné (z pohledu obyčejného diváka-prac. občana) a přitom dostatečně poutavé a úderné, aby si to bez problému udrželo vaši pozornost. Snad největší předností snímku je skutečnost, že (nikoho) nesoudí, pouze nastiňuje fakta a ponechává na samotném divákovi, aby si udělal ú(roz)sudek sám. Ostatně, co (kdo) je horší? Místní businessmani mající (také) rodiny, milenky...platící a splácející (jako každý z nás) složenky, hypotéky....jen jsou prostě jejich nároky „trošku někde jinde“ (pravda, účet 80tisíc $ ročně za bordely a (strip)bary (resp. „pracov. večeře“) asi každý obyč. prac. nemá) nebo Ti, kteří jim to umožňují resp. tolik ulehčují aneb jejich urputná snaha žít si (za každou cenu) „svůj sen“, tj. (zcela objektivně) nad svoje poměry (možnosti)? Margin call rozhodně není bez chyb. Je zjednodušující, tj. stravitelnější pro širší publikum (otázkou zůstává, je to chyba nebo holá nutnost?), vzpomínaný balíček je pouhou (sou)částí daleko většího problému, špičkou ledovce, ale pravda, nikoliv nedůležitý. Takže (i vzhledem k notně omezenému rozpočtu) se vlastně jedná o (malý) zázrak. 80% zajímavý komentář (pro mě): verbal ()
Perfektný casting zakrýva aj drobné nedostatky a charizma ústredných postáv bola kľúčom k môjmu zaujatiu. Všetky scény, v ktorých je Jeremy Irons ako archetyp "nedoknuteľného poloboha", sú úplne vychytávkové (trpké a frustrujúce zároveň) a preslov v jedálni pred Kevinom Spaceym definuje filozofiu súčasnosti vychádzajúc z Paretovho pravidla, ktoré tvrdí, že 20% ľudí vlastní 80% svetového bohatstva a tak to bude vždy (možno bude pomer ešte extrémnejší)...Ideálna kombinácia s dokumentom The Inside Job. ()
90%. Nemůžu si pomoct, ale tento snímek má jednu jedinou chybu - je příliš krátký. Špičková záležitost, která v mnohém předčila staršího a slavnějšího bratříčka, má vše, co by snímek z prostředí Wall Street měl mít, a i přesto, že jeho předmětem je velmi ožehavé a citlivé téma, které všichni ještě relativně čerstvě pamatujeme, je natočeno (a především napsáno) s velkou svědomitostí. Margin Call od začátku velmi postupně graduje, je systematicky náladový, jeho forma přesně zapadá do konceptu reálných událostí a přestože je to snímek plný konfliktů, každá postava konfrontuje především sama sebe a - občas nelogicky, ale přitom velmi realisticky - je plna svědomí, často i tam, kde je takový závěr iracionální. Sebereflexe všude, kam se podíváš, a takové filmy já rád. Konzistentní a z řemeslného pohledu zodpovědná práce, která se formálně sice zakládá na povrchních tématech - temná strana kapitalismu - ale ve svém důsledku je hlubší, depresivnější a vážnější, než se může zdát. Velice se mi líbila symbolická paralela se Samovým psem, která věrně a decentně odrážela aktuální situaci firmy až po její definitivní pád. Jen škoda, že nám Chandor neudělal tu radost a nepustil se i do té části, která by byla ještě o něco dynamičtější, ale také o dost odvážnější, a sice "den poté". Margin Call by totiž snesl klidně ještě hodinu, hodinu a půl a o zábavu by bylo bezpečně postaráno, nejen díky neustále se zlepšujícímu Spaceymu nebo překvapivě skvěle hrajícímu Bettanymu. Přímočará bomba, která mě fantasticky pohltila. ()
Galerie (101)
Zajímavosti (20)
- Role "hlavouna" Johna Tulda, kterého ztvárnil Jeremy Irons, byla původně nabídnuta Benu Kingsleymu. Ten však musel kvůli účasti na dalších projektech odříct. (oje)
- Pracovné víza Jeremyho Ironsa vypršali krátko pred začatím natáčania. Celý proces obnovy víz trvá spravidla niekoľko týždňov, vďaka pomoci niektorých amerických senátorov sa celý proces značne urýchlil. V záverečných titulkoch je taktiež vtipne uvedená veta, ktorá na toto odkazuje: "The Jeremy Irons Visa Miracle Team." (Real Tom Hardy)
- V pôvodnom scenári v scéne, kde Seth (Penn Badgley) na záchode plače a vedľa sa Jared (Simon Baker) holí, cítil Jered súcit s postavou Setha. Režisér však cítil, že bude lepšie ukončiť scénu tichom, aj napriek tomu, že by Jereda zobrazila ako človeka. (Real Tom Hardy)
Související novinky
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (více)
Oscar 2012 - výsledky
84. udělování zlatých sošek, ke kterým se po letech vrátil Billy Crystal jako průvodce, bylo ve znamení tradice. Jedna z nejočekávanějších a nejsledovanějších televizních show roku se vrátila ke svým… (více)
Oscarové nominace 2012
84. udělování výročních cen Americké filmové akademie se blíží. Ať už se vám to líbí nebo ne, pořád jde o nejsledovanější a z jistého pohledu i nejprestižnější filmové ceny na planetě. Takže, kdo se… (více)
Špičkově obsazený bankrot
Předevčírem jsme tu měli drama z Wall Street, které chystají Scott a DiCaprio, dnes je tady další, mnohem aktuálnější. Margin Call je nezávislý film neznámého scénáristy a režiséra J. C. Chandora,… (více)
Tenhle film se sice nějakým způsobem dotýká světové finanční krize, jejíž počátky vykresluje (rozhodnutí banky Lehman Brothers odprodat toxické balíčky a nakazit jimi celý svět), nicméně hlavní téma je mnohem zásadnější a radikálnější. Týká se kinematografické krize. Tomuhle filmu se totiž nedá upřít jeden naprosto geniální postřeh týkající se toho, proč nemůžou fungovat filmové postavy a proč je vlastně každý film předem „odsouzen“ k nezdaru. Je to skoro až na Nobelovku, nebo nějakou cenu. Jde o to, že když se díváme na filmovou postavu, tak sice zhruba víme, co si cítí, jenže nevíme, co si myslí. K jejím pocitům máme sice pořád nějaký přístup, můžeme je identifikovat na základě obličeje či pohybů těla, ovšem do hlavy nikdo nikomu nevidí. V Margin Call se tenhle možná triviální fakt odráží v tom, jak neskutečně toporným způsobem musí postupně každý z podřízených vysvětlit svému šéfovi nastalý problém: Zachary Quinto Bettanymu, Bettany Spaceymu, Spacey Simonu Bakerovi a Simon Baker Jeremy Ironsovi (ten řetězec jde mimochodem v druhé půlce pak zase zpátky dolů, když se šéfové snaží přesvědčit své podřízené o správnosti nekalých rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že nám kinematografie není s to zpřístupnit myšlení postav, ale jen jejich emoce, probíhá zde tohle vysvětlování dosti komickým způsobem ve stylu „Prostě mi to vysvětlete v prosté angličtině. A prosím mluvte, jako byste mluvil k malému dítěti.“ Tvůrci k takovému postupu sáhli samozřejmě i kvůli divákům, tudíž udělali ze špičkových bankovních analytiků malinko blbce, jimž se musí vše vysvětlovat polopatě, nicméně ten film nám tím hodně říká i o tom, jak vlastně funguje, respektive nefunguje kinematografie. Zatímco emoce postav jednoduše vidíme a rozpoznáme, pro což hovoří i dnes veleoblíbená teorie zrcadlových neuronů, která tvrdí, že pozorování nějaké činnosti v nás vyvolává stejné pocity, jako kdybychom tu činnost sami vykonávali, tak o myšlení filmových postav nevíme vlastně vůbec nic. A potýká se s tím nejen tenhle film, ale třeba i detektivky ve známých a rovněž notně toporných závěrečných scénách, ve kterých detektiv shromážděným postavám objasňuje svoje úžasné dedukce. Jistě, v literatuře něco takového fungovat může, avšak v kinematografii, kterou charakterizuje především vizualita a kde nemají „mluvící hlavy“ co pohledávat, to je o poznání problematičtější a rušivější. Řešení této nemožnosti dostat se postavě do hlavy přesto existuje: buďto postavu zcela vyprázdnit a nechat ji vyplnit někým jiným, jak to známe z počítačových her, anebo ji naopak extrémně zdůraznit, třeba u frontmana na koncertě je celkem jedno, co si myslí a co se mu honí hlavou, protože hudba a text je jasně slyšitelná. Film si s tímhle zatím neví rady a možná je to jedna z výzev do budoucna, akorát by se tím asi dost radikálně změnilo celé to médium, takže by již nešlo ryze o film, nýbrž o nějakou zásadnější inovaci posouvající celou kinematografii kamsi úplně jinam. Do té doby bude kinematografie hlavně na pocitech a emocích postaveným fenoménu, který divákům mozek nikdy dvakrát namáhat nebude – proto vždycky říkám, že jestli se chce člověk dozvědět něco o světě, jak funguje, ve filmech mu to rozhodně neřeknou. Ani v těch dobrých. Nakonec i Margin Call staví na vypulírovaném povrchu, doslova si libuje v záběrech nočních ulic, přesně rozestavených skleniček a lahví v baru, různých skel a svítících monitorů. Celý ten film svým vizuálním pojetím vlastně připomíná takový monitor risk manažera či akcionáře, jemuž ale nikdo nerozumí. Vizuál toho filmu je metaforou pro Lehman Brothers, kde se něco dělo, ale nikdo nevěděl, co přesně. Filmy jsou prostě jako zrcadlo, které se však v jednom podstatném bodě od zrcadla liší: třebaže se do něho může podobně jako do zrcadla cokoliv promítnout, existuje jedna věc, jedna jediná, která se v něm nikdy neodrazí: lidská mysl. () (méně) (více)