Kokuhaku

Nepřiznaný japonský spin-off Parkovy tetralogie (počítám i povídku Cut) o pomstě. To tu zaznívá (a zaznívat bude) často. Ono to tak totiž; chtě nechtě; působí. Možná i více než by bylo záhodno. Rovněž výtečně vymyšlené i netradičně rozpracované téma pomsty z více pohledů, rovněž nápaditě natočeno, ale i přes kvality začátku a úderného závěru je to během druhé třetiny roztahané, mnohdy až nezajímavé. (31.03.2011)

Neviem, či dnes na školách funguje mliečny program. V časoch školskej dochádzky sme denne na desiatu dostávali zadarmo sáčik s mliekom. Neskôr pribudol makom posypaný sladký rožok. Pre spestrenie mlieko sem-tam nahradil ovocný kyslomliečny nápoj Dolinka. Mlieko bolo dodávané v umelohmotných prepravkách. Vždy jedno-dve umelé vrecká pri prenose v prepravke praskli a mlieko z nich vytieklo. Hodiny roztečená biela maglajzovitá sračka na dne prepravky smrdela jak fras. Čo sme sa s týmto darom spoločnosti navyvádzali nechutností! Pravda je, že nám do mlieka triedna učiteľka nevstrekla krv nakazenú HIV vírusom. No po škole sa aj tak motalo pár zástupcov pedagogického zboru so sadistickými sklonmi. Výchovnými metódami, ktoré si s rozkošou skúšali na nás, spôsobili v detských dušiach trvalé jazvy. Je jasné, že Kokuhaku je hyperbolické posolstvo. No trefne odzrkadľuje nielen úroveň dnešnej mládeže bez mravného kódexu a odvahy, vzhliadajúcej sa často len vo svojich ochraniteľských rodičovských vzoroch. Pre ich pozornosť urobia čokoľvek. Takmer totožná spoločnosť krutých detí a učiteľov na stredných a základných školách, bez morálky a súcitu, bola i v ČSSR. (29.10.2020)

Netvrdím, že Kokuhaku byl úplně dokonalý film v obecné rovině, ale skvěle žánrově zvládnutý byl. Mnohdy se místo slov nabídne v rychlém střihu obraz, který doslova dopoví větu. Tu a tam je úmyslně matoucí časový odskok o kus dopředu (nebo dozadu) -- a jako hra s vracením času se používá budík, který (ne, není to scifi) vrátí čas, aby bylo možné prohlédnout si a rozebrat scény znovu, z jiného pohledu -- a dokonce to není rušivý element, protože majitel budíku je dětský kutil. Jak napsala Orina, je to film o matkách, tak nějak mi tímto aspektem připomíná Silent Hill :) P.S. pančelka vypadá na začátku jako oběť... což je tedy i na konci, ale rozhodně ne bezbranná. (08.12.2012)

Japonské filmy jsou něčím zvláštní. Hrozně mě baví, ale přitom nemám nikdy chuť na ně koukat. Viděla jsem zatím jen ty nadprůměrné a nechci si ten dojem zkazit, což bude asi ten důvod, že jsem jich moc neviděla. Nicméně tohle je přímo uhrančivé. Zatáhne vás to do děje hned a nepustí do poslední minuty! (19.01.2019)

Z estetického hlediska se jedná o velmi opojné dílo, ve kterém často vystupuje do popředí hudební složka a je hojně užito zpomalených záběrů. Lze zde zpozorovat tendence převzaté ze současné videoklipové tvorby, audiovizuální stránka výrazně útočí na divákovy smysly, ale neděje se tak na úkor vyprávění. Naopak, příběh, který pojednává o trestní bezúhonnosti nezletilých a po vzoru Chan-wook Parka sofistikované pomstě, je velmi dobře vykonstruovaný a skrývá pro diváka nejedno překvapení. Jeho samotné vyústění je pak velmi působivé a musím přiznat, že mě emocionálně silně zasáhlo. (20.06.2011)