Další rok

Jak jen to Mike Leigh dělá, že dokáže vyjádřit dokonale ženské pocity? Tento jednoroční časosběr zachycující neštěstí a osamělost kolem štastného postaršího páru je krásnou interpretací vztahů moderní doby. A na těchto filmech miluji autentičnost života takového, jaký opravdu je. Až se začínám děsit toho svého. (15.01.2011)

Symbolika čtyř období není dotáhnuta a vyjádřena úplně nejlépe. Ani by tam vlastně nemusela být. Další rok se řadí k filmům "proplouvajícím" okolo člověka, divák se ho nijak nezúčastňuje, ačkoli je realističtější než leckterý jiný film. Dává pouhý náhled na ztroskotanou ženu, tento příběh je totiž o ní. Žádné obíhající životy okolo spokojených manželů, to je jen chabá záminka odtrhnout diváka od opravdového problému. Tady jde o obíhání kolem Mary, ta si ukousla veškerý díl pro sebe, což je jedině dobře. Její výkon je perfektní. Nicméně to je tak všechno, zápletka se neděje, ortel se nekoná. (03.03.2011)

Další rok je přesně tím typem filmu, který vážně nemám rád. Drama. V podstatě strašně prázdný žánr. Naštěstí to ale bylo tak dobře natočené, napsané a zahrané, že mi dvě hodiny stopáže utekly jako nic a celou dobu jsem si říkal, že snad štáb nacpal kamery do normálního domu a rok tam natáčel osudy běžných lidí. Hodně zajímavá záležitost. 80% (05.12.2016)

Tento film člověka vede k zamyšlení se nad žebříčkem důležitosti priorit v životě, považuji ho za svou srdeční záležitost. Snímku o samotné podstatě soužití vévodí Lesley Manville v postavě nevyléčené optimistky Mary, která si mě získala stejným způsobem jako Poppy (Sally Hawkinsová) ve filmu Happy-Go-Lucky. (12.01.2011)

Navenek pokojné, neuspěchané, maličko bilanční obrázky ze života jedné šťastné rodiny - a jejího nešťastného okolí. Jsou vyvedené v tlumených, lehce depresivních barvách ... přičemž jejich starodávný rám představuje čtvero ročních období. Kromě jiného pojednávají o tom, že některé věci se vyřeší samy, i když jim necháte volný průběh (či dokonce právě proto, že jim necháte volný průběh) ... zatímco jiné nezměníte, ať uděláte cokoli. Bohužel prezentované idylické soužití a vnitřní harmonie postarší ústřední dvojice na mě nijak výrazně kladně nezapůsobily ... možná proto, že vesměs dobře míněné, dobromyslné, vtipné či chápavé postřehy občas nebyly až tak vtipné - viz první společné stolování se synovou přítelkyní ... ani až tak chápavé - viz pohřební hostina. Takže postupem času jsem začala pociťovat určitou odtažitost - a spolu s ní se dostavila poměrně neodbytná vnitřní potřeba nějak se vůči oběma hlavním hrdinům vymezit ... což nejspíš nebude přesně to, čeho chtěl autor docílit. Pokud bych z ročního hostování v jejich domě měla vyvodit nějaké ponaučení - nebo doporučení, pak jen jediné ... zato zcela jednoznačné: Není záhodno pouštět si k tělu osamělé kamarádky, které předstírají, že jsou se svým životem spokojené - a velkoryse jim přenechat roli rodinných přítelkyň ... obzvláště máte-li nezadaného dospělého syna. (22.06.2015)