Blondýnka

Takový ten film, z něhož bych měl být jako člověk živící se psaním o filmu unešen. A skutečně oceňuji formální záměry, které příběh o zářivé ikoně stříbrného plátna překrucují v nelineární, audiovizuálně nestálou mozaiku z trudomyslného života všemi vykořisťované a mužskou oporu zoufale hledající ženy. Jenže Blondýnka se mě za 166 minut ani jednou nedotkla a její styl mi kromě připomínky padesátkového feelingu, říznutého s dezorientační haluzí, vůbec neimponoval. Je hezké, že to působí jako pravý opak teatrálnosti, že Armas hraje fantasticky a Dominik si režíruje vysněný vzdor čisté a uctivé ikonografii, ale co z toho, když z toho mám akorát dlouhou chvíli. Čekal jsem, že mi ten film dá spoustu podnětů hlavně na té formální, stylisticko-narativní úrovni, ale on mne prostě nezajímá… 65 % (02.10.2022)

téměř tříhodinová artová deprese, která nabízí všechno jen ne klasický barvami hýřící životopis. Andrew Dominik si na to šel opět po svém a jsem rád, že mu to Netflix umožnil. Už dlouho jsem během sledování filmu (a těsně) po něm tak moc nebojoval s emocemi a už dlouho mě žádný film neždímal takovým způsobem.  Ana De Armas je famózní a Dominik jí nutí jít na krev a vydat ze sebe i to co bych nikdy neřekl že v sobě má (a to jí mám hodně rád). Výborný film, který neosloví každého, ale když mu divák dá šanci, odmění se mu měrou vrchovatou, jakkoliv z něj nebudou převažovat pozitivní dojmy i ve chvíli kdy se vám bude "líbit"...80% (02.10.2022)

Andrew Dominik jeden z nejlepších filmů všech dob nenatočil, na to je jeho Blondýnka v jistých momentech vypravěčsky až příliš nepřehledná a především dohromady dvakrát nefunguje jako celek a potřebovala i zásadnější zápis. Audiovizuálně vyšperkovaná podívaná se skvělým hlavním hereckým výkonem to ovšem je a minimálně za neobvykle pojatý biopic se Dominikovi klobouček sklonit musí. Koho bude Blondýnka urážet kvůli tomu, že Monroe potencionálně dehumanizuje, ten jen jaksi pořád nepochopil význam slov „historická fikce“ a význam „inspirováno životem“, Blondýnka přitom především zůstává filmem, ve kterém se dá hezky nimrat v jeho detailech. Nevybízí sice k opětovnému zhlédnutí, minimálně ovšem v paměti zůstane ještě hodně dlouho.... (28.09.2022)

Ana de Armas je roli sexuální ikony 20. století naprosto boží, takže jistě nepřekvapí, že tady mužská část nemá problém přitlačit na hodnocení, zatímco ženská sekce demonstrativně předstírá nezájem. Dominik zvolil značně netradiční styl vyprávění, který určitě nesedne každému, ale díky tomu vznikla řada snových sekvencí. Především skopnutí JFK z piedestalu je dokonalou ukázkou boření mýtů. (22.10.2022)

Už dlouho mě nějaký snímek takhle nepohltil. Nebudu lhát, ta stopáž mě trošku děsila, ale od první scény jsem se do filmu naprosto ponořil, žil s ním a na konci jen nevěřícně zíral do obrazovky. Málokdy se mi stane, že bych proseděl celé závěrečné titulky (byť tyhle jsou z kratších). Ana de Armas předvádí naprosto vynikající výkon. Ona Marilyn nezahrála, ale stala se jí. Technické zpracování je parádní, především tedy kamera a nápadité přechody. Hudba skvěle dokresluje atmosféru, a díky ní jsem měl pocit, že ve chvílích, kdy kamera pouze zachycuje okolí, dokážu mnohem lépe vstřebat to, co jsem právě viděl. O slavné herečce jsem nevěděl prakticky nic, takže nedokážu posoudit, nakolik se tenhle fikční příběh podle knihy liší od skutečnosti. Přál bych si, aby se lišil co nejvíc, nicméně se obávám, že i přes bujnou fantazii autorky tam té pravdy i tak bude až moc. Snímek nabídne hned několik silných momentů, které zřejmě z hlavy jen tak nedostanu, ať už za to může jakákoliv emoce, kterou ve mně vyvolaly – od zhnusení až po soucit. Místy mi přišlo, že je děj zbytečně zkratkovitý a mohl by klidně lépe ukázat pozadí jednotlivých událostí, které se ve filmu dějí. Sice by pak možná měl čtyři hodiny, já bych si to však s radostí pustil. 9/10 (28.09.2022)