Imaginární lásky

Rozhodla jsem se, že se podívám na všechny filmy od Xaviera, nevím jestli zkouknu všechny za sebou nebo si dám na čas, ale každopádně to nebude trvat tak dlouho, jelikož jeho mladá tvorba zatím není moc rozsáhlá. Jeho filmy mají za prvé něco do sebe a za druhé se na něj i na ně hezky kouká. A ani tento výtvor není výjimkou. Strasně super příběh, nad kterým se na konci pousmějete, jak je ten svět absurdní. Milé. (06.11.2017)

Odpáliť "Les Amours imaginaires" prívlastkom povrchné je vcelku unáhlené a predovšetkým slabozraké. Pojednáva sa tu o povrchu, ale v reflektovanej podobe, ktorá prezentuje oveľa variabilnejšie stanoviská než podaktoré, nepatričné povzdychy. Už len trefne zakomponované intermezza náhodných dotknutých jasne napovedajú, že až tak plytké to zas nie je. X.D. sa nijak vehementne nesnaží o zaslepenú glorifikáciu zvoleného životného štýlu či egoistického zápolenia o vytúžený ideál, poskytuje skôr zronený náhľad na tápajúce osoby, ktoré napriek nezakrývanej ašpirácií o lásku neodolávajú nástraham svojho libida (čož v tomto prípade môže vadiť snáď len upjatému puritánovi) a s prísunom naakumulovaného nezdaru sa do seba stále viac a viac uzatvárajú. Navyše ten ironický epilóg je len ďalším dôkazom toho, že X.D. je nad vecou a jeho generačná výpoveď je mnohorozmerná a opodstatnene prešľachtená...maniera, ktorá vyplýva z úprimnosti autora, ktorá nie je dutou pózou. Ubral by som slow-mo masturbácie a dodal väčší obnos genderového i vzťahové konflitku aby niektoré pasáže nezaváňali monotónosťou. Inak spokojnosť, X.D. má nielen talent, ale aj fantáziu + takýto vrelý otlačok rukopisu Kar-Wai Wonga ("Fa yeung nin wa") nemôže nepotešiť. (22.03.2013)

Imaginární lásky, to je film přímo ze života. Natočen řekl bych až "lajdácky", přesto tak přesný. Tohle se děje a dělo dnes a denně úplně všude na světě. Věčné souboje jeden o druhého, o přízeň opačného pohlaví, začátky a konce vztahu. Xavier to pojmenoval naprosto trefně a co bych ještě rozhodně ocenil, tak to je skvělý soundtrack, u kterého jsem si hned vzpomněl na Tarantina. Kdo viděl, zcela jistě ví proč. (28.09.2014)

Dolan má talent, má vkus, má štýl a má vždy vo filmoch ženy, ktoré neskutočne dobre hrajú. Ani tu tomu nebolo ináč. Film, ktorý povedal presne to, čo mal povedať ... že vždy tu budú nejaké tie imaginárne/odmietnuté lásky, lebo tak to v živote chodí. Scény, kde Francis a Marie vyjavia svoje city Nicolasovi boli výborné, takisto aj ich falošné a kyslé úsmevy počas celého filmu ... no nádhera. Podľa mňa je to ale maličký krok späť, lebo prvé Dolanove dielo bolo fantastické. (16.06.2015)

Rád něco připojím, nepodaří se už asi tolikrát, abych mohl psát o filmu někoho mladšího, než jsem já. Mám tendenci Xavierovi proto tykat, ale on je mnohem důležitější osoba - tak si to nezasloužím. Omlouvám se za ten osobní tón:) Po skončení filmu se ale nechce odcházet.. Chce se víc.. Ty závěrečné momenty nejlépe lákají na další a další Dolanovy snímky. Prozatím se dá koukat na svět jeho zpomaleným pohledem, vidět v běžných "záběrech" každého dne cosi estetického, krásného. Xavier má v obou filmech naprosto geniální momenty (ony střihové pasáže přímo sladěné do hudebního rytmu) a okouzluje vpravdě auteurským přístupem: má kontrolu i nad kostýmy, vizuálním pojetím, barevností. Pěkný zázrak lyricky subjektivní kinematografie. (10.12.2010)