O bozích a lidech

Výborný film o mnišské komunitě v Alžírsku v době propukajících teroristických akcí islamistů. Představuje hluboké podobenství života křesťanských hodnot víry, naděje a lásky ve světě islámu. Přestože je zde křesťanství cizí či nepatřičné, vztah místních s mnichy je oboustranně přátelský, naplňující a přínosný. Dokud se neobjeví náboženský fanatismus ničící vše okolo sebe a burcující podobný fanatismus ze strany vlády. Takový fanatismus nemá základní víru v člověka obsaženou v každém náboženství, bez které není možné soužití lidí, láska k lidem, ani dialog lidí vyznávající jiné názory a hodnoty. Jak se vyrovnat s tímto setkáním, se světem bez pozitivního vztahu ke všemu lidskému? Je možné v takovém světě dále žít se svojí odlišnou vírou, nadějí a láskou? Nebo je lepší zvolit útěk do bezpečí a opustit vše a všechny blízké? (04.01.2014)

Meditatívny? Duchovný? Filozofický? Čítam si komentáre a nestačím žasnúť. Zbožňujem duchovné filmy, ale o tomto spojení mám ja trochu iné predstavy. Film, ktorý mi nedovolil dotknúť sa postáv, film, ktorý postráda hĺbku a ktorý je vyprahnutejší než saharská púšť. Beauvois sa tak úporne snažil o vznešené artové umenie, že úplne pritom zabudol na to, že takáto dráma potrebuje najmä silný príbeh a psychologické vypiplanie postáv, no tu absentujú základné filmové postupy. Malickove obrazy o vnútornej opustenosti (Nový svet) alebo len Croweova ruka spočívajúca na obilnom poli (Gladiátor) pre mňa predstavujú duchovnejšie, emocionálnejšie zážitky než tento rádoby náboženský film. A to, že nás núti snáď každých 10 minút pretrpieť mníšske biblické ódy, z neho ešte hlboké existenciálne dielo nerobí. (26.05.2012)

V ostatních komentářích si lze přečíst výtky k přílišné nefilmovosti a rozvleklosti snímku. Já jsem si ale ničeho takového většinu stopáže moc nevšímal. Nic jsem nečekal a byl jsem spíše příjemně překvapen. Mniššské prostředí je sice na mě moc vážně ale bylo zajímavé do něj náhlednout. Malilinko kratší stopáž a spád by asi nikterak neuškodila ale vzhledem k povaze tématu mi pomalejší tempo nevadilo. I když do nějaké meditativní fáze jsem se s filmem příliš nedostal, myšlenky jestli setrvat v trvalé víře a pomoci bližních nebo si uchránit vlastní život byly určitě velmi zajímavé. Nakonec ale bohužel musím konstatovat, že tvůrci sice měli duchovní náboj ale nepíliš filmové prostředky a jak se má přejít k meditaci, k dramatu není to zvládnuto. Nestojím o nějaké melodrama amerického střihu s patetickou hudbou ale myslím si, že zrovna vtrhnutí do kláštera a následné odvezení mnichů islamskými teroristy by mohlo být natočeno trochu emotivněji. Celkově duchovní zážitek zajímavý, filmový spíše poloviční. (30.07.2020)

Boli tu momenty silné ale vyskytli sa aj pasáže, ktoré boli tak trochu nudné. Najmä v momentoch, keď sa mnísi po 258krát hromadne modlili a človek vedel, že sa najbližších pár minút určite nič nestane. Vrchol filmu bola jednoznačne pasáž s Labutím jazerom, ale rovnako sa mi páčila aj úvodná konfrontácia s vodcom militantov. Momenty v ktorých by boli mnísi konfrontovaný s teroristami mi veľmi chýbali, respektíve som myslel, že ich bude viac, keďže ma ten rozhovor z úvodu na túto vlnu vcelku navnadil. Príbehová linka, v ktorej sú mnísi konfrontovaný s domácou armádou ma ale veľmi príjemne prekvapila. Rovnako boli skvele zvládnuté vnútorné súboje jednotlivcov, keď sa rozhodovalo o tom, akým smerom sa budú uberať ich kroky. Mám teda z tohto filmu zmiešané pocity, ale skôr pozitívne ako negatívne. Niečo mi v ňom chýbalo, niečo som dostal mimo očakávania. Celkové spracovanie bolo ale kvalitné a film ma donútil rozmýšľať nad súbojom rozumu a viery a ukázal, že je niekedy ťažké byť misionárom a nebiť pritom mučeníkom, takže celkovo spokojnosť. 80% (08.11.2013)

Duchovný zážitok. Obzvlášť vrcholná scéna bez slov, iba s Čajkovského hudbou. Je to scéna prijatia reality a zároveň krásna ukážka lásky a spolupatričnosti v rehoľnom spoločenstve. Presvedčivý dotyk Pravdy. Odovzdanosť, nádej, prijatie smrti a jasné zažiarenie zmyslu života. Hudba z Labutieho jazera mi v podvedomí nechtiac vyvolala spomienku na film Čierna labuť s Natalie Portman v hlavnej úlohe. Ale ako sa dá porovnať neporovnateľné?! Hudba tá istá, pocity totálne rozdielne!! (28.12.2011)