Režie:
Alexander KordaHudba:
Arthur BenjaminHrají:
Paulette Goddard, Michael Wilding, Hugh Williams, Diana Wynyard, C. Aubrey Smith, Glynis Johns, Constance Collier, Michael Ward, Michael Medwin, Ronald Adam (více)Obsahy(1)
Anglický barevný film podle divadelní hry Oscara Wilda hovoří o muži, který představuje ideál anglické společnosti koncem minulého století jako politik i jako manžel. Pod nátlakem intrik krásné vyděračky se odhodlá k podlému politickému manévru, avšak láska k ženě, která v něm vidí ideálního manžela, mu pomůže najít správnou cestu. (FILMOVÝ PŘEHLED 14 / 1954) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Tato filmová adaptace je vizuálně působivá, pokud jde o výpravu a kostýmy, takže jako takříkajíc honosné dobové drama funguje docela dobře. Jak je klasická hra Oscara Wildea zpracována, může posoudit jen ten, kdo ji četl, každopádně divadelní hry jsou vždy nějakým způsobem pro film upraveny. Filozofické myšlenky zde obsaženy jsou, což je nejdůležitější, a tak dialog mezi vysoce postaveným mužem a jeho sluhou je úderný už v úvodu. Problémem může být pomalé tempo děje, ale zase o to víc si divadelní atmosféru lze lépe představit. Diskutabilní jsou pastelové barvy použité v Technicoloru. V době uvedení do kin mohla každá scéna vypadat nádherně, jenže nemilosrdné působení času se na ní v průběhu let stále podepisuje, a tak v již tak vyčpělé kvalitě filmové kopie vše působí příliš projasněně. Jako filmová klasika má jistě své místo, zvláště když se hra dočkala mnoha filmových adaptací, a to i od českých a slovenských tvůrců. ()
Dílo Oscara Wilda, irského básníka, dramatika a romanopisce (žil v letech 1856—1900), je zajímavým svědectvím o anglické vládnoucí třídě na sklonku minulého století. Wilde se pohyboval mezi nejvybranější společností své doby. Protože ji dokonale znal, bere si často na mušku její nejpřednější představitele, příslušníky šlechty, o nichž vyslovuje své soudy duchaplnými, ironickými šlehy. Wilde kritisuje, ale s jemným vtipem, který nakonec nebolí. Proto také byl méně nebezpečným karatelem a spíš zábavným a často až oslnivým idolem právě své třídy. K tomu přispívá i jeho cynismus projevovaný opět vybroušenou formou a zahalený do roušky slovního žonglérství, které upoutá více svým lesklým povrchem, než přinutí k zamyšlení svým obsahem. S tohoto hlediska je třeba se dívat i na filmové zpracování jedné z jeho nejpopulárnějších komedií „Ideálního manžela", v níž nám Wilde představuje společnost šlechticů a bohatých měšťáků, trávících dny v rozkošnické zahálce, zábavách, skandálech a planém moralisování o životě, který nikdo z této společnosti ani z doslechu nezná. Komedie hýří slovním vtipem, uplatňovaným i za cenu snížení působivosti díla, jež se stává místo spravedlivé kritiky a odsouzení této společnosti jen pestrou, zábavnou podívanou, v níž obsah a morálku nutno hledat pozorně a se zvětšovacím sklem, mezi ohňostrojem paradoxů. Filmový přehled 14/1954 ()
Reklama