Náš den přijde

Notre jour viendra je takový malý újezd z absolutně šíleně naladěných krajin pravé mozkové hemisféry jednoho ne zrovna známého francouzského režiséra, jenž dokázal naprosto bláznivou taktikou natočit film o asociální, zpola nevyrovnané dvojici zrzatých maníků, jejichž myšlenkové obraty kolikrát hraničily s nelidskou surovostí, ale přitom dokázaly nabídnout jakousi formu anarchistického, černého humoru. Oba dva herci předvedli sympatické výkony a především poskytli přinejmenším brilantní zábavu. Těžko o tom ještě něco napsat, bylo to tak nadpozemsky atmosferické a vcelku nelehko uchopitelné, že mi ta svobodomyslnost chvilkami působila rozpaky, s čím mám vlastně tu čest. Bylo mi ale velkým potěšením. (28.07.2013)

Asi jsem to nějak nepochopil. Dobře, nějaké to nasrání na mnou opovrhující společnost chápu, ale stejně jsem celý film marně přemýšlel nad motivací (a alespoň nějakým duševním zdravím) obou hlavních protagonistů. Celkově příliš překombinovaný film. Na druhou stranu solidní herecké výkony, příjemná hudba, takže průměr. (11.07.2011)

Francouzská operace CHAOS byla prohlášena za oficiálně zahájenou a Chuck Palahniuk se někde nejspíš potutelně raduje. Tenhle podivně načrtnutý "program pro přeživší zrzky" mě ale dosti minul a mozková soustava zůstala zcela nezasažena jen podivně kontaminována zvláštní směsicí násilí a anarchie. (Francouzský) Fight Club o dvou postavách uhání ke svému konci jako splašený vlak a nestíhá rozvést řadu motivů ani motivací postav. Jejich den možná přišel, já si na ten svůj ještě počkám - a doufám, že bude veselejší a mnohem barevnější bez přidaného červeného barviva. (08.07.2011)

Ze začátku se zdálo, že mě čeká pohodová roadmovie o dvou zrzounech oddělených generační propastí, jejíž dva břehy spojuje rezavý most. Očekávání se mi zakrátko (mylně) potvrdilo hláškami typu "Co děláte?" "Jsme gangsteři." "No jo, ale co děláte?" "Děláme rap." Závěr se pak zvrhl v šílenou (doslova) jízdu a při ní se mi vracely obrazy z první "pohodové" části a viděl jsem je úplně jinak. Naprostý souhlas s velebením obou herců. P.S. Takovej konec v balóně by se hodil i do Vratných lahví - možná by se měl Jan Svěrák zeptat taťky, jestli to ještě nechce přepsat... (08.07.2011)

Na to, že jde o velmi lowbudgetový a skromný film, Gavras toho za těch cca 80 minut řekl hodně. Jde se místy sice trošku proti logice věci a samotného vyprávění - hrdinové jednají nepřirozeně. Stejně tak je třeba brát některé scény s nadsázkou. Za mě nejsilnější sekvence v hotelu, kdy se šlo naopak přesně proti stylu dosavadního vyprávění. Cassel je prostě pan nadherec a zraje jako víno, Barthelemy - kterého lze vidět již např. v dřívější spolupráci s Gavrasem v hlavní roli v klipu pro Signatune od DJ Mehdi - předvádí určitou dávku charismatu, ale roli introvertního, na duši pošramoceného zrzka s touhou po spravedlnosti, jsem mu příliš nevěřil. Vyhrocující, násilná tendence ve vývoji snímku mi byla sympatická - ona se ta nenávist často v extrémních případech přetavit jinak než do formy násilí a brutality ani nedá. Tohle putování dvou zrzků by si sice dle mého zasloužilo vyhrocenější a plnokrevnější konec - vývoj příběhu a vyprávění tomu nasvědčují. Na druhou stranu chápu touhu zakončit příběh tak nějak lidsky až možná poeticky. Já spíš čekal, že mi Gavras zavře ústa nějakým brutálním vyvrcholením a já pouze zatleskám. Takto to bylo sice velmi silné, ale mohlo to být silnější. Těším se na další celovečerák. (18.08.2015)