Vincent jede k moři

Ač s nádechem komedie, spíše vážné až smutné drama o několika různých lidech a ne jen těch nějak výrazně "postižených". Konečně filmová postava s tourettovým syndromem, která není okleštěná jen na ten nejexpresivnější, přesto ne zase tak častý, jak by se zdálo, projev, ale pojatá komplexněji. Zvláštní je, že kromě hlavní postavy a anorektické Marie (ale to jen díky jejímu obsazení výtečnou Karoline Herfurth), nejsou ostatní postavy zpočátku moc sympatické. Ale i ten ultraprotivný Alex si nakonec dokáže získat přízeň. Nakonec nejen postavově a příběhově, ale i prostředím sympatický film. 3.5* (16.04.2016)

Tři ztracené existence na cestě k moři přes nádherné Alpy. Chvílemi to připomíná českou Jízdu, chvílemi to vykrádá Klepání na nebeskou bránu. Hlavní představitel (Florian David Fitz, který k filmu napsal i scénář) hraje Vincenta postiženého Tourettovým syndromem úžasně sympaticky, Karoline Herfurth potvrzuje svoji pozici jedné z nejzajímavějších hereček současné mladé německé generace. Není to jen drama, najdou se i komické momenty. A jako téměř vždy u německých filmů, vévodí tu příjemný pop-rockový písničkový soundtrack. Trošku slabší čtyři hvězdičky. (16.06.2011)

"Já mám cvrčka v hlavě, kterej mi sere mezi závity." Tak to mám taky, ale já to ... kurva, pičo, posrat, mrdat ... zvládám bez větších problémů. Navíc se mi tahle cesta tria pacientů, a matky v plechovce, k moři docela dost líbila. Ale za nejlepšího rozhodně nepovažuju Vincenta nýbrž obsedantně kompulzivního Alexe, jehož úchylný smysl pro čistotu, pořádek a obleky mě dost bavil. A taky mě bavily různé drobnosti, jako třeba líné stěrače na vozidle Dr. Roseové. A velké potěšení mi způsobilo to, že v zemi Brunhild, Gertrud a Hildegard dokázali do dvou hlavních ženských rolí obsadit herečky, na které mi bylo potěšením pohledět. (05.06.2016)

Film ukazuje svéráznou vzpouru tří pacientů psychiatrické kliniky proti stereotypu, necitlivému okolí a především vlastnímu osudu. Jednoho krásného dne se kluk s Tourettovým syndromem, vychrtlá anorektička a čistotou posedlý neurotik rozhodnou "vypůjčit" auto své ošetřující lékařky a udělat si malou dovolenou v Itálii na mořském pobřeží. V patách za sebou mají majitelku vozu, která má jisté problémy, jak vysvětlit svým nadřízeným úbytek počtu strávníků, a otce hlavního hrdiny, který už dávno vyřešil dilema, zda má přednost kariéra, nebo rodina, a je zcela pohlcený politickou funkcí a vlastní důležitostí. Německá varianta Bezstarostné jízdy představuje zdařilou tragikomedii o přátelství a vyrovnávání se se svým handicapem. Není to výjimečný snímek, ale sedí na něj přívlastek sympatický. Tahle road movie pod alpskými štíty sedne nejspíš divákům ve věku filmových hrdinů, tedy těm mladým, které ještě netrápí břímě přílišné odpovědnosti. Celkový dojem: 75 %. (19.03.2013)

Neřekla bych, že cítím přímo euforii - přesto ... jako bych najednou mohla volně dýchat. Možná zažijete něco podobného - pokud se necháte zlákat a absolvujete spolu s Vincentem cestu k moři. Možná se alespoň na chvíli zbavíte přebytečné zátěže - a třeba vás napadne taková ... skoro až hříšná myšlenka, že život se všemi svými křižovatkami, nadjezdy, podjezdy, tunely a serpentinami nemusí být nutně nepřiměřeně složitý. (28.02.2016)