Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Tak tento přeslazený hnis je dalším z té nekonečné řady patetických, motivačních snímků, které vám akorát tak způsobí zánět spojivek a prostatu. Vždyť by to, kurva, šlo natočit aspoň zábavně! Takhle každý frustrovaný, životem zhrzený, zoufalý hňup nabyde dojmu, že odletět vstříc neprozkoumaným kulturám ho uvede na cestu duševní katarze. Hovno. Já vám povím, co by se stalo, kdybych se zničehonic, stejně jako protagonista tohoto snímku, rozhodl do Číny odletět třeba já. Nejdřív bych si potřeboval zabukovat letenku a tak bych šel na portál Ticketstream a tam by mi trvalo přesně padesát pět minut, než bych si uvědomil, že jsem debil a Ticketstream neprodává letenky do Číny, ale vstupenky na koncerty. Zašel bych tedy do cestovky Socka a. s., kde by se mi nevyučená kadeřnice na brigádě snažila neúspěšně vysvětlit, že za dva tisíce můžu letět tak maximálně v zavazadlové karanténě s dózami čerstvě vypěstovaných krvácivých hemeroidů. Zarezervoval bych si tedy plastovou židli v nejnižší možné třídě a šel si domů připravit věci na cestu. Tuto radostnou novinku bych následně oznámil svému zaměstnavateli, který by mě neprodleně poslal do piče, ale tak co, peníze nejsou všechno a já přece hledám štěstí. V pondělí ráno bych vyrazil. Při letištní kontrole bych působil nevídaně podezřele, neboť permanentně vypadám jak blobfish po nevyvedené plastice, čili bych byl ochrankou odveden do temného kumbálu, ve kterém bych byl nemilosrdně podroben kontrole plazmovým generátorem na detekci parazitů a ruční prohlídce rektálního svalstva. To by pod tíhou nezměrné nervozity povolilo právě ve chvíli zákroku. Nakonec by mě znechucený člen letištní security služby vyvedl posranýma rukama ven a já bych pokračoval přes terminál směrem k ranveji. V letadle by mi bystrý, mladý a relativně šukatelný stevard oznámil, že mi vzhledem k nedostatku finančních prostředků na kartě byla vydána letenka pouze do Německého Düsseldorfu. Hm, mrdat. Kývl bych tedy flegmaticky hlavou, prohodil nevtipný vtip o Hitlerovi a za doprovodu nevraživých pohledů přítomných orangutanů se posadil. Cestovat v nákladovém prostoru vyhrazeném pro kompletní posádku ukrajinského cirkusu byl totiž vždycky můj sen. Během cesty by mi zavolala mamka, že jsem si doma zapomněl svačinu, oba dva chleby se sádlem a pažitkou, čímž bych samozřejmě narušil bezpečnost a letadlo by muselo nouzově přistát na marihuanových plantážích poblíž malebné nacistické vesničky Himlhergot. Tam by mě ochranka za ochotné asistence místní policie zatkla a deportovala zpět do psychiatrické léčebny, odkud jsem utekl. Tak vidíte, určitě by to nebylo tak snadné, jak se nám Hector s panem Mittym snaží namluvit. Takže radši nikam nepojedu a dál si budu v naší prdeli žít svůj nepochybně kůl život domnělého krále kokainových dýchánků. Yeah bitch! (25.01.2015)

Hektor je muž středního věku, který má svůj život naprosto nalinkovaný. Má dobrou práci, krásný byt, nádhernou přítelkyni, ale má pocit, že mu stále něco chybí, a tak se vydá na cestu svého života. Klasické schéma podobných filmů. Dobře situovaný člověk se rozhodně vše změnit a vydá se na dalekou cestu plnou situací, do kterých by se jen tak normálně nedostal. Nemůžu se ubránit pocitu, že už jsme to všechno ale viděli někde jinde a lépe. Například Tajemný život Waltera Mittyho mi vyvstal hned na mysl. I zde můžeme nalézt spoustu menších známých cameí a životních mouder, ale nic, co by vybočovalo z průměru. Jinak se jedná o příjemný feel-good film. (18.12.2018)

Dlouho jsem neviděl větší zbytečnost. Bohatej chlápek ve středních letech a s nejrozkošnější babou pod sluncem v posteli (Rosamund Pike!!!) si vezme dovču na dobu neurčitou, aby mohl hledat štěstí. Navíc je jeho putování svázáno zkratkovitostí, stereotypním nahlížením na rozdílné kultury a nudou. Nakonec to pochopitelně vyústí v patetický závěr, jež uspokojí snad jen rozněžněné čtyřicátníky a citově strhne jen jejich lepší polovičky. Více konformněji to snad ani natočit nešlo. Nejsem odpůrcem "feel good" snímků, ale tohle je zkrátka brak a kýč k zblití! 2* za technickou stránku a herce, které mám vážně rád. (22.04.2015)

Jako v každém z těchto hravých a rádoby inspirativních filmů podsouvajících divákovi "rozvracecí" myšlenku, že mít úspěšnou lukrativní práci, luxusní byt a krásnou milující přítelkyni vlastně nestačí, protože tím člověk NEŽIJE, propadá stereotypu a potlačuje autentické pocity (načež musí dát všechno všanc a vydat se na exotickou dobrodružnou cestu za sebepoznáním - zdravíme Waltera Mittyho!), se zde nevyhneme povrchní poetice, nadnesené idyličnosti či vykonstruovaným dramatům. Ale úplně uměle to ve výsledku nevyznívá, možná proto, že pro svou odyseu má vyhořelý titulní psychiatr relativně obhajitelný (pracovní) důvod: hledání a porozumění štěstí, ať to zní sebeklišovitěji. (21.12.2015)

Radek99 to tu vystihl, když napsal, že Hector je britský bratranec Waltera Mittyho, který rád jedl, meditoval a miloval. Hector and the Search for Happiness je pěkný film, zábavný, krásný a zajímavý, ale tak nějak neumí pořádně vzít za provaz a naplno vás vtáhnout. Přesto neurazí, Pegg je jako vždy skvělý, k tomu krásné lokace a kamera, má to spád... ale na konci trochu zůstane pachuť nevyužitého potenciálu. (04.01.2016)