Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Hektorova cesta aneb hledání štěstí je přesně ten typ filmu, který mi zatraceně sedí a který jsem si i očekávaně patřičně užil. Jde o takovou milou, oddychovou, zároveň ale i poměrně emočně působivou podívanou, o jejímž ději prakticky vše prozrazuje už její samotný název. V životě krapet ztracená a přidušená postava Simona Pegga, pro kterého šlo jinak o na tělo ušitou roli, ve které byl naprosto perfektní a přesvědčivý, se rozhodne odjet do světa a hledat tam smysl a podstatu štěstí a zároveň i sebe samého. O víc zde vlastně ani nejde, nicméně i to stačí k opravdu příjemné a podmanivé zábavě, která dokáže diváka vtáhnout, zaujmout, pobavit a ve výsledku ho určitě přinutí i zamyslet se nad svým vlastním životem, neboť film disponuje i opravdu krásnými, ale především pravdivými moudry, a to jak o lásce, štěstí, tak mezilidských vztazích a působivost tohoto snímku to jednoduše děla vážně silným zážitkem. Žánrově se pak jedná o takové odlehčenější romantické drama, které funguje ve všech třech ohledech skutečně výrazně, stejně tak jako veškeré postavy, ztvárněné mnoha známými a výtečnými herci, a musím zopakovat, závěr je pak emočně docela fajn, prostě Simonu Peggovi se nedá nic jiného, než upřímně fandit. Na tento film musí být nicméně divák ale každopádně naladěn a určitě není určený úplně pro všechny, já si ho ale užil a moc se mi to celé, především kvůli celkové myšlence a vyznění, líbilo. (01.05.2020)

Dlouho jsem neviděl větší zbytečnost. Bohatej chlápek ve středních letech a s nejrozkošnější babou pod sluncem v posteli (Rosamund Pike!!!) si vezme dovču na dobu neurčitou, aby mohl hledat štěstí. Navíc je jeho putování svázáno zkratkovitostí, stereotypním nahlížením na rozdílné kultury a nudou. Nakonec to pochopitelně vyústí v patetický závěr, jež uspokojí snad jen rozněžněné čtyřicátníky a citově strhne jen jejich lepší polovičky. Více konformněji to snad ani natočit nešlo. Nejsem odpůrcem "feel good" snímků, ale tohle je zkrátka brak a kýč k zblití! 2* za technickou stránku a herce, které mám vážně rád. (22.04.2015)

Tak tento přeslazený hnis je dalším z té nekonečné řady patetických, motivačních snímků, které vám akorát tak způsobí zánět spojivek a prostatu. Vždyť by to, kurva, šlo natočit aspoň zábavně! Takhle každý frustrovaný, životem zhrzený, zoufalý hňup nabyde dojmu, že odletět vstříc neprozkoumaným kulturám ho uvede na cestu duševní katarze. Hovno. Já vám povím, co by se stalo, kdybych se zničehonic, stejně jako protagonista tohoto snímku, rozhodl do Číny odletět třeba já. Nejdřív bych si potřeboval zabukovat letenku a tak bych šel na portál Ticketstream a tam by mi trvalo přesně padesát pět minut, než bych si uvědomil, že jsem debil a Ticketstream neprodává letenky do Číny, ale vstupenky na koncerty. Zašel bych tedy do cestovky Socka a. s., kde by se mi nevyučená kadeřnice na brigádě snažila neúspěšně vysvětlit, že za dva tisíce můžu letět tak maximálně v zavazadlové karanténě s dózami čerstvě vypěstovaných krvácivých hemeroidů. Zarezervoval bych si tedy plastovou židli v nejnižší možné třídě a šel si domů připravit věci na cestu. Tuto radostnou novinku bych následně oznámil svému zaměstnavateli, který by mě neprodleně poslal do piče, ale tak co, peníze nejsou všechno a já přece hledám štěstí. V pondělí ráno bych vyrazil. Při letištní kontrole bych působil nevídaně podezřele, neboť permanentně vypadám jak blobfish po nevyvedené plastice, čili bych byl ochrankou odveden do temného kumbálu, ve kterém bych byl nemilosrdně podroben kontrole plazmovým generátorem na detekci parazitů a ruční prohlídce rektálního svalstva. To by pod tíhou nezměrné nervozity povolilo právě ve chvíli zákroku. Nakonec by mě znechucený člen letištní security služby vyvedl posranýma rukama ven a já bych pokračoval přes terminál směrem k ranveji. V letadle by mi bystrý, mladý a relativně šukatelný stevard oznámil, že mi vzhledem k nedostatku finančních prostředků na kartě byla vydána letenka pouze do Německého Düsseldorfu. Hm, mrdat. Kývl bych tedy flegmaticky hlavou, prohodil nevtipný vtip o Hitlerovi a za doprovodu nevraživých pohledů přítomných orangutanů se posadil. Cestovat v nákladovém prostoru vyhrazeném pro kompletní posádku ukrajinského cirkusu byl totiž vždycky můj sen. Během cesty by mi zavolala mamka, že jsem si doma zapomněl svačinu, oba dva chleby se sádlem a pažitkou, čímž bych samozřejmě narušil bezpečnost a letadlo by muselo nouzově přistát na marihuanových plantážích poblíž malebné nacistické vesničky Himlhergot. Tam by mě ochranka za ochotné asistence místní policie zatkla a deportovala zpět do psychiatrické léčebny, odkud jsem utekl. Tak vidíte, určitě by to nebylo tak snadné, jak se nám Hector s panem Mittym snaží namluvit. Takže radši nikam nepojedu a dál si budu v naší prdeli žít svůj nepochybně kůl život domnělého krále kokainových dýchánků. Yeah bitch! (25.01.2015)

Je to taky klasicky film o chlapíkovi, ktory ma vsetko, ale nie je stastny. A musi precestovat cely svet, aby pochopil, ze mal vsetko, co k stastiu potrebuje. A samozrejme to najhlavnejsie je laska. Šokojuca pointa. Normalne mi bolo z toho na zvracanie. Bohuzial cesta za tymto poznanim nie je poprekladana mnozstvom vtipnych epizodiek ale prave tymi najnaivnejsimi klisoidnymi epizodkami s poučkami jak pre mentalne zaostalych ludi. Dokonca aj epizodka s mojim oblubencom Jeanom Renom mi liezla na nervy. (08.02.2015)

Ťažko povedať, čo je na tom také príjemné. Ono je to súbor hneď niekoľkých vecí. Sú tam zaujímavé postavičky - u ktorých aj napriek veľmi krátkym epizódkam - badať posun a vývin. Síce sú pridané do príbehu účelovo, ale každá z nich pôsobí ako katalizátor inej emócie. Je tu neuveriteľne sympatický Simon Pegg a nádherná( čo je ona vždy) Rosamund Pike. Má to v sebe drobné detaily, aké nútia k úsmevu a nejaké to morálne klišé, ktoré ale v tomto prípade nie je vôbec na škodu. Vydať sa na Hectorovu cestu za šťastím bol zážitok. Veľmi príjemný. Znova mám chuť cestovať a objavovať nové chute, vône a znova spoznávať samého seba. Jeden z tých účelových filmov na to, aby sme si zbalili saky paky, utiekli do sveta a potom sa vrátili kdekoľvek, kde budeme mať pocit, že je náš domov. Síce nám do toho nehrá taký príjemný soundtrack ako v prípade Waltera Mittyho, ale zase na druhú stranu je Hector o uncu šťastia úprimnejší. (14.01.2015)