Banáni

Spousta nadstandartních okamžiku, ale na druhou stranu taky dost těch vyloženě trapných. Škoda, Woodyho mám moc rád - tady se ještě jeho genialita neprojevila. Ale záchvěvy už tady jsou. I had a good relationship with my parents. They very rarely h-... I think they hit me once, actually, in my whole childhood. They, they, uh, started beating me on the 23rd of December in 1942, and stopped beating me in the late Spring of '44. (12.02.2009)

Skvělá komedie bavící pochopitelně především gagy Woodyho Allena. Často mě během filmu napadlo srovnávat ho s Monty Pythony nebo i s Chaplinem - třeba scéna se sportem v kanceláři mi velice připadala inspirovaná krmícím strojem z "Moderní doby". Na začátku a v závěru film paroduje dryáčnické televizní reportáže (viz. uřvaný reportér, který se snaží dostat nějaké dojmy z umírajícího člověka). Bohužel asi ve třech čtvrtinách filmu už jsem trochu zazíval a čekal konec, taktéž legrace v podobě poprav už pro mě byla v tomto případě přece jenom silné kafe. 7/10 (31.10.2005)

Mnohem raději mám Allenovo filmy, které nejsou tak „crazy,“ ale Banáni patří mezi ty povedené ztřeštěnosti. Komedie je to vskutku trefná, neboť latisnkoameričtí diktátoři jsou od Fidela po Chavéze jsou pěkná svoloč a v zásadě jsou všichni stejní. Film je nacpán porůznu vtipnými gagy, přičemž převažují ty opravdu dobré. Nejvtipnější scény jsou následují po tom, co Fielding Mellish dorazí San Marcos. Woody Allen chtěl co nejvíc rozesmát, a tomuto možná trochu obětoval i ucelenější příběh a smysl existence některých scén, které ve filmu moc význam nemají. Jinak místy prosvítá skvělá režie, která napovídá že kdyby Allen chtěl zvládnul by natočit i vážný film na stejné téma. (07.12.2011)

J. Edgar Hoover? The New Testament cigarettes? Woody Allen ve své nejbláznivější podobě - vtípek za vtípkem, kupící se absurdity brané jako samozřejmost, satirické podtóny. Zkrátka všechno to, co na Woodym mám tak rád. V té době by Allen dost dobře mohl tvořit jako obdoba Monty Pythonova létajícího cirkusu, akorát určeného pro americké publikum. Ztřeštěnost některých situací totiž nezná mezí, za všechny jmenujme inaugurační proslov "svobodu milujícího" prezidenta s novými pravidly, skoro až surrealistickou scénu hraní souboru bez nástrojů následující po problémech s účty u oficiální večeře nebo svatební noc v přímém přenosu... "Nechci dosáhnout nesmrtelnost svým dílem, ale tím, že neumřu." Toť známý výrok Allena, nicméně můžu jej ujistit, že tímto dílem dosáhl alespoň prodloužení mnoha jiných životů. (15.12.2010)

Při vší lásce k Woodymu, Banáni jsou nejslabší film z jeho crazykomediálního období. Ze všeho nejvíc dělají dojem pásma skečů na témata, která zpracoval dřív nebo později i jinde a většinou líp. Takže některé scény jsou tady nejspíš proto, že už se nevešly do Seber prachy a zmiz (přepad rychlého občerstvení, proklatě vtipná sekvence u soudu) nebo Allen ještě nepřišel na lepší způsob, jak s nimi naložit (s diktátory si to vyřídil líp ve Spáči, s úlisností televizní zábavy ve Všem, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat, se vztahy intelektuálních neurotiků v Annii Hallové). Ale ne že by to nebyla legrace! Kdo, komu v žilách koluje krev, by nevyprsknul smíchy třeba při pohledu na dámu, která u soudu pateticky přísahá, že bude vypovídat pravdu a nic než pravdu, načež se představí jako J. Edgar Hoover? :-) 70% (24.10.2005)