Režie:
Charles VidorKamera:
Rudolph MatéHudba:
Hugo FriedhoferHrají:
Rita Hayworth, Glenn Ford, George Macready, Joseph Calleia, Gerald Mohr, George J. Lewis, Nina Bara, Ruth Roman, William Smith, Bess Flowers, Joe Sawyer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Buenos Aires. Zlodejíček Johnny Farrell (Glenn Ford) sa osudnou náhodou zoznámi s Ballinom Mundsonom (George MacReady), prevádzkovateľom ilegálneho kasína a začína preňho pracovať. Jedného dňa si Ballin privedie novomanželku, speváčku Gildu (Rita Hayworth) a Johnnyho požiada, aby na ňu dohliadal. V Gilde Johnny spoznáva svoju bývalú milenku. Veci sa skomplikujú viac, než by ktokoľvek z nich očakával... (MIMIC)
(více)Videa (1)
Recenze (123)
Tak som si doprial Ritu Hayworth. Niekto by namietal, že Film-Noir Gilda. Nie, bolo to iba o Rite Hayworth. Tak ako sa nakrúcali filmy s Vlastom Burianom, tak bola nakrútená i Gilda, aj keď uznávam, že po polnoci už moje prirovnania nestoja za nič. V príbehu som sa zle orientoval a ani som mu neveril. Hercov som nepoznal. Napriek oslavným ódam a slabosti nevinných chlapcov zo Shawshanku som Ritu i celý film odsledoval bez osobitného zaujatia a pravdepodobne ma už nebude zaujímať, aké filmy s ňou boli nakrútené a kde by som si ich mohol pozrieť. ()
Kvalitny film, ale ja mam s nim jeden zasadny problem. Rita Hayworth ma vôbec nepritahuje a v tomto filme mi ani nepripadala sympaticka. Dokonca legendarna scena jej nastupu na platno mi pripadala ovela menej pôsobiva ako ked tu scenu pouzili v Shawshanku. V Shawshanku som mal zimomriavky pretoze som chapal ako ta scena posobi na väznov. Tentokrat to so mnou ani nehlo. Co ja fakt velky problem, kedze film je postaveny na tom ako sa vsetci chlapi tocia okolo nej. Aspon ze zvysny dvaja z milostneho trojuholniku u mna fungovali. George MacReady pôsobi chladnokrvne a nepredvidatelne a Glenn Ford je charizmaticky sympatak ako vzdy. Takze za seba davam len nadpriemerne 3*. ()
Zde je ta Rita ze Shawshankské věznice v plné kráse a velkoleposti (a to jsem žena). Osudová žena, která zničí přátelství dvou mužů, aby je mohla ovládat. Film má zvláštní náboj, napětí, a to nejen sexuální, ale i takové to zvláštní, neurčité, prostě noir. Hodnocení dávát zejména za skvělou atmosféru, která celý film prostupuje. ()
Gilda je pro mě jeden z těch slabších noir filmů, jelikož občas mi připadalo, jako kdyby ztrácel dech a nabízel tak prostor pro nudnější pasáže (zejména ty písničkové). Přesto však jde o výbornou přehlídku hereckých výkonů a skvělé dialogy pak mnohé scény povyšují na uplně jinou úroveň. Více než dobře je zde namixována milostná linie příběhu s tou kriminální a dramatickou a musím se přiznat, že konec jsem očekával poněkud jiný. Nebudu vychvalovat Ritu Hayworth, jelikož v každém druhém komentáři je zmíněna, takže vzpomenu dvě mužské postavy. Johnny Farrell, resp. Glenn Ford byl sympaťák chlap. Pořád jsem si kladl otázku, odkud jej znám a už vím, že ze Supermana :) A ještě nesmím opomenout postavu Pia, jehož "filozofie obyčejného člověka" měla často velkou sílu. Jak by řekl on sám: "Na křupana dobry." ()
Jako by si tvůrci řekli: "Máme Ritu Hayworthovou, takže všechno ostatní může jít stranou. Vykreslíme maximálně příběh mezi ní a Johnnym a na zbytek kašleme, to stejně nikoho nezajímá, každý se zaměří stejně na ní...". A je to pravda, Rita je hlavním lákladlem i tahounem celého filmu a je to tak asi jediný důvod, proč se na to dívat, i když nemůžu říct, že by to nudilo nebo nebavilo, to ne, záživné to bylo více než dost. Z dálky to může připadat jako převrácená Casablanca, ale do té to má sakra daleko! A jak už bylo zmíněno, Shawshank Ritu proslavil do celeho světa, nadčasová sexbomba! ()
Galerie (81)
Zajímavosti (11)
- Humphrey Bogart odmietol rolu Johnnyho Farrella, ktorá nakoniec pripadla Glennovi Fordovi. (westerns)
- Pier Paolo Pasolini vo svojej autobiografickej próze "Amado mio" z roku 1948 popisuje návštevu kina, v ktorom hrali Gildu. Názov prózy je totožný s názvom jednej piesne z filmu. Pasolini si všíma napr. "krátkozraký pohľad" či "božsky milú nevýraznosť" hviezdy. (MIMIC)
- Melodramatický noir s pesničkovými číslami získal kultový status vďaka pamätnej prerušenej strip-show v podaní Rity Hayworthovej. Jej hlas bol pri speve nadabovaný Anitou Ellis, inšpiráciou pre lascívne čierne saténové šaty bol portrét Virginie Gautreau od Johna Singera Sargenta z roku 1884. (MIMIC)
Reklama