3

Rychlokurs bisexuality v německy chladném manuálu...Osudy izolované, osamocené a nahodilé stejně jako mozaika dělených a roztříštěných filmových políček...Pokus o globální lidskou i společenskou reflexi na pozadí jednoho vyhořelého vztahu, která bohužel z každého záběru polopaticky křičí o tom, že je hlubokou uměleckou výpovědí, a bere si do úst Shakespeara, muslimské šátky i buněčná dělení...Já v tom shledávám jen prázdnou intelektuální podbízivost a necílený chaos... (02.08.2011)

Tom Tykwer se po deseti letech vrací se zcela německým filmem. Romantická komedie, která tvoří složitá sexuální trojice. Nemůžu uvěřit, že tento příběh nebyl natočen dříve. Pod Tykwerovou režií budete bojovat s tím, aby jste brali postavy vážně a veškerá smešnost má absurdní pojetí. Hudební skladba, pohyby kamery a osvětlení jsou přirozeně nádherné a typické režisérovo zakončení vůbec nezklame a vy z kina budete odcházet plní myšlenek o vztazích kolem vás. Cesty lásky jsou prostě složité. (15.04.2011)

Tom Tykwer má za sebou žánrově pestrou řadu filmů, od podařeného akčního experimentu Lola běží o život a tradičnějších dramat Princezna a bojovník a Nebe, přes vybroušený historický Parfém: Příběh vraha a do současnosti zasazený thriller International. Přes různorodost svých děl se Tykwer rád opakovaně vrací k několika motivům, především pak k tématu osudové determinace, a nejinak je tomu i tady. Co se týče žánrového zařazení, Tykwer se tentokrát pustil na nevyzkoušené pole komediálního dramatu. _____ Co na snímku nepřekvapí je technická zručnost, povedená vizuální stránka a celkově zvládnuté formální postupy díla. Samozřejmostí jsou Tykwerovy působivé stylistické hrátky. Ale největší předností filmu je jeho vybroušený scénář. Nápady nabitý příběh nechci moc rozebírat, abych neprozradil příliš, stačí jen zmínit, že se jedná o originální studii milostného trojúhelníku, což má film ostatně již v názvu, ale toto poněkud otřepané téma je zde pojato nesmírně inovativně, samozřejmě s patřičným důrazem na ironii osudu. Kromě nejrůznějších možných vztahových spletenců se film dotýká velkého množství aktuálních otázek (nejen) evropské společnosti – ať už se jedná o integraci muslimů a nošení závojů na veřejnosti, výzkum kmenových buněk, výstavu plastinovaných těl Gunthera von Hagensa, kolektivní vinu Německého národa za druhou světovou válku nebo tradiční rozdělení lidstva na muže a ženy. _____ Film přesto nepůsobí tematicky roztříštěně, naopak všechny tyto myšlenky se více či méně dotýkají zápletky a tří protagonistů, a snímek je celkově natočený tak, že poměrně dobře vypovídá o současnosti roku 2011 - velmi vkusně, a zároveň s určitým nadhledem. Prostě tak, jak asi chtěly vypadat poslední dva Hřebejkovy filmy - Nevinnost o nařčení z pedofilie a Kawasakiho růže o spolupráci s STB. Při sledování Tykwerova filmu 3 jsem se nemohl ubránit právě myšlenkám na téměř zoufalý stav české kinematografie, která se pro patetické utápění v minulosti téměř ani nepokouší o reflexi současného dění. _____ Film až zázračně drží pohromadě, jak zásluhou například použité hudby (kde Space Oddity Davida Bowieho je jen třešničkou na dortu), tak především díky Tykwerově režijnímu umu. Není úplně běžné, aby všechny ty provokativní a občas vyloženě šokující scény sexu, úmrtí v rodině či operace varlat byly natočené na takové úrovni a vkusně, aby divák neměl chuť utéct z kina hanbou nebo znechucením. Tykwer to dokázal a předkládá dokonale moderní snímek, který stojí za zhlédnutí, jako už dlouho nic. (06.06.2011)

,,PROČ SE DRŽÍME TOHO, CO NÁS ZNEHODNOCUJE A DEGRADUJE? OBVYKLÁ ODPOVĚĎ ZNÍ, ŽE NECHCEME BÝT ODLIŠNÍ. UMOŽŇUJE NÁM TO ZŮSTAT NA ŽIVU. A TO JE PARADOXNÍ. POHYBUJEME SE V MEZÍCH UZNANÝCH KATEGORIÍCH, PROTOŽE JSME JIMI POSEDLÍ A JSME MANÉVROVÁNI K ROZPOLCENOSTI“..... /// Lyrické dědictví Němců mě netankuje. Manželská apatie možná jo. Ale tady je zabalená do šlupky, přes kterou se těžce prohryzávám. Dialogy jako od Goetheho, místo ,,profláklých“ flashbacků – představy. Intelektuální keci, rakovina, sex. Nuda. Velká. Mám jiný problémy. Třeba někdy budu mít rakovinu, budu paroháč (?), umře mi matka. KAŽDÉ MLÁDÍ STÁRNE – hmm… ale že bych si nechal chlápka hrabat na ptáka… - nechme toho. Problémy lidí, který neznám, nezajímají mě a asi bych si s nima neměl o čem povídat. A jestli má bejt vtipný, že …(spoiler)..., tak možná trochu jo. Z tohodle nevšedního trojúhelníku tak budou mít radost všichni škodolibí gayové. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám nádor (buď v klidu, jsou i horší věci). 2.) Zjistím, že dneska mi ufiknou kouli bez celkový anestézie. 3.) Jsem fanda Unionu Berlín. 4.) Potřebuju vědět, jestli už se ze mě stala buzna (ne ze mě! Z tebe!) 5.) Thx za titulky ,,Babüzna“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.07.2011)

Záměrně povýšená intelektuální hříčka, která má za cíl nasrat za a) morální užvaněnce, kteří se navzdory svým morálním kázáním chovají vskrytu jak hovada; za b) stereotypně přízemní konzervativce, kteří nechtějí slyšet, vidět a uchopit ten volnomyšlenkářský proud a povznést se na něm; za c) "svaté", kteří věří v čistotu nejvyšší a nejjasnější nehomosexuální a nebisexuální lásky; za d) všechny, kteří nesnáší děsně duchaplné průpovídky o umění a vědě (a těch je dost). Inu netvrdím, že se s Tykwerovým pohledem na věc ztotožňuji, netvrdím, že se mě na některé scény dívalo příjemně; tvrdím však, že byly okamžiky, které mě rozesmály (ať už ze zoufalství, nebo skutečně od srdce); také mě velice rychle došlo, proč tento film vznikl a proč tu má své místo - má znepokojit a nutit člověka k zamyšlení a nejen nad tím, zda ona vykonstruovaná trojice je jen symbol něčeho víc, nebo nikoliv. (11.09.2012)