Laskavý dotek

"Jen dolar ?? Kvůli tomu jsem si tě nebrala... Jsme v Americe, sakra !! Když je holka pěkná, nemůže bejt chudá.." Jeden můj kamarád rád přidává k dobru svoji oblíbenou rádoby vtipnou teorii, že kdyby nebylo lidské závisti, stačila by jedna ženská pro půl ulice, která vlastně velmi příhodně vystihuje celý tento film, nikoliv tedy zejména jeho premisu, ale spíše jeho hloubku i celkovou polovičatost, byť i k té polovičatosti, nezaměňujte s průměrností, má The Client List poměrně daleko.. Když se tak začtu do zdejších hodnocení, jdou na mě, dámy uživatelky prominou, mrákoty, protože pětihvězdí Laskavému doteku sluší asi jako XXL šprcka, pardon kondom, impotentovi, přičemž však proti pseudoglosám ve stylu "..nemůžu se na Jennifer Love Hewitt vynadívat.." lze jen těžko co namítat, ačkoliv ty tu prostřednictvím svých komentářů paradoxně zanechávají spíš divačky !! Ona je totiž Jennifer svému věku navzdory, i když v pětatřiceti toho má ještě hodně před sebou, pořád hodně sexy, kouká se na ni skutečně velmi hezky, ale uvěřit jí podobně komplikovanou postavu se zdá být až nemožné, a rozhodně si nemyslím, že by šlo o castingové selhání, či selhání její vlastní, byť tedy charakterní herectví jí jde asi stejně jako zpěv, byť teda v Japonsku šlo její album na dračku, ale Japonci, co si budeme nalhávat, nachází zalíbení v různých zvěrstvech, zásadní chyba totiž spočívá ve scénáři osvědčené seriálové hráčky Suzanne Martin, která prostě nemá na to, aby napsala dostatečně kvalitní scénář, bez něhož se prostě žádná televizní záležitost, která chce uspět, neobejde, a to jednoduše kdekoliv na světě !! Samozřejmě pozorný divák její rukopis cítí, když se vytasí tu s více, tu s méně vydařeným vtipným dialogem, který však v důsledku působí v téhle lifetimeové lacinné plačce jako pěst na oko, protože filmu schází větší nadhled, navíc ji i žánrově dost rozevírá, když je vlastně vše přísně podřízeno snaze vyvolat v divákovi sympatie k hlavní postavě, zda si je zaslouží či nikoliv už nechám na vás, a tak jsme vlastně ošizeni o veškerou syrovost či explicitu, díky níž by snad Laskavý dotek bylo možné žánrově řadit k (s)hitům podobným třeba Jedovatému břečťanu, který si nakonec aspoň na nic nehraje, což o tomhle nesmírně naivním kousku průměrného amerického seriálového režiséra Erica Laneuvillea rozhodně říci nelze !! Jako naprosto zásadní potíž celého snímku však vnímám jeho zkratkovitost, kterou bych za jistých podmínek ještě byl ochoten tolerovat, nicméně rozhodně ne, když několikrát opatrně rozvine zápletku, která by dala příběhu možnost se smysluplně dál posunout, aby vzápětí podobnou myšlenku nechala stát u cesty jako nemytou přestárlou šlápotu na E55, což dokumentuje nejlépe scéna, při níž Samantiny závistivé kolegyně masérky zjišťují, proč má vlastně tolik stálých klientů, která však v důsledku měla jen divákovi poněkolikáté připomenout její famózní paměť, když tento motiv nakonec sehraje hlavní roli v tom finálním rozuzlení.. Nakonec však lze Laskavý dotek - Ještě bych rád znovu hlasitě ocenil tu přehnanou kreativitu distributora se slovy: Strč si ji do zádi !! - naprosto bez problémů dokoukat do konce, který mě však znovu tím happyendem, či heavyendem, přesvědčuje, jak monstrózně si zde tvůrci s tím potenciálem skutečného příběhu vytírají prdel, a tak když zklame i osvědčený Richard Marvin s tímhle jalovým soundtrackem, rozhodně se nemůžu snížit k nadhodnocování jako valná většina, určitě ne u snímku, který si ani s tou průměrností rozhodně netyká, a na tom nic nemůže změnit ani stará známá Cybill Shepherd v miniroli Samantiny matky.. (19.06.2014) (méně) (více)