Vyměřený čas

Excelentní premisa, která jediným nápadem přetváří všední svět ve futuristické sci-fi schopné zaujmout a pohltit diváka na první pohled. Bohužel zde genialita oblíbeného Andrewa Niccola končí, jeho podání thrilleru - honby za časem - s drobným přesahem v podobě narážek na nefér rozdíly ve společnosti, se není schopno vymanit s šedi průměru. S každou klíčovou scénou přibývá obrovský, nezodpovězený otazník, Sci-fi svět Vyměřeného času zdaleka není komplexní, právě naopak je děravý jako cedník, přináší sice chytlavý a nenudící zážitek na první zhlédnutí, ale následně není schopen ustát jakékoliv hlubší zamyšlení ať už nad logikou, nebo i prostou motivací/uvažováním některých postav. 6/10 (07.01.2012)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Život se má žít, ne přežít. Klasická hollywoodská báchorka ve stylu Bonnie a Clyde obtěžkaná hutnými myšlenkami o fungování současného světa. Na Niccola je to sice v součtu slabší kousek, ale pro většinu konkurence je to silný nadprůměr. Výborné obsazení dělá hodně. I pitomý Alex Pettyfer hraje jak ďábel (a pořádnou svini) a Justin Timberlake definitivně vystupuje ze škatulky popového zpěváka do regulérních hereckých vod. A Olivia Wilde letos vyfasuje cenu za nejvíc sexy padesátnici. Mytologická dloubačka do žeber politiků a "samozvaných strážců" našeho světa. Nemám čas. (16.11.2011)

Naprosto boží sci-fi. Ze začátku jsem si teda přišel jak debil, ale po pár minutách jsem se do toho okamžitě dostal. Justin Timberlake mi opět ukázal, že dokáže být skvělý herec. A to i přesto, že jsem ho jako hudebníka nesnášel. Nicméně si vybral naprosto skvělý nápad, který zfilmoval právě Andrew Niccol. Tak zajímavý nápad jsem popravdě ve sci-fi hodně dlouho neviděl. A přitom ten nápad skrývá klasickej pohled a la Robin Hood. Nicméně i to zpracování toho světa, hudba, akce...to všechno si pozornost zaslouží. (16.01.2012)

// No, máme tu jednoho sympatického nicméně chudého hlavního hrdinu, který má asi tu nejhezčí padesátiletou matku, kterou jsem kdy viděl. Hrdina má problémy s penězi. Tedy časem, který utrácí už jen tím, že žije a ještě k tomu, si za něj platí oblečení, jídlo, pití prostě cokoliv. Teda až na lásku, samozřejmě! Ta se koupit nedá. Jeho problém se však rázem vyřeší, poté co mu jeden (ne)důležitý dobrodinec předá století (ano, to je hodně) a spáchá tak sebevraždu. Bum, v tu ránu nastává otázka proč. A tu následuje jak. A tak dále až do konce filmu, si neustále pokládám tyhle otázky a film mi na ně prostě neodpovídá a to mi strašně vadí. Vizuál mi nelahodí, soundtrack mě nijak neuchvacuje a jediný plus je tak sociální podtext a herci. Amanda Seyfried se z nezajimavé holky promění v neskutečně sexy holku, která ještě navíc umí střílet. Justin Timberlake potvrzuje, že je i vynikajicí herec a koneckonců, i ten zbytek ansáblu ty své role tak nějak přesvědčivě zvládá. Není tu ale nic víc a nic míň. Film už se od tří hvězd neodlepí a já vypínám závěrečné titulky trochu zklamán. (13.12.2011)