Navždy spolu

Jsme to, co jsme, díky vzpomínkám, prožitkům a nasbíraným zkušenostem? Nebo to v nás je a budeme tím, co jsme, aniž nás výše zmíněné bude formátovat? Je nám osudová láska dána, nebo jde o jedinečný a neopakovatelný výsledek protnutí řady proměnných? Zajímavé téma zpracované formou, která možná nedává tak úplně objektivní odpověď, jen inspiruje k vlastní úvaze, ale za to mi nabídla příběh v podobě, která mi už trochu chyběla. V podobě čisté a nefalšovaně stoprocentní romantiky, která se za to, čím je, nestydí, a nesnaží se sama sebe shazovat. Ani povýšeným humorem, ani pomrkáváním do publika, ani různými artovými či jinými maskami. Díky tomu jsem si mohl užít téměř pohádkovou podívanou, kde sice bylo těch Tatumových sladkých pohledů a ušlechtilých gest možná až příliš, ale zase na druhou stranu, kdo z nás by na tom nebyl stejně, kdyby znovu bojoval o ztracenou lásku Rachel McAdamsové. A to i když se zdá, že se z té správné a suprové holky proměnila ve slepici. Zkrátka Navždy spolu je tuna koncentrované romantiky, která cynikům bezpečně zkazí den. (15.03.2016)

Celou dobu se snímek tváří poměrně realisticky, konzistentně a mile bez obrovského tlačení na emoce, čehož jsem se bál. Jenže "nečekaný" konec, který se stane tak rychle, že ani nestihnete mrknout mi celkem vadil. Docela dobře se to ale veze na Tatumovi a McAdams, od něj jsem slušný výkon opravdu nečekal. (10.05.2017)

Dle letitých pozorování vím, že ke splynutí dvou duší, které myslí vážně to otřepané „v dobrém i ve zlém“, dochází v jednom z 986-ti manželství. Pokud však osud hodlá oklamat statistiku ztrátou paměti jednoho ze zamilovaných, tak jsem si jist, že se najde statečný scénárista, který mu to nedovolí a pod záštitou „true story“ vrátí city na správné místo. Mě to tedy lehce pobavilo, ale zároveň neskrývám zklamání z toho, že všechny použité překážky ke štěstí se samy nabízely k použití a tím zcela zmizelo riziko z toho, že by divák mohl být zaskočen zákeřným závanem originální myšlenky. (01.09.2012)

Nádherný citlivý příběh o síle lidskosti a nekonečné lásce. Všecko se povedlo, režie, scénář, casting, ale nejvíc hudba a úchvatná detailní kamera. Po čase zase jedna z malých všedních radostí, která mi zpříjemnila dvě hoďky času a naplnila mé srdce příjemným pocitem souznění a naděje. Jednoduše v pár slovech od Lea: "..tyto momenty nárazu, tyto záblesky vysoké intenzity, které nám úplně převrátí život naruby, ve skutečnosti navenek definují to, kým jsme." Přesně tak a kdo se nedokáže zamyslet a pochopit hlubokou myšlenku, tak nikdy doopravdy nemiloval, nebo neví kým je, v horším případě to ani vědět nechce. (23.09.2012)

Z preromantizovaneho zacatku mi bylo az trapne a vsechny ty radoby zalaskovane proslovy byly az nechutne. Pak to zacalo byt trochu zajimave, kdyz se objevila rodina, kterou Paige z nejakeho zahadneho duvodu odstrihla. Jen ze zvedavosti jsem se vydrzela divat dal. A jake bylo me prekvapeni, kdyz rozlusteni teto zahady bylo uplne nicotne a ubohe. Tohle je ukazkovy pripad toho, jak zpackat vcelku slusny namet. A to, ze je podle skutecne udalosti, me opravdu neobmekci. Plus - Tatum pro me neni zadny herec. (18.04.2012)