Oddělen

Vzpieranie sa jednoznačnému hodnoteniu filmu, spôsobil konflikt medzi tým, že na jednej strane ide o typizovaný produkt, no na druhej strane sa typizácii vzpiera, pričom obsahuje obe tieto polohy v jednom. Typizovaná je schéma klasického školského filmu: 1. nový učiteľ prichádza. 2. žiaci sú zlí ani čerti, nováčikovi situáciu neuľahčujú. 3. učiteľ im ukáže cestu a dokáže sa vyrovnať s diabolskou svorkou. 4. učiteľ vyhráva a... 5. ...a odchádza. K tejto schéme sa našrauboval v posledných rokoch typický obraz hrdinu, ktoré má nejaké dosť vážne bebí/ bobo/ bó z detstva a prenáša sa mu to do dospelosti. Svoju minulosť aj súkromie si úzkostlivo stráži, no v práci dôsledne až intímne pitve vnútro svojich klientov. Vždy je takýto hrdina profesijne niekým, kto sa z podstaty povolanie často stretáva s druhými - lekár, policajt, psychológ alebo učiteľ. Snaží sa vyliečiť telo a nezriedka aj dušu. Ako aj tu. Sympatickými sú kreslené prestrihy, zobrazujúce temné stránky myslí ako aj momenty, kedy sa vysvetľuje, proti čomu treba bojovať. Proti neustále prítomnému marketingovému holokaustu, nazývaného inými autormi aj ako vymývanie mozgov či menticída alebo shit for brains. V tomto zmysle pokladám Oddeleného, napriek všetkým jeho protirečeniam za pozitívnu výzvu - neutíchať v osvetovom boji: nenásilným vzdelávaním proti cielenému ohlupovaniu! Napriek všetkej tej agresivite do školských osnov spútaných otrokov, pre ktorých rodičov je pomaly každý zdvihnutý hlas učiteľa dôvodom na súdny spor tyranizujúci malého chudáčika, atakovaného všetkými možnými syndrómami. Od ADHD cez autizmus, hyperkinetiku až po rôzne neurózy. (16.09.2014)

Tony Kaye je i po letech v parádní formě a prostřednictvím Detachment přivedl do filmového světa svůj další depresivní kousek poctivé a strhující filmařiny. Fenomenální scénář, výborné obsazení, od "leading man", Adriena Brodyho, přes úchvatnou neznámou Sami Gayle až po dcerku pana Kaye, Betty Kaye. Velmi silná a emotivní sonda do duše a života (ne)jednoho člověka. Oddělen vypráví o melancholii a smutku jedince. O tom, jaké to je žít v dnešním, materialisticky a konzumně založeném světě, kde se osobnost a duše jedince velmi lehce ztrácí a zaniká. O společnosti, v níž každá nastupující mladá generace vyrůstá v prostředí, kde záleží jen na věcech a skutečné hodnoty zanikají. Mladiství si jen užívají, aniž by si byli vědomi následků. Jsou znudění, agresivní, bezcitní, neznají, co to je respekt vůči druhému člověku. O křehkosti lidské bytosti a o tom, co je schopna vydržet. O poutech, která se mezi lidmi vytváří a proč je někdy sami zničíme, anož bychom vlastně chtěli. O osamělosti člověka a jeho vlastních bolestech a útrapách, které se snad ani nedají vyslovit. Několik scén na mě velmi silně zapůsobilo, mrazilo mě při nich a měla jsem slzy v očích. Detachment byl snad ve všem lepší a mnohem silnější, než jsem čekala. Podmanivá hudba vytváří v, už tak dost depresivním snímku ještě větší propast, do které divák spadne spolu s postavami. (12.10.2013)

Hehe, tohle by měli pouštět v prvním ročníku na pedáku, aby si všichni včas a rychle rozmysleli, chtějí-li vůbec zkoušet povolání učitele vykonávat. Děti jsou parchanti a jejich rodiče kolikrát ještě větší (jak vím z vyprávění, holt učitelská rodina no :-D). Jakkoli je film dobře zahraný a má co říct, hlavní hrdina v podání Adriena Brodyho mi k srdci nepřirostl. (14.12.2012)

Sú filmy, od ktorých viete, čo presne by ste mali čakať, potom sú filmy, pri ktorých si nie ste priamo istí, o čo by malo ísť a potom sú filmy ako Detachment, u ktorých nemáte vôbec páru, do čoho to vlastne idete. O to väčšie prekvapenie je, keď sa z takéhoto neznámeho koňa vykľuje prvotriedna prehliadka. Presne také je totiž intímna dráma o učiteľovi Henrym Barthesovi, ktorá istoiste nesadne úplne každému, jednak preto, že to je rozťahané a tiež z nutkania zastreliť sa po skončení filmu. Až ma pri sledovaní titulkov napadla myšlienka, prečo sa preboha robia filmy za milióny dolárov, keď stačí hlavný hrdina a dve vedľajšie postavy k opísaniu tých najhlbších pocitov. Buďme vďační za filmy ako je Detachment, pretože takých je ako šafranu a predrať sa k nim cez burinu nie je vôbec ľahké. (28.10.2019)

Tento film budete buď obdivovať a velebiť alebo ho zatratíte. Nie preto lebo by bol zlý, ale zo strachu čo ste jeho prostredníctvom uvideli. Jednej aj druhej skupine pootvorí oči a vy zrazu zistíte v akom marazme to žijeme. Buď to prijmete a filmu preto zložíte poklonu, alebo opäť oči zatvoríte a film radšej odsuniete do úzadia aby ste naň čo najskôr zabudli. Tie pravé hodnoty, ktoré pred stáročiami platili sa časom vytrácajú a ostáva po nich iba prázdnota. Pretože viete, že koniec nebude dobrý ich miesto nahradí smútok a duševná bolesť. Jedinec to nezmení a spoločnosť ako celok nad tým zavrela oči. Ide o film s obrovskou výpovednou hodnotou a zároveň je aj obrovským varovaním, prestaňme už konečne tie oči zatvárať! (14.12.2013)