Velký sen

Fotbalové, německé, císařské, školní, chlapecké, příjemné, pozitivní. Optimisticky laděný film o vzniku fotbalu v německém císařství. Příběh který začíná tak, že se ukáže největší hajzlík ve chlapecké třídě a vy víte, že to nakonec bude o změně jeho charakteru. Film končí pozitivně, góly jsou vstřeleny, tým stmelen, přátelství navázáno. Celý film táhne Daniel Brühl a pár dětských představitelů. ..to měli zakázáno se tolik radovat při závěrečném fotbalovém utkání, nebo jsou Němci tak divný? Moment, já mám vlastně taky trochu německé krve.. (27.10.2017)

S ľahkosťou a vtipom natočený príbeh o mladom učiteľovi, ktorý si šiel svojou cestou a nevzdával sa. Toto by mali púšťať učiteľom angličtiny na Slovensku a predpokladám, že aj v Čechách, aby sa konečne naučili, ako oživiť hodiny cudzieho jazyka. Človeku určite skôr zakotví v pamäti niečo, čo má späté so zábavou, ako drvenie 100 slovíčok za deň. (18.08.2012)

Téma "učitel-vyvrhel" a jeho neortodoxní metody mě vždycky dovedou nalákat. Je pravdou, že Der Ganz grosse Traum je vysoce příjemný a pohodový film, ale bohužel nenabízí nic než pár zasmání a možná i to pohlazení po dušičce. "Velký sen" je tak trochu "Škola rocku" bez rocku, v Německu a v době, kdy Němci ještě neznali význam slova fotbal. Celé se to zavrhování "barbarského" sportu sledovalo zvláštně, kdo by byl řekl, že v Německu v takové době ještě neznali - v Anglii již velice oblíbený - sport. Mimo pár vtipných situací a sílu přátelství si film dělá srandu z německé nadutosti, což mi imponovalo. Daniel Brühl potvrdil, že je sympaták a atmosféru to mělo opravdu milou. Konec byl ale příliš natahovaný (vyhodí ho? jednou zase, že jo, pak zase, že ne..) a mrzelo mě, že co se vztahů mezi žáky a učitelem týče, nešel příběh tolik do hloubky a v závěru nudil. Škoda. Každopádně to nemění nic na tom, že to byla pohodová podívaná. (26.01.2014)

Jedna z nadsázkou míněná definice kopané, jejíž autorství je připisováno bývalému elitnímu střelci anglické reprezentace Garymu Linekerovy praví: "Fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet lidí a kterou vždycky vyhrají Němci". Retro story o tom, jaké to bylo v dobách v nichž se němci věšeli na kruhy a fotbal byl hrou, kterou hraje 16 kluků v parku a kterou vždycky vyhrají Angličané........určitě fajn a přitom úplně špatně. Rok 1874, ideály, kožený nesmysl, skutečné události, neotřelé téma.......to je materiál mající hodnotu gólového forwarda. ÜberAllesákům bohužel chybí něco (jak to nazvat), nadhled, lehkost, jedním slovem britskost - kdo vyděl například irské Borce (r.2006), rozumí. Za gól do vlastní sítě číslo dvě považuji prohrané osobní souboje po celém hřišti: z outsidera hrdinou, bývalí uzurpátor na straně dobra, velké vítězství nad favoritem, zprvu nepřístupní rodiče obměkčeni, napravené křivdy a další a další - zkrátka samý balast a klišé.......slohové cvičení ve druhé třídě, učebnice pro scénáristy bez invence. Pro mne jednoznačně prokoučované vedení 3:0 v poločase.......na čtyři (nebo dokonce pět hvězd), které zde v hodnocení vidím, by to chtělo nebát se vystřídat nejslabší hráče a oživit hru. (18.12.2014)

Tomuhle příběhu neváhám dát plný počet. Velice emotivní a příjemný zážitek. Tenkrát to měli kluci těžké, aby si prosadili svůj názor a mohli hrát fotbal. Dnes fotbal může hrát každý, ale mnozí si toho neváží. Velice pěkně natočeno. Učitel angličtiny potažmo fotbalu je sympaťák. Najde se zde i pár úsměvných momentů, ale mě spíš šlo o ty emoce. Velký sen jsem si hodně užíval a fandil jsem klukům i trenérovi (učiteli). Němci mě zase jednou překvapili. Za tenhle kousek bych se určitě nestyděl. Žádný kýč, žádný balast, prostě příběh jak se sluší a patří. 90% (07.02.2014)