La ciociara
La Paysanne aux pieds nus
Vrchárka
Two Women
Two Women
Two Women
Two Women
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (více)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (140)
"Utíkáš, utíkáš a ničemu neutečeš…" Že se před strastmi válečných událostí utéct nedá, poznají bodrá prodavačka i její dospívající křehká dcera doslova na vlastní kůži. Kdo mě v celém filmu velmi mile překvapil byl mladý Belmondo. Přeci jen ty jeho pozdější role, jsou spíše takové odlehčené, tahle dramaticko-intelektuální poloha mu ale velmi seděla. A mě se líbil skoro víc než Sofie Lorenová v hlavní roli. O jejím charismatu (a energičnosti) asi žádná, ale přišlo mi, že je někdy vážně dost ukřičená. ()
Sophia Loren a Jean-Paul Belmondo předvádějí zajímavé a silné souznění, které byste možná hlavně od Belmonda nečekali. Ale on byl skutečně natolik velkým hercem, že zvládnul bravurně i podobné role. Obyčejní lidé zde nejsou tak obyčejní, jak by se zdálo, a ani válka není dost silná, aby zabila byť to zlé. ()
Tento film nestárne. Zásluhu na tom má silná předloha Alberta Moravii, lidská režie Vitorria De Siccy, ale hlavně přesvědčivý výkon Sophie Loren. Ta se role hubaté, ale citlivé italky a zároveň milující a obětavé matky zhostila s takovou vehemencí, že má divák možnost prožívat její příběh s ní. Netuším jestli ji role padla jako ulitá, či zda to s takovým životným nasazením zahrála, každopádně je její Horalka nezapomenutelná. Příběhu nechybí lidskost a jakási smutná ironie toho, že to nejhorší některé potkalo až v závěru války. De Sicca už ve Zlodějích kol ukázal své sociální cítění a jeho empative vůči obyčejným "malým" lidem je vdechnuta i do tohoto snímku a dělá ho tolik reálným. Ona klíčová závěrečná scéna je natočena bez jakýchkoliv skandálních záběrů a přesto působí tak brutálně, že se člověku otvírá kudla v kapse. ()
Zřejmě nejznámější dílo italského neorealismu se u mne minulo účinkem. Obyvatelé vesničky (včetně opěvované Sophie Loren) neustále něco hulákají a vy jenom čekáte, kdy válečné hrůzy nějakým způsobem zasáhnou i Cesiru a její dceru. Scéna v kostele je skutečně dechberoucí, dějová linie přicházející po ní ale mohla být více rozpracovaná. Hodně slabé 3*. ()
Asi mám v moc velké paměti literární předlohu (kterou mimochodem ve svém osobním žebříčku řadím vysoko). Místo, kde v knize trnete hnusem, film buď vyvaří tak, že jen nezůčastněně pozorujete osudy dvou žen, nebo ho scénárista zrovna vynechá. Nejvíc mě asi rozladila několikanásobná snaha o milostnou zápletku a taky velké zmírnění neveselého konce. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (12)
- Jean-Paul Belmondo (Michele Di Libero) vzpomínal, že "natáčení Horalky mi umožnilo stýkat se s velkým Vittoriem De Sicou. Nejvíc na mne působila sebedůvěra commendatora. Netajil se s polygamií a jeden víkend nám představil svou rodinu oficiální a druhý víkend neoficiální. Byl schopen usnout během rozhodujících záběrů vyznání lásky a probudit se po třiceti minutách, během nichž se nikdo neodvážil pohnout ani malíčkem, a říct: 'Stačí! Perfetto!'" (NIRO)
- Poprvé dostala italská herečka Oscara jako představitelka role v italském filmu. (Také Anna Magnani jej měla, ale jako protagonistka amerického filmu.) (wewerička)
- Tento film byl natočen podle slavného románu italského neorealismu, jehož autorem byl Alberto Moravia. (claudel)
Reklama