Národ snílků

Americká krása po kanadsku, navíc pro náctileté. Už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu o teenagerech takhle nadšen. Debutující kanadský režisér Michael Goldbach si zjevně odskočil na učenou do kousek za hranicemi ležícího městečka Twin Peaks, kde ho sám David Lynch zasvětil do tajů, jak do filmového nálevu slít vše to hnijící a zatuchající na americkém (potažmo kanadském) maloměstě, přesto z toho ale vytvořit celkem chutný koktejl. Stejně tak od Lynche odkoukal mysterium vyvolávání napětí a duchů temné iracionality, která město obchází v podobě sériového vraha. Nespecifikovaný ID, který je přes den a v hranicích města potlačen kulturními návyky a křesťanskou fází, v lesích za městem a v přítmí noci však propuká v ten nejtemnější pohanský proud zla. Michael Goldbach natočil v podstatě malý nezávislý film, jehož velikost roste s ubíhajícím dějem. Tak, jak se postupně posunují hranice otevřenosti ve veřejném prostoru, tak se posunují i hranice otevřenosti kinematografie, respektive v tomto případě filmové romantiky, Daydream Nation (Národ snílků či možná lépe národ denního snění?) je stejně jako výše zmíněná Americká krása veskrze negativní a alarmující, přesto je jejím základem romance, romantické (v hodně postmoderním významu slova) sblížení dvou lidí. Zajímavé jsou i použité výrazové prostředky - již použití mezititulků a členění do jednotlivých minikapitol, stejně jako fragmentování linearity dějové linky, které vyplývá z přístupu režiséra, který nechává celý příběh vyprávět hlavní hrdinku. Úžasná je hudební stránka (Daydream Nation coby název je dle mého odvozen od slavné desky amerických Sonic Youth, jejichž skladba také zazní hned v úvodu snímku - a dle mého ne náhodou), stejně jako úroveň hereckých výkonů, celý film snad možná ztrácí jen trochu obrazově, což je nejspíš dopad omezeného rozpočtu, přesto to nemá na celkový dojem zásadní vliv. Pocit štěstí lze nalézt už jen v denním snění, levných drogách a snad ještě v... Kanadská krása. (29.05.2011)

Psychedelická "lynchovská" štylizácia filmu prospieva. Problém je ale s hlavnou hrdinkou, ktorá je značne nevyvážená. Niekedy je sympatická, ale inokedy počas filmu je so svojim povýšeneckým správaním a ironickými hláškami vyložene na facku. Ale o dej či útrapy hlavných hrdinov tu ani tak nejde. Tu totiž jednoznačne víťazí forma nad obsahom a práve ono "lynchovské" mysteriózne prevedenie robí z filmu dokonalo mrazivý zážitok. (15.05.2015)

Hm... pár zajímavých myšlenek, ale toť vše. Kolikrát mě to tak nudilo, až jsem si některé scény musela "popohnat" (ač by mi to normálně bylo proti srsti, nicméně, nemohla jsem jinak), jelikož bych ten film ani nedokoukala. Vlastně jsem na to od začátku až do konce koukala jen kvůli Kat. Josh Lucas měl pár dost obstojných momentů, ovšem ve finále žádná velká sláva. Naopak alespoň malého překvápka se mi dostalo v podobě pěkné tvářičky Reece Thompsona. Carolinin otec si tam párkrát štěkne a ve finále zůstane nevyslyšen a já mám chuť na cupcakes a ledničku prázdnou. Sečteno podtrženo, fakt nechápu tak vysoké hodnocení. (03.11.2014)

Kedže som aj ja veľký rojko tak som sa na tento film dal, zaráža ma jedna vec, to fakt toľko mladých ľudí vo veľkej miere droguje a požíva alkohol ? To sú vážne na tomto svete ľudia tak nešťastní ? Hľadajú nejaký zmysel života ?! Tak pre dnešok dám zas jeden citát ... "Život žádný smysl nemá. Nehledej ho. Proč ? Protože tvá mysl neumí milovat, radovat se, tetelit se blahem, a tak je sama beze smyslu. Mysl si dává smysl jen sama sobě. Umí jen popisovat, nic víc. Vyhledávej pocity, které tě naplňují, chutnají ti. To stačí." (08.01.2014)

Tento film sa tak snažil byť niečo viac ako je, až sa mu to podarilo. Napríklad záverečná scéna (na útese či kde to stáli), v ktorej išlo o uhol pohľadu. Kvôli tomu nápadu mi to ani neprišlo ako klišé. Hlavná hrdinka síce bola občas tak nad vecou, až trochu od veci, ale určite z toho nevzišiel len obyčajný teen fillm. Ak bol toto účel Daydream Nation, cieľ je splnený. (08.01.2013)