Národ snílků

Režisér se tak snažil, aby uspěl, až se víc než na docela zajímavý obsah citového hledání, tápání, bloudění, soustředil na formu a to tak urputně, že se místy zapoměl, co vlastně chce natočit a jen se nechal unášet na příjemné hudební vlně barviček, střihů a rušivých serepetiček, aby vše spolu dokonale klapalo, ladilo a líbilo se všem. Což pochopitelně nejde a celé snažení pak logicky vyjde falešně až teatrálně. Herci se fakt předvedli v plné kráse, zvlášť Josh a éterická Kat, jelikož měli co hrát o strastech a bolestech trpkého života každého z nás. Taková Láska nebeská na druhou trochu jinak pořád dokola. Myšlenka ovšem špatná nebyla. (14.09.2013)

Americká krása po kanadsku, navíc pro náctileté. Už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu o teenagerech takhle nadšen. Debutující kanadský režisér Michael Goldbach si zjevně odskočil na učenou do kousek za hranicemi ležícího městečka Twin Peaks, kde ho sám David Lynch zasvětil do tajů, jak do filmového nálevu slít vše to hnijící a zatuchající na americkém (potažmo kanadském) maloměstě, přesto z toho ale vytvořit celkem chutný koktejl. Stejně tak od Lynche odkoukal mysterium vyvolávání napětí a duchů temné iracionality, která město obchází v podobě sériového vraha. Nespecifikovaný ID, který je přes den a v hranicích města potlačen kulturními návyky a křesťanskou fází, v lesích za městem a v přítmí noci však propuká v ten nejtemnější pohanský proud zla. Michael Goldbach natočil v podstatě malý nezávislý film, jehož velikost roste s ubíhajícím dějem. Tak, jak se postupně posunují hranice otevřenosti ve veřejném prostoru, tak se posunují i hranice otevřenosti kinematografie, respektive v tomto případě filmové romantiky, Daydream Nation (Národ snílků či možná lépe národ denního snění?) je stejně jako výše zmíněná Americká krása veskrze negativní a alarmující, přesto je jejím základem romance, romantické (v hodně postmoderním významu slova) sblížení dvou lidí. Zajímavé jsou i použité výrazové prostředky - již použití mezititulků a členění do jednotlivých minikapitol, stejně jako fragmentování linearity dějové linky, které vyplývá z přístupu režiséra, který nechává celý příběh vyprávět hlavní hrdinku. Úžasná je hudební stránka (Daydream Nation coby název je dle mého odvozen od slavné desky amerických Sonic Youth, jejichž skladba také zazní hned v úvodu snímku - a dle mého ne náhodou), stejně jako úroveň hereckých výkonů, celý film snad možná ztrácí jen trochu obrazově, což je nejspíš dopad omezeného rozpočtu, přesto to nemá na celkový dojem zásadní vliv. Pocit štěstí lze nalézt už jen v denním snění, levných drogách a snad ještě v... Kanadská krása. (29.05.2011)

Střídající se proudy dospívajícího pocitu úzkosti, cynického vtipu, hrůzné nervozity a nestoudné smyslnosti. Daydream Nation představuje Juno předělané Davidem Lynchem nebo zábavnější a zářivější verzi Donnie Darko. Kanadský scénárista a režisér Mike Goldbach je překvapivě vynalézavý a přichází s nekonvenčním vyprávěním o sarkastické a sexuálně předčasné sedmnáctce plné sebejistoty, která se přestěhuje do méně divnějšího městečka Twin Peaks. A to celé krásně doplňuje dobře zvolený rock-alternativní soundtrack, včetně bolestně melancholické cover písně Neila Younga - "Expecting to Fly", kterou nazpívala Emily Haines. (03.06.2011)

Když dva se rádi mají, když v lednu je jak v máji...jenže někdy nám ten život dovede rozdat pěkně kruté karty. Co s tím pak? Po nástupu na jinou střední to bývá těžké, zvláště ve filmech ze zemí za velkou louží. A každý se s tím pere po svém. Nevím, jestli si začít s učitelem je cesta nejlepší, ale jako jedna z částí filmu to svůj účel splnilo. Všechny linie příběhu do sebe zapadaly a já jen čekala na vyvrcholení. Překvapení se dostavilo. Žádná teen slaďárna se nekonala a to byla úleva (po nějaké době). (13.03.2013)

Docela příjemný příběh o existování teenagerů kedsi v kanadském zapadákově. Každopádně hlubší pointu to asi nemá nebo aspoň mě se nic takového nepodařilo objevit. Takže ve finále nemastný neslaný průměr, ale relativně, jak jsem již napsala, příjemný a s velice zajímavou hlavní postavou. Nic víc, nic míň. (08.11.2011)