Staré pověsti české

Nevídané loutkové představení, které sice lidsky, ale s patřičným patosem, vypravuje historii našeho národa. Ta, ač všeobecně známa, nenudí. Důslednost a cit pro detail se projevuje na mnoha místech a častokrát i tak, že to divák ani neregistruje. Velmi se mi líbily třeba blesky v očích kance při souboji s Bivojem. (23.04.2007)

Staré pověsti české v loutkovém provedení Jiřího Trnky jsou poetickou symfonií. A nejde tu ani o označení národní klenot či hrdost, nakonec každý může mít jiný vkus vnímání. Ani nezáleží na tom, zda jsou z dnešního názoru dvacátého prvního století animační techniky překonané. Jistě, počítače nabízejí efektivnější možnosti, ale již neumí nahradit poetickou duši. A mě jde o tu poezii, což nejsou verše, ale hodnoty (samozřejmě nezávislé na materialismu nebo puritánství komercialismu), přijímání a vnímání života. A z pohledu poezie je Trnkovo zpracování Starých pověstí českých obdivuhodným, kvetoucím počinem, byť se neubrání vlnkám romantického patosu. Trnka, ve spolupráci s Jiřím Brdečkou, vycházel ze známého knižního titulu Aloise Jiráska, ale i z nejpůvodnějšího pramene české mytologie - Kosmovy kroniky století dvanáctého. Kosmas plnil státnické zadání (obvyklý akt té doby v Evropě) na právní nároky vládnoucí vrstvy, k vytvoření národní kroniky velkolepých hrdinských skutků (antické tradice a inspirace se častokrát vracívají). Devatenácté století při formování nových státních celků a požadavky nově formovaných národů opět kladly důraz na mytologické národní základny, u těch národů,  jež hrdinské zpěvy zatím neměli, je rychle počali sepisovat, ty ostatní literárně upravovat. Kosmas představil mytologii před Boleslavem 10. století, Jirásek ji zliterárnil, Trnka ji v loutkovém vedení vdechl poetické kouzlo od praotce Čecha až k prahu historické doložitelnosti. Vybudoval pomocí poezie slávu, odvahu, ideály romantismu, žíznivé křepčení, lehké uvolnění i válečnou hrůzu (Lucká válka je dechberoucí). Mluveným slovem doprovází Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek nebo Eduard Kohout, ale nejvýraznější hlasový výkon předvedl Karel Höger. Václav Trojan složil hudební tóny z představ mytologického starověku a z folklóru, Jan Kühn zkušeně řídil svůj dětský sbor, Trnka ohromil svým výtvarným perfekcionismem. Staré pověsti české v loutkovém uvedení podle Trnky jsou lahodnou poezií! (05.07.2021)

Animovaný skvost, nad nímž moje zarytě vlastenecké srdéčko plesá především ze dvou důvodů: Že máme tak bohatou a krásnou mytologii, o které se může spoustě takzvaných "mocnějších" národů zdát jen v horečkách, a že u nás tvořili tak výjimeční lidé, jako právě Jiří Trnka (o Jiráskovi nemluvě). Nádhera. (29.09.2012)

Vizuálně velice podmanivý, dynamický a nadčasový film, dokonalá práce s loutkami. Docela mrzí, že jednotlivé pověsti jsou tak krátké, určitě by jim nevadilo prodloužení a kdyby místo jednoho celovečeráku vznikla rovnou série třeba středometrážních filmů, kde by byly pověsti více dějově propracové. Pro cizince, který nemá ponětí o tom, kdo je Jirásek, to musí být trochu chaos. (07.07.2012)

Opravdu krásně zpracované. Bál jsem se, že to bude příliš "umělecké", temné, nudné. A vůbec nebylo. Při čtení pověstí je hlavní pozornost věnovaná příběhům a rozhovorům, bez pořádného zasazení do doby. Tady je ale vše krásně zasazené do souvislostí prostředí, na pozadí příběhů vidíme oblékání, bydlení, řemesla, zábavu, život za těch časů, myšlení lidí (lesní panny, polednice, Perun). A to se moc povedlo. Snad jen ztvárnění Lučanů mi přišlo trochu přehnané, takové odjinud, spíš severské, ale ono je i to knižní líčení bitvy takové cizorodé... No a na závěr optimistický výhled do budoucna s malým králem Ječmínkem, s nímž zase bude dobře. Člověk si to nejlíp užije, když ty pověsti zná, film sám už moc nevysvětluje, někdy ani přímo nejmenuje (Kazi, Vlasta, Šárka), předpokládá, že to přeci každý zná. Což byl v době vzniku fakt, od té doby oblíbenost Jiráska dost upadla. Je to zřetelné i z mnoha zdejších komentářů; platí tu pravidlo: v národních pověstech se neorientuju = hodnotím nízko. Navíc tu do toho dokonce někdo v komentářích míchá i politiku - to je přeci absurdní myšlenka: zemědělský ráz středověké společnosti je prostě fakt a Křesomyslova zlatá horečka zas klasické téma, narychlo vzpomenu třeba krále Midase). Trnkův film je čisté odvyprávění části díla Jiráskova. A málem bych zapomněl zmínit špičkové herecké obsazení - ale to nakonec vidíte nahoře sami, ta jména mluví sama za sebe. (14.02.2012)