Požáry

Tentokrát nemám ani žádné příslovce, ani vtipný úvod a ani nejsem schopna rozebrat, zda pan Villeneuve neudělal, jako soudruzi, někde chybu. Jen vím, že scénář je napsán tak, že byste možná, stejně jako hrdinové, raději něco nevěděli. Ani bych neřekla, že příběh je plný trvalé lásky a nenávisti, spíš odpuštění, které je tak silné, že bych ho nebyla schopna ani za celý svůj život dojít. Tohle je doják na jedničku. (17.05.2011)

Málem jsem si myslel, že hlavní roli má Rémy Gaillard.. ale pak mi došlo, že to asi nebude sranda, takže žádné fotbalové finesy nebyly. Škoda. Nicméně drama vypiplané do detailu bez slabých míst, jen asi škoda že děj mi nabídl odpověď dříve než by se slušelo (zcela určitě v tom nejsem sám). Kdyby nebylo roztáhlého začátku, mohlo být hodnocení lepší.. ale Villeneuvův rukopis mě baví, ačkoli tady ho zrovna výrazný nevidím. (20.10.2015)

[MFFKV - 2011] Podařilo se nám zkrácené Karlovy Vary zakončit opravdovou třešínkou na dortu. Totiž filmem Denise Villeneuva Incendiens v divácky nabitém a překrásném sále Grandhotelu Pupp. Bohužel s nepříliš pohodlnými sedačkami a to díky bohu mohu říci, že je snad jediná výtka k tomuto filmu. Příběh matky, která na smrtelné posteli dá svým dětem za úkol odevzdat dopis svému otci a svému bratru, které nechala za svého starého života na blízkém východě. Tedy spíše jim dala za úkol pochopit její život a aby vše dávalo nakonec ten správný smysl a jak říká ''uzavřel se řetězec hněvu''. Díky zajímavé pointě a ději jsem se nenudil a v budoucnu se díky Incendiens podívám také blíže na Villeneuvovu další tvorbu. (04.07.2011)

To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88% (30.09.2011)

Dvou sourozencům změní závěť jejích matky život. Dozvídají se, že jejich otec pravděpodobně stále žije a zároveň o existenci bratra o kterém neměli do dneška ponětí. Matka své dětí v testamentu prosí, aby tyto dvě osoby nalezli a předali jím dopis. Proto se dcera vydává po stopách své matky, aby nalezla svého ztraceného bratra. Takový je začátek tohoto kanadského dramatu ve kterém se střídají scény z pohledu matky zachycující její osud ve válkou postiženém Libanonu a z pohledu dcery, která až teď zjisti co byla její matka vlastně zač. Opět dobrý divácký zážitek, ale čekal jsem od toho něco více. Možná to je tím, že jsem odhadl (respektive stálo se mi to zmiňuje uživatel J*A*S*M ve svém komentáři) konečnou překvapivou pointu. A to vždycky na konečném efektu ubere. 75% (16.10.2011)