Ďáblův dvojník

Velice povedený film o starém známém pravidle, že v každé diktatuře se nakonec vždycky najde někdo jako Caligula, Hitler, nebo rozmazlený synek vládce, zkrátka sadistický arogantní psychopat bez morálky a zábran, kterého někdo nutně musí zabít, protože jinak se ho zbavit nelze, a který s sebou začasté strhne i samotný režim, protože člověk takovou vládu zkrátka dlouhodobě není ochoten snášet. (30.06.2012)

Z původem maorského režiséra Lee Tamahori (jehož zdaleka nejlepším filmem je právě strhující sondáž do upadajícího světa dnešních potomků Maorů Kdysi byli bojovníky) se stal nejen vlivem jeho umělecké cesty vedoucí přes Hollywood naprostý kosmopolita, není tedy tak úplně divu, že hledaje nějakou hlubší vrstvu umělecké výpovědi zakotvil v Evropě. A aby nevynechal Asii, natočil velmi sugestivní thriller o iráckém totalitním režimu Saddama Husseina, konkrétně pak o jeho nechvalně proslulém synovi Uday Husseinovi. Tamahoriho film je skutečně nemile naturalistický a chvílemi se nelze ubránit pocitu, že je natáčen účelově, jako svého druhu propagandistické obhájení spojenecké invaze, té trpké pachuti jsme se ale nakonec zbavil, neboť ji překryla ta neskutečná jízda. Uday Hussein byl totiž nanejvýš skutečný, stejně jako motiv dvojnictví a celá ta plejáda zvrhlostí vyplývajících z pocitu absolutní moci. I přes některé faktické nepřesnosti (Saddam třeba nechal svého syna arestovat za vraždu svého soukmenovce, což se ve filmu nezmíní, jeho působení ve funkci předsedy iráckého olympijského výboru a osobně prováděné mučení neúspěšných iráckých olympioniků je zase odbito jen VHS kazetou přehrávanou Latifovi...) je popis vládnutí Saddama a jeho rodiny sugestivně mrazivý. Mozaika vztahů členů diktátorova rodinného kruhu a jeho nejbližšího okolí (zvláště osobních strážců, tajné policie a lehkých žen) se soustřeďuje především na zvláštní (až osudovou) bipolaritu mezi Udayem a jeho dvojníkem, což je ústřední a (alespoň ve filmu) fatální vztah celého tak bizarního příběhu. Udayův pocit naprosto absolutní moci podpořený bezčasím nekonečné epochy (Saddam ovládal Írák více než 20 let) je i pro evropského diváka (zvláště toho východního) hořce známou zkušeností (podobný film by se dal natočit třeba v reáliích Sovětského Ruska 30. let, Rumunska 70. let a většiny východního bloku 50. let...) a má silně univerzální platnost (co třeba takový Muammar Kaddáfí, Kim Ir-sen a ostatní tyrani, že?), proto je celý snímek vlastně silné politikum (a jistě ne náhodou vznikl právě v koprodukci Holandska a Belgie). Co se týče formy, vyzdvihnout lze kameru, podařenou hudební složku a především mizanscénu, neboť ta byla skutečně grandiózní. Zcela mimořádný herecký výkon pak podal Angličan Dominic Cooper v dvojroli (!) Udaye Husseina i jeho dvojníka Latifa, jeho herecké rozštěpení do Jekylla a Hydea bylo elektrizující... (05.12.2011)

Když máte peníze a moc, vaše možnosti jsou omezené pouze vaší fantazíí. A bohužel fantazie rodiny Husajnových byla zvrácená. Zvláště pak syna Udaye Husajna, který se v tom vyžíval a přidával do toho kopce kokainu, které mu neprospívaly. Film si mě získal svou syrovostí, která přesto je dobře spracována filmovými technikami a umocněna bravurními hereckými výkony. Pár chyb by se možná našlo, ale tady je nepotřebuji hledat. Byl jsem přikován v křesle a nevěřícně zíral, co dokáže udělat člověk s neomezenou mocí. (25.12.2011)

Lee Tamahori si zaostril svoj režisérsky ďalekohľad a tentokrát ponúkol priblížený pohľad na syna Iráckeho vládcu Saddama Husseina, ktorý sa stal jeho hlavným cieľom v tomto neskutočnom, provokatívnom systéme, za otcovej vlády, keď v opojení bohatstva a nadriadenosti voči druhým, si na každom kroku " uľavoval zo svojej namyslenej riti ". Dvojité obsadenie a výkon Dominica Coopera nebolo zlé, pretože filmové umenie tu nebolo, až také náročné, takže nieje ho za čo veľmi chváliť. Dej celkom slušne graduje (keď Uday Hussein rozpára otcovho priateľa ako barana, alebo keď znásilnená nevesta skončí so životom) a prekvapením sa pre mňa stalo aj nasadenie štenice (Sarrab) na odhalenie Latifoveho pohybu. Najviac mi prekážalo zakomponovanie krátkych dokumentárnych klipov, ktoré roztrhli dobre bežiaci pás a dlhá minutáž, keď koniec som, už urputne očakával. 60% (08.05.2012)

Dominic Cooper přímo exceluje ve dvojroli iráckého Černého prince a jeho nedobrovolného dvojníka. Jako Uday Hussein je přímo odpudivý a jako jeho dvojník Latif Yahia obyčejně lidský. Neotřelý pohled do země Sadáma Husajna, kde se dá za peníze koupit vše. Teda kromě duše. Mrazivé momenty, bezvýchodnost situace a zachycení ducha doby jak bezchybnou výpravou tak použitým hudebním doprovodem, se povedlo na výbornou. (07.04.2012)