Obsahy(1)
Pôvodná televízna inscenácia. Nedokončený príbeh jedného poznania. Televízny film o chorobe tela, ktorá môže priniesť i chorobu duše. Na príbehu mladučkej Nade sa tvorcovia snažili zobraziť krehké pradivo vzťahov, ktoré môžu človeku pomôcť dostať sa zo zovretia choroby. Film nemá ambíciu byť analytickou informáciou o diagnóze. Chce byť apelom, aby si ľudia uvedomili, že choroby tela môžu privolať i smútok duše, stratu istoty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Domnievam sa, že tento televízny film dosiahol vysokú úroveň kvality vzhľadom na slovenský audioviziálny tvorivý marazmus v 90. rokoch. Občas iritujúci ale civilný výkon hlavnej predstaviteľky, miestami trápne dialógy, ale zato neuveriteľne priamočiari ťah na bránku a naozaj úprimná snaha o analýzu problému spôsobili, že si tento film cením. Je len škoda, že natočiť rodinný film o duševnej poruche si za socializmu nikto netrúfol. ()
,,TO NIE SÚ FRANCUZÁKY, TO JE BÁSEŇ." ,,RADŠEJ SI HUBU NEOTVÁRAJ, ABY TI Z NEJ TÁ BÁSEŇ NEVYPADLA." __ Nepatrím k tým ľudom, ktorí skalopevne zatracujú našu televíznu filmovú tvorbu (resp. tvorbu našej verejnoprávnej) a pokiaľ nezabudnem na jej vysielanie a pokiaľ vtedy inde v TV nič interesantnejšie nejde (čo v poslednej dobe ozaj nejde), rád spoznávam projekty najmä z 90. rokov nakrútené o obyčajných ľudoch (nie takých, ktorí sa vydávajú za obyčajných, pritom bývajú vo vilách za desiatky miliónov a majú aspoň tri autá, ako to býva v poslednej dobe zvykom) a ich ,,obyčajných" problémoch. Toto je jeden z dobrých príkladov takého filmu, síce nie je nijako objavný, no dokáže zaujať, mňa o to viac, že som si v nej okom lahodil na krásnej, mladučkej Hilmerovej a ľahko som jej tak odpustil ako jej trocha nevyrovnaný výkon, taktiež nevkusné handry z tej doby. Odborným poradcom bol Doc. MUDr. Ľubomír Vražda. (43. hodnotenie, 3. komentár k filmu) ()
Televízny film o chorobe tela, ktorá môže priniesť i chorobu duše. Myslím, že je to spíš naopak. Zpovykaní, blahobytem a kariérismem postižení rodiče, vyprodukují ještě zpovykanějšího a rozmazlenějšího jedináčka. Je už pak jen otázka, kterou cestou se tento vydá. Tady to dopadlo ještě dobře. Babka, která tu působila jako záchranný kruh, byla coby představitelka starého myšlení bez šance. Konec rozpačitý, bylo vidět, jak se to režie snaží uhladit. Zahrané dobře, ale téma odpudivé. ()
Je fajn si pripomenúť, ako svet vyzeral na začiatku deväťdesiatych rokov. Ale to len na začiatku, potom sa film mení na skutočnú drámu, síce trochu ťažkopádnu, ale v rámci televíznej inscenácie prijateľnú. Anorexia je vraj o tom, kam vedú dobre mienené rady, nevinné poznámky alebo nevhodné darčeky. Film mal splniť asi aj náučné poslanie, to sa určite podarilo. Ale na to, akí herci sa tam objavili som čakal lepšie predvedené dialógy, Monika Hilmerová však nesklamala. Najviac ma zaujali scény z pohľadu prvej osoby, často až hororové. –––– Prečo všade pcháš tie priesvitné baby? – Prečo? Pre mňa sú mojou predstavou krásy. ()
Na televizní produkci to nebylo špatné, očekávala jsem to mnohem horší. Bavila mě babča (starka), který ale dávali všichni z rodiny dost zabrat, hlavně frackovitá vnučka, která byla fracek, ještě než začala mít problémy. Tenhle skromný snímek na svou dobu celkem slušně a výstižně ukazuje, jak anorexie může a často vzniká - z "nevinných" (v uvozovkách, protože jsou spíš hloupé a zbytečné, kdyby sí je rodiče/přátelé/rodina odpustili, žádnou újmu by neutrpěli, bohužel, lidé asi mají v sobě neustálou potřebu dění kolem nich komentovat...) poznámek, které někdo utrousí jen tak mimochodem. V naprosté nevědomosti, co to může spustit. Nicméně, zpět k filmu: Hilmerová je ve své roli celkem přesvědčivá, což na ten věk oceňuji. I ty vztahové záležitosti mezi mládeží jsou tam zobrazeny docela obratně a nekřečovitě. Tady je důkaz, že to jde, když se chce, a že mnohé pozdější filmy o problémech v dospívání, jsou oproti tomuto snímku přeceněné - zřejmě kvůli atraktivnějšímu obsazení, propagaci či čemu všemu. Škoda. ()
Reklama