Klíč k minulosti

Popisuje stejnou událost, odsun židů z Francie a nechvalně proslulý velodrom, jako film Odsun (La Rafle; který jsem viděl před několika týdny a můžu tedy srovnávat). Popisuje stejnou událost, ale víc se zaměřuje na jednotlivce než na skupinu. I podání děje bylo povedené - píše se to i v obsahu, tak klidně prozradím, že jde o retrospektivu, resp. prolínání dvou časových linií. Příběh má hloubku, občas vás mrazí v zádech a občas vás napadá, že scénárista byl naivní. Kristin si pamatuju jen z Univerzální uklízečky, kde hrála ušlápnutou paničku, a tak jsem její umění mohl ocenit až zde. # Dobrý komentář: Fr (30.06.2011)

Ať chceme nebo ne, minulost je velkou součástí naší osobní identity. Proto je pochopitelné, že stejně jako Julie chceme znát původ svůj a svých nejbližších. Ovšem to, co se dozvíme, nemusí být vždy hezké a může to náš život a naši osobnost trvale poznamenat - ať už negativně či pozitivně. Julie je v tomto příběhu vtažena do historie, ze které nedokáže utéci a která ji pomáhá si ujasnit priority i ve svém vlastním životě. Velice působivý a citlivě laděný snímek, polemizující o tak tragických událostech jako je holocaust, ale zároveň zachycující kontinuitu a nekonečné zacyklení jednotlivých propojených lidských osudů. (20.02.2015)

Holokaust bol a je varovným biľagom na tvári všetkých kultúrne mimoriadne vysoko sa cítiacich národov, ktoré sa na ňom aktívne podieľali. Kľúč k minulosti je skrytý a len sťažka otvára ústa pamätníkov a potomkov pri odhaľovaní temného podielu Francúzska na likvidácii židovských spoluobčanov. Kľúč je zhrdzavený, dvere sa otvárajú stuha. Mnohé boľavé rany sú dodnes nezacelené, rodinná história zamlčiavaná. Odvážna novinárka postupne odkrýva tragický príbeh židovskej rodiny, obývajúcej kedysi byt, do ktorého sa má žurnalistkina rodina nasťahovať. Dejiny obydlia sú prepojené s dejinami rodiny jej muža. Paralelne sa odohráva dráma židovského dievčaťa, ktoré sľúbilo ukrytému bračekovi, že sa poňho vráti. Smutnú históriu čiastočne vyvažuje nádej na zrodenie nového života. Spočiatku je ohrozený, no poznanie histórie zabráni staršej novinárke v manželom požadovanom aborte. Konvenčná dráma s veľkými ambíciami a historicko apelatîvnym presahom, cielene spracovaná do polohy všeobecne prijateľného filmu. Z umeleckého hľadiska mierny podpriemer. Hodnotenie neznižuje potrebu hovoriť o temných stránkach histórie vlastného národa. (28.09.2020)

S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. (02.04.2012)

Líbilo se mi časové prolínání přítomnosti a období v roce 1942 a výš. Zpracování je tedy moc zdařilé. Strašně se mi líbí příběh Sarah, o které víme jak tohle všechno prožila nebo spíše přežila. Jediné co bych do filmu ještě přidala je víc záběrů z přechodného tábora, protože rozdělení od rodičů a pak už jen následný útěk mi přišel trochu málo. A druhá polovina filmu by šla možná taky udělat trochu lépe. Jinak jsem ale naprosto spokojená. (11.09.2011)